24.10.2017 | Svátek má Nina


FEJETON: Za prahem

6.3.2017

Divná věc: tři dny po sobě jsem porůznu seděla s různými lidmi a pokaždé se řeč svezla na to, že s naším dnešním světem něco není v pořádku. Poprvé mi to připadalo vcelku normální, opravdu mám pocit, že spějeme k něčemu podivnému a nebezpečnému, nebo už v tom spíš jsme. Podruhé jsem se podivila – že bych byla začala zase já? Potřetí jsem si už byla jista, že já jsem nezačala, protože jsem si dávala pozor, abych nezačala. A když jsem nad tím čtvrtý den hloubala, zazvonila pošťačka a přinesla mi knížku Překročit práh. Tahle knížka, kterou sestavili Jiří a Václav Mezřičtí, je přesně o tom!

Je to deset esejů středoevropských autorů (čtyři jsou Češi, jeden Němec a jeden Polák, dva Rakušané a jeden Slovák), které jsou podle podtitulu „(snad) náměty k úvahám“. V první chvíli pro mě bylo námětem k úvaze, jak se stalo, že mi přišla přesně ve chvíli, kdy jsem uvažovala, proč jsme v posledních dnech s kamarády uvažovali právě o tom, jak je to s tím světem. To mi pak došlo – bylo přece domluvené, že ji dostanu, jen jsem na to pozapomněla. Uklidnila jsem se, že nejde o nic nepřirozeného, a pustila jsem se do čtení.

Četba mě moc neuklidnila: jednak jsou to zamyšlení právě o tom, jak to je s tím současným světem, a jestli tím, co po pádu ideologií zbylo, „je jen pustý konzumerismus, který není s to odpovědět na různé krize“ (to je citát z úvodu, sama říkám „přežranost“). Člověka většinou uklidní, když zjistí, že si i jiní myslí to co on, ale tohle nebyl ten případ. Mohla jsem se do té doby utěšovat, že mé starosti o svět jsou možná jen scestným projevem nějakých mých pocitů, že je to pošetilá sebelítost, která se snaží vinu za nespokojenost svalit na někoho jiného. Znáte to jistě taky: když je průšvih, je potřeba najít viníka (protože já jím určitě nejsem), a dál pak už jde všechno samo. Ale že by touhle dočasnou úchylkou trpělo tolik lidí najednou? A že by o tom potřebovali psát eseje? Navíc když ti z autorů, o nichž něco vím, jsou zcela soudní lidé?

Četla jsem a četla – trochu v naději, že někde za tím pomyslným prahem najdu odpovědi na své otázky. Ani náhodou! Našla jsem sice různá zdůvodnění příčin dnešního stavu naší civilizace, který pokládám za neblahý, našla jsem i řadu příčin k dalším obavám a nejistotám, ale prostou a jednoduchou odpověď, jak z toho ven, nějaký zázračný lék soubor Překročit práh vskutku neobsahuje.

Na chvilku jsem si nad těmi chytrými texty zdřímla – a pomohlo to. Probudila mě stará pravda, že žádná jednoduchá řešení složitých problémů neexistují.

Je náramně jednoduché si říct: můžou za to Židi, uprchlíci, zrzouni nebo jánevímkdo. Problém sice zůstane, ale člověk ho odloží, přestane na něj myslet a může se soustředit na to, jak vymyšlené kazisvěty vyvraždit, zahnat do moře, ostříhat dohola nebo jánevímco. Tak to už tady bylo, dopadlo to většinou strašně.

Tak holt nezbývá než se zamýšlet, co s tím teď dál.

LN, 3.3.2017



Diskuse


L. Němec
15:19
6.3.2017

P. Vaníček
12:52
6.3.2017

V. Vaclavik
11:58
6.3.2017

M. Pivoda
10:10
6.3.2017

D. Polanský
9:04
6.3.2017

Š. Hašek
8:31
6.3.2017

S. Rehulka
8:20
6.3.2017

J. Štrobl
7:48
6.3.2017

počet příspěvků: 9, poslední 6.3.2017 03:19









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.