26.4.2024 | Svátek má Oto


FOTOČLÁNEK: Rok 2015 ve fotografii – Leden

4.2.2015

Předem chci poděkovat Lice, že mne oslovila a umožnila mi pokračovat ve fotoseriálu Rok ve fotografii. Přebírám tedy štafetu od YGY a navazuji tam, kde ona skončila. Poslední fotka na jejím albu v roce 2014 byl záběr krásného rozprsknutí světýlek silvestrovského ohňostroje.

Jak na Nový rok, tak po celý rok.

Nový rok jsem já, Evi, Waiki a Ajvi oslavily ranním pochodem na vrchol Babího lomu. Je to každoroční turistická akce s dlouhou tradicí a pořádá ji Klub českých turistů.

Vycházíme po deváté hodině (většina lidí dospává bujaré oslavy), jdeme pár kilometrů lesem k Lelkovadlu a potom se vyfuníme do kopce ke skalám vrcholu Babího lomu (562 m n.m.).

Letos to byl hezký zážitek, počasí se umoudřilo, bylo sice zataženo, ale napadl poprašek sněhu a mrzlo. Les byl konečně bílý a bez bláta. Už po cestě lesem potkáváme skupinky lidí, většinou doprovázené pejsky. U Lelkovadla a altánu se setkávají lesní cesty z různých směrů a tím dochází k zahuštění lidstva. K vidění jsou kočárky, bicyklisté, nordik chodci všech věkových kategorií, v hojném počtu pejskaři a malý televizní štáb s kameramanem. Lidé, kteří se znají, tak se zdraví, přejí si vše dobré do nového roku, vytahují placatice a výměnou si nabízejí ochutnání svých tekutých dobrot. Pod korunami stromů se v bezvětří vznáší vůně slivovice, rumu, bylinných pálenic a jiných tekutých lahůdek. Vždyť mrzne, takže po dobrém panáku – vzhůru na skály! Ale ouvej, sníh je uchozený a klouže! A co teprve nahoře na kamenech?! Mezi skály nakonec jde jenom Evi, já hlídám psí holky, letos to se psy kvůli klouzání až na vrchol nejde. Také jsme zavrhly kilometrový přechod zledovatělých skal na jižní konec hřebene – na rozhlednu. Stejně bylo temně zamračeno. Unavené, ale spokojené se stejnou cestou vracíme domů s vědomím, že jsme splnily novoroční kritéria

- jdi na Nový rok na výlet

- pozvi někoho ze svého okolí

- poznej kus přírody

a to vše podle českého přísloví „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ :-)

Po Novém roce

už bylo všechno jinak. Opět se rozjařilo, zatáhlo se a vůbec bylo jarně a hlavně VELMI blátivo a velmi temno.

Přesně v polovině ledna bylo už od rána konečně, slunečně krásně a tak jsem si vyfotila – východ slunce. Čekala jsem na něj dost dlouho, protože i když už bylo okolí Brna leckde ozářené, já stála ve stínu zalesněného hřebene. Ale byla to pěkná podívaná. Vše bylo do červena nebo do růžova.

Ajvi, ta se celý leden bavila procházkami, procházkami s kocourem Darkem, honičkami za míčkem, nebo honičkami se spřátelenými běhacími pejsky. Teprve koncem ledna napadlo pár centimetrů mokrého sněhu. Ajvi vlastně poprvé ve svém dvouletém životě viděla sníh. Minulá zima-nezima byla bez sněhu.

Fotografie si můžete prohlédnout i zde.

Foto: Alex

Alex Neviditelný pes