24.5.2019 | Svátek má Jana


FILM: Ve vleku touhy po důstojnosti

26.1.2019

Rozprava nad filmem Toman

Každý leden již od roku 1992, tedy od pádu Berlínské zdi a rozpadu Sovětského svazu, Židovské muzeum v New Yorku a Filmová společnost Lincolnova centra pořádají filmový festival Jewish New York (NYJFF). Cílem festivalu je představit nejnovější filmovou tvorbu autorů z celého světa, kteří v různých perspektivách a v odlišných kulturních a geografických danostech a podmínkách zachytili rozmanitost a bohatství židovské identity.

Zásluhou Českého centra v New Yorku byl ve čtvrtek 11. ledna t.r. v rámci NYJFF americkým divákům promítnut i poslední film Ondřeje Trojana Toman. Ve dvou promítacích časech jej ve Walter Reade Theater zhlédlo přibližně 400 diváků, kteří se po promítání mohli setkat s režisérem a pokládat mu otázky.

O filmu

V jedné z odpovědí na otázku, proč postava a úděl Zdeňka Tomana režiséra Trojana zaujala natolik, že o něm natočil celovečerní film v délce 145 minut, režisér odpověděl, že v Tomanově politickém životě našel paralely, které se opakují u jistých vládních funkcionářů i dnes - zneužívání vlivu a postavení, používání nečistých praktik pro udržení se u moci, obohacování na úkor druhých, manipulace lidskými osudy a ze všeho nejvíc proměna jejich charakterů úměrná délce jejich setrvávání v politické funkci a přibývání jejich společenského významu a vlivu. Tyto jevy chtěl v Tomanově příběhu zviditelnit a zkritizovat. Představme nyní v kostce Trojanův film v pohledu této politické perspektivy.

Toman

Zdeněk Toman, komunista a funkcionář, 2. světovou válku strávil v Anglii, kde od roku 1941 pracoval coby člen exilové vlády na ministerstvu sociálních věcí jako repatriační úředník. V letech 1945-1948 zastával pozici sekčního šéfa politické rozvědky, odboru pod správou Ministerstva vnitra a pod supervizí sovětské NKVD. Rudolf Slánský, generální tajemník ÚV KSČ, ho pověřil „ke službě straně“ sehnáním peněz pro účely strany, zejména k pokrytí výdajů spojených s volební kampaní. A Toman, jenž stranu stavěl na první místo svého života, dokonce i před svou rodinou, použil veškerý svůj um, známosti a kontakty v tuzemsku i v zahraničí, aby nezklamal. K prodeji do Anglie on a jeho agenti vyváželi bižuterii a domů dováželi valuty, cigarety a alkohol. Část odevzdával straně, část si ponechal. Profitoval z transportů židovských uprchlíků prchajících z Polska, Rumunska, Maďarska, Slovenska, pobaltských republik a Ukrajiny (v té době již byla Ukrajina součástí Sovětského svazu), jakož i z prodeje zbraní po Wehrmachtu Židům žijícím v Palestině. Kromě toho úspěšně šmelil s říšskými markami a peníze ukládal na svá bankovní konta v zahraničí. Jeho aktivity se ovšem v roce 1947 přestaly líbit jednak jeho spolustraníkům (žárlili na jeho vliv, sebeobohacování a na jeho pozici) a jednak i sovětským poradcům. Stal se jednou z prvních obětí nastávající stranické čistky a na jaře 1948 byl zatčen. Z vězení ovšem s pomocí přátel utekl a život dožil ve Venezuele.

Rozpaky židovských diváků

Hodnotíme-li praktiky a bezuzdné chování některých dnešních politiků, jimž Trojan nastavil zrcadlo formou filmového zpracování Tomanova příběhu, pak ani Tomana, byť postavu z poválečných dějin Československa, hodnocenou z prezentní zkušenosti a ve světle kauz a afér dnešní politické špičky, nemůžeme vidět jinak než jako grázla, sviňáka, šmelináře, estébáka, donašeče, kariéristu, hamižníka a zaprodaného a bezpáteřního zlosyna. Pokud toto byl Trojanův záměr, a nejméně ve dvou interview (pro rádio Dvojka a Radiožurnál) se v tomto smyslu vyjádřil, pak mám obavy, že někteří diváci židovského původu, ať už pováleční emigranti do USA ze zemí východní Evropy anebo děti těchto emigrantů, po zhlédnutí filmu odcházeli do svých domovů se smíšenými pocity. A možná i s otázkou, jestli ten český režisér je moderní propagátor stereotypu hamižného Žida, potají a dovedně konspirujícího ovládnout a řídit světové dějiny a ekonomiku ve vlastní prospěch, jak je tato lež dovedně šířena antisemitsky orientovanými skupinami od propalestinských aktivistů hnutí BDS po americké neonacisty a příslušníky ultrapravice.

