V některých dřívějších příspěvcích jsem se na začátku uchýlil k anekdotám, pro vážnost matematických věd začnu s pohádkou.

Pro své vnoučky jsem si před lety vymyslel pohádku o nešťastném kastelánovi, kterému se do hradu vloudila strašidla jménem Brutopýr a Tarapýr, denně ho týrala a ohrožovala, až přišel na nápad, kterým se mu podařilo je od sebe oddělit. Strašidla rázem z hradu zmizela a místo nich se k radosti kastelánově usadil neškodný Net(t)opýr.

Takový pěkný a čistý početní výsledek a navíc pěkné, obecně známé slovo.

S dělením ani se sčítáním států států to nebývá tak jednoduché. Vezměme si například náš samostatný stát, který už svým vznikem popřel matematické zásady: České země (1) + Slovensko (1) + Podparkatská Rus (1) = Československo (1), Czechoslovakia.

Rozhodnutím vůdce a říšského kancléře neblahé paměti odečteno Slovensko a Podkarpatská Rus (-2) a vzniká Protektorát Čechy a Morava (2).

Po válce obnoveno Československo , ale trvale odečtena Podparkatská Rus (-1).

Kromě jednoslovného názvu je stát znám jako Československá republika, zkratka ČSR. S výjimkou války trvale, pak za socialismu ČSSR (socialistická), po listopadu 1989 přes pomlčkové války ČSFR (federativní), posléze Česká a Slovenská republika, stále však Československo – Czechoslovakia , osvědčená reklamní značka.

Pak se dva premiéři sešli v poněkud zchátralé brněnské vile a rozdělili stát na dva: Českou republiku (The Czech Republic), Česko, a Slovenskou republiku (The Slovak Republic), Slovensko - Slovakia). Jak vidno, Slováci získali lepší část oblíbené značky, pěkné slovo, dobře se vyslovuje a překládá.

Po pomlčkové válce v parlamentu se naši představitelé (vznešené slovo pro námi placené zástupce) neodhodlali využít možnosti a dostat do názvu Moravu místo Slovenska. Neměl jsem a nemám k tomu žádné pověření , ale mně osobně by se název Českomoravská republika (Czechomoravian Republic) líbil, je ovšem trochu kostrbatý, zato jednoslovná varianta (Czechomoravia) mi zní libozvučně a připomíná původní, v cizině stále oblíbený název státu.

Co vadilo politikům, netrápí obchodníky, jen namátkou Českomoravská hypotéční a stavební banka, Českomoravský beton, ani sportovce (Českomoravská fotbalová asociace) a konečně ani odboráře, ovšem jejich zkratka ČMKOS je pro mne příšerná, stejně jako vyšroubovaný název Českomoravská konfederace odborových svazů (dobrý příklad politicky korektního jednání).

Kdyby to byli při dělení vzali v úvahu, nemuseli jsme (mnozí s odporem) přežvykovat Česko – ale líbila by se mi reklama: „Nakupujte v Tescu - denně v celém Česku!“

A navíc jsme se nemuseli po dvaceti letech nečinnosti zesměšňovat novou nákupní značkou Czechia (free for Mafia), která vyniká ještě jednou pozoruhodností. Republiku dělili dva, na prosazení novinky stačil jen ministr zahraničí, kterému ji pak schvaluje vláda s šlechetnou výjimkou paní Šlechtové, parlamentu již patrně netřeba.

Závěrem prohlauji, že jsem rodilý Pražák a na Moravě jsou jen příbuzní mé nebožky ženy, ovšem zřízením krajů přesunutí do Východočeského. Jsem tedy čistokrevný Czech.

A přesto: Vivat Czechomoravia, pereat mundus!