Evropská konference Interpolu začala v Praze. Konferuje 150 lidí z 50 států. Není třeba být věštcem k předpovědi, že se pronese mnoho slov o nutnosti mezinárodní spolupráce a o důležitosti výměny informací. Náš ministr Chovanec též prohlásil, že hrozby jsou globální. Generální tajemník Interpolu Jurgen Stock sdělil novinářům, že bezpečnost některé země často začíná na opačné straně světa. Ano, ironické poznámky se přímo vtírají do konečků prstů nad klávesnicí.

Je to ve velkém měřítku, ale principiálně je to totéž, jako když se naše policie ohrazuje proti výtkám, že nic nedělá proti kapsářům na Václavském náměstí. Ona přece dělá, ona situaci monitoruje!

Zatím se nikde veřejně nemluví o tom, že ani ta nejužší spolupráce a blesková výměna informací nebude mnoho platná, dokud se ohrožené státy neodhodlají ke změně legislativy a k definování nového právního statutu pro terorismus. Máme civilní právo a máme válečné právo. Jenže terorismus, to je něco mezi válkou a civilním životem. Má rysy kriminality, ale také politické činnosti, náboženského působení a gerilové války.

Je dobře si připomenout, že hlavní sporný bod při jednání EU s Tureckem se týká tureckých protiteroristických zákonů. Pro Turecko jsou zásadně důležité, pro Evropu nepřijatelné. Našemu pojetí je cizí právě ta gumovost inkriminovaných zákonů, která umožňuje trestně stíhat nejen skutečné teroristy, ale v podstatě každého, kdo je státu nepohodlný. Touto cestou jistě nebudeme chtít jít.

Nicméně po každém teroristickém útoku se ukáže, že policie a tajné služby měly toho či onoho teroristu v hledáčku. Pak se spustí obvyklá mantra o nedostatečné komunikaci. Ta mantra ale zastírá jednoduchou skutečnost, že policie a tajné služby nemohou nic jiného než mít teroristu v hledáčku, dokud ten se neopásá výbušninami a nepopadne kalašnikova. Do té chvíle je to radikalizovaný občan a má právo na plnou právní ochranu. Policie a tajná služba jsou na něho krátcí.

Tohle pražská konference Interpolu vyřešit nemůže a k řešení ani nemůže dát podnět – nepřísluší jí to. To je otázka politická a musí vycházet ze společenského konsenzu. Obrana musí být efektivnější, avšak obranné mechanismy musí být doplněny brzdami chránícími systém před zneužitím. Což je tak trochu kvadratura kruhu – viz nekončící debaty kolem odposlechů.

Závěrem... poťouchle mě napadá, kolik asi spojenců teroristů a jejich ochránců je mezi těmi 150 delegáty přítomno?