Trojan před divákem neskrývá, že Toman (narozen jako Asher Zelig Goldberger) byl židovského původu. Ani nemohl, protože film by pozbyl kontext a tím i smysl. Tomanův židovský původ determinoval jeho rozhodování a zdramatizoval jeho politický vzlet a pád. Hned v úvodu filmu Toman zakázal Slánskému, aby ho jmenoval Zoltán (varianta jména vzniklá z německého Goldberger); jeho žena, Pesla Gutmanová, byla polská Židovka; vlna prchajících Židů z Polska do Palestiny přes Československo po pogromu v polském Kielci roku 1946 byla umožněna díky Tomanově sounáležitosti s uprchlíky téhož původu; Tomanova pomoc Židům prchajícím z území Sovětského svazu narazila na tvrdý Stalinův nesouhlas, což urychlilo Tomanův pád, odstranění z funkce a zatčení.

Toman není typ grázla

Jiří Macháček, který herecky zvládl Tomanovu roli na výbornou, v interview pro rádio Dvojka na redaktorovu otázku, zda Toman byl veskrze špatný člověk, odpověděl s empatií a porozuměním: „Žádný člověk není veskrze špatný. Toman byl vykořeněný a přál si někam patřit.“ Jak pravdivé! Bohužel v této vykořeněnosti spočívá i celá tragédie jeho příběhu. Toman, tak jako všichni komunističtí funkcionáři židovského původu, byl vykořeněný a kosmopolitní. A právě tím argumentoval Stalin, když se Židů v komunistických vládách v zemích sovětského vlivu začal nekompromisně zbavovat.

Režisér Trojan si byl vědom variability pohledu na roli a význam Zdeňka Tomana v československých dějinách, jakož i protichůdnosti názoru na jeho morální profil. Dokonce v jedné ze svých rádiových besed posluchače vyzval k tomu, aby si svůj názor na Tomana vytvořili sami.

Klíč nabízí Francis Fukuyama

Americký politolog Francis Fukuyama k tomuto záměru nabízí moudrou interpretační pomůcku. Ve své poslední knize Identity analyzuje hybné mechanismy lidského úsilí po politickém vlivu a vlastnění moci. Došel k závěru, že motivem úsilí nejsou materiální výhody, ale touha po uznání, důstojnosti, rovnosti a úctě. A to je, podle mého chápání, klíč do Tomanovy duše, srdce a mysli, k pochopení jeho rozpolcenosti, dvojakosti a jeho údělu. To je i návod, jakou optikou bychom se měli na film dívat, jak Goldberga-Tomana hodnotit a eventuelně podle čeho ho i (neod)soudit.

Jeho fascinace utopistickými idejemi komunismu (byť, jak sám později bolestně poznal, naivní a mylná) slibujícími rovnost mezi všemi a důstojnost pro všechny v beztřídní společnosti, kde všechno patří všem, slibujícími tedy i rovnost mezi Židy a národy, uvnitř kterých Židé žijí, vyvěrala nejen z pocitu sebezáchovy a sebeobrany, ale především z touhy po důstojném přijetí a akceptování. Nic z toho během svého života nezažil. V dětství byl terčem násilí lokálních spratků, v dospělosti obětí konečného řešení židovské otázky a následně bezuzdného antisemitismu. Pochopil, že k důstojnému životu Židů nevede utopistická idea komunismu, ale existence silného státu Izrael. K jeho založení významně přispěl. Ve své politické funkci tam přes Československo umožnil odjezd 250 000 uprchlíků, za což právem obdržel největší státní vyznamenání státu Izrael za zásluhy.

(Pro další samostudium doporučuji: JewishGen.org, heslo Dr. Zoltán Toman. Databáze vybudovaná péčí The Jewish Heritage Museum v New Yorku.)

Jaroslav E. Sýkora


Diskuse


Š. Hašek
17:48
26.1.2019

V. Kolman
19:33
26.1.2019

počet příspěvků: 2, poslední 26.1.2019 07:33









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.