Zážitky z dětství utkví, i kdyby jen ty filmové. Co jsme třeba náhodou zhlédli v raném věku, je nezapomenutelné a zdá se to lepší než v objektivní skutečnosti. Koukáme očima té doby na scény, které nás kdysi uhranuly, protože jsme něco podobného tenkrát uviděli poprvé. A někdy jsme to zároveň spatřili i naposled.

3. 10. 2015 zemřel Lubomír Lipský. Za veškeré filmy s ním vzpomenu Šest medvědů s Cibulkou (1972, režie Oldřich Lipský). Ano, jistě. Nejlepší českou komedií byl vyhlášen snímek Marie Poledňákové S tebou mě baví svět (1982), ale pro mě stejně hraje prim příběh cirkusového klauna Cibulky. Je nostalgií po dětství, ale právě i bravurou Lubomíra Lipského (*19. 4. 1923 v Pelhřimově); už takřka padesátiletý byl v nejlepší formě a doplnilo jej povícero záruk. A to vynikající scénář Miloše Macourka (jen 85 minut má spád). Hudba Vlastimila Hály, který jednou užil i Mozartovy ukolébavky, což pak inspirovalo Brdečku k jejímu využití v (také Lipského) filmu Adéla ještě nevečeřela (1977). Obsazení: Sovák (ředitele školy), Kopecký a Libíček (ředitelé cirků), Filipovský (cholerický inspektor). U něj si, pravda, všimneme jisté šarže, neboť parafrázuje (svého vlastního) Bretschneidra z hospody U kalicha a filmu Dobrý voják Švejk. Ale postřehy si pro změnu nezaznamenával na manžetu, nýbrž do notesu. Například: „Uklízečka lže, jako když tiskne.“„Školník je nebezpečný šílenec.“ Atp.

Taky Marie Rosůlková zde zářila, v tradiční roli bytné a už známa hláškou „počkejte, přinesu vám ručník“ z filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970). I ji ostatně má na svědomí Macourek. A Lubomír Lipský: Je to její nájemník v obou těch komediích, v obou se divně svléká a v obou v bratrově režii. Že by ho k jeho skvělému výkonu nakoplo i podezření z protekce? napadá mě.

Dobří však byli všichni. Václav Kotva hrál cimrmanovsky učitele přírodopisu, Václav Štekl tělocvikáře, který obdivuje Cibulkovo krasobruslení po školní chodbě, a Srstka se snad udusil (na což se děti s obavou ptávají) v Cibulkově kouzelné truhle. K tomu Berouskovi medvědi, ale i šimpanzi manželů Mlčákových. A prasata Františka Zapletala.

Ano, ano: koho drezura podobných zvířat nudí, má smůlu, ale pořád je to, řekl bych, lepší než pozdější československo-sovětská komedie Cirkus v cirkuse (1975). I tu ukuchtili Lipští s Macourkem, také tady hrají Sovák i Filipovský (anebo Iva Janžurová), ale tehdejší koprodukce s Mosfilmem mi nepřipadala příliš zdařilá a navíc jsme na ni šli se školou povinně. Ale pokračujme v pokusu o výčet důvodů, pro které uspěl Cibulka.

Hlavně tu byl samo sebou právě Lubomír Lipský – a předvedl koncert. Sice měl „jen“ dvojroli (komik a školník Hadraba), ale fakticky jej najdete v sedmici figur. Takže (a to je úžasné) má název s ŠESTI medvědy a SEDMÝM Cibulkou i další význam. A počítejme:

1. Lipský v kostýmu klauna (úvod a závěr), 2. Cibulka co normální chlap. 3. Přestrojen za uhlíře (Vniká do školy, což by dnes už nemohl. Jednak se tolik netopí uhlím, jednak jsou jištěny proti šílencům.) 4. Přestrojen za uklízečku alias bachratou krasobruslařku chodeb. 5. Přestrojen za školníka. Jako takový je sice Lipský dvojníkem skutečného školníka, ale obě postavy výtečně odstínil. 6. Konečně kuchařka „Cibulková“. Ji v té škole zcela bez problémů v minutě zaměstnali, ale nelze si nevšimnout genderově nekorektní poznámky jednoho z dětí, že by ředitel muže za kuchaře nikdy nevzal. Lipský pak kuchtičku hraje ve stylu Charleyovy tety (měl ji zažitou) a připomene i známou postavu z komedie Někdo rád horké!

Jen stěží si už lze představit v jeho roli kohokoli jiného a pokud to zkusím, moc českých herců se mi nevybaví. Leda Burian. Ale ten byl už deset let mrtvý. Anebo kreativci typu Wimmera, Kaisera a Lábuse, ti ale tehdy zase ještě nedozráli. Snad Sovák... by mohl, ale už byl v tom filmu ředitelem a vzápětí stejně sám dostal (jako pomyslnou náplast) čtyřroli ve fimu Tři nevinní (1973). Pravda je, že ten se tak nepovedl. V Šesti medvědech navíc nejsou bájné jen převleky a změny Lipského podob; neuvěřitelná je i práce s časem. A šlo by ji podle filmu učit. Sledujeme úvod a stejně stručné finále, to je fakt, ale jádro mezi se prokazatelně seběhne během jedné jediné vyučovací hodiny, přičemž se před našima očima přihodí víc věcí, než se mohlo v čase 45 minut stát! A přece to působí věrohodně!

Všimněme si v té souvislosti třeba jen tria „legrací“ v nitru školy vycházejících z tradic grotesky. V Macourkově scénáři je chodba nejprve leštěna a každý, kdo vstoupí do budovy, uklouzne a po zadku jede do ředitelny. V druhé fázi je dráha popráškována hasícím přístrojem, Cibulka má šanci v sobě předvést chlapa-artistu za pomoci vodorovných tyčí pod stropem, a ulepenou podlahu tak hned několikrát bravurně překoná jako Tarzan protáčející se až pod klenbami (nahradily cirkusovou kupoli, jde o vizuální vrchol filmu). Nicméně dlažba je ještě i poprášena pilinami (třetí fáze) a Cibulku s jejich pytlem na jedné tyči tak trochu připomene Dědu Mráze (rozhazujícího sníh), ale... Nedotýká se právě tady Macourkova a Lipského komedie surrealismu? Asi.

A ještě k filmovému času. Všechny tři fáze se semelou, zatímco uvnitř budovy marně hledají v prostoru pár čtverečních metrů hned šest statných medvědů. I to přitom působí věrohodně. A dojde na sérii záměn a nezapomenutelnou knedlíkovou sekvenci v kuchyni, kdy „Cibulková“ za pomoci šimpanze Tondy vaří, a snad už jen mírně esoterické zamyšlení na závěr (mi dovolte).

Anebo snad jste natolik racionální, že ani trochu nevěříte v Cosi, co čas od času „shora“ cejchuje některé šťastné věci a události?

Já v podobnou moc trošku věřím. A poukážu na záběr, kde stojí Lipský (a dej mu pánbů věčnou slávu) na kraji (zaLEPené) chodby před nápisem SKLEP, obsahujícím hlásky LEP.

Režijní nápad? Pokud ano, nakolik spontánní?

Nebo to bylo už v technickém scénáři? Nevím. Ale podle mého názoru jde o náhodu. O boží dotek a smírné, uznalé pocelování toho šťastného filmu i Lubomíra Lipského.