Onoho sociálního demokrata mohla zavraždit i žena

Známe spoustu zapeklitých detektivních příběhů, v nichž hrají hlavní roly ženy. Ať již na straně zákona (jedna známá francouzská komisařka), tak i na straně spravedlivého zločinu (plno jiných půvabných žen například z příběhů Jamese Bonda, agenta 007).

Není tedy žádný důvod, aby policie v souvislosti s vraždou vysokého místního funkcionáře sociální demokracie vydávala zprávy o tom, že pachatel uniká. Nemůže totiž vědět, zda za vraždou Romana Housky nestojí pachatelka.

Je zde ovšem jiná možnost. Policie ví, že za Houskovou vraždou je ve skutečnosti žena, a mlží s odkazem na "prchajícího pachatele". Je to obrovsky rafinované.

Rafinované vraždy patří k novodobým dějinám současné české sociální demokracie. Dalo by se říci, že jsou jakousi novou přidanou hodnotou, protože Němec ani Šmeral takové problémy neměli. Ani Tusar, který byl znám svou náklonností k něžnému pohlaví. K vraždám by mohl mít blížeji Zdeněk Fierlinger, díky tomu, že žil dlouhá léta v SSSR, ale ani on není spojován s žádnou tajnou vraždou, snad mimo procesů se spikleneckými centry v řadách komunistů. Ale v tomto případě šlo o vraždy veřejné.

Takže teprve v řadách současných sociálních demokratů či v řadách lidí s nimi spojených, je na dnešní dobu poměrně hodně zavražděných. Pozitivní je to, že počet přeživších je zatím několikanásobně vyšší. V roce 1999 byl nalezen s prostřelenou hlavou pod Nuselským mostem podnikatel Oldřich Němec. Co mu dlužila sociální demokracie za autobus Zemák a za další služby, to ví jen Bůh (a někteří konkrétní lidé). Proč se zasebevraždil či byl zavražděn, to je dnes ve hvězdách. Faktem je, že ani pozůstalí po tomto muži, nedostali od sociální demokracie žádnou kompenzaci za služby, které Oldřich Němec v zájmu nové demokracie vykonal.

Za několik knih by vydaly příhody dalších obětí. Neuvěřitelně spletitými okolnostmi jsou obestřeny vraždy a pokusy o vraždu spojené se jmény Ivana Lhotského, Františka Mrázka, Václava Kočky, Pavla Musely, okolo nichž se sem tam ocitají jména Šlouf, Paroubek, Gross, Volfová, Barková, Ďuričko, Svoboda, Hojdar a řada jiných, kteří pochopitelně nemusí mít s vražděním okolo sociální demokracie vůbec nic společného. To se ani nesnažíme naznačit. Pouze zde zřejmě sem tam šlo o nějaké posty a peníze, když kolem bylo mnoho lidí. Někteří nepřežili, jiní se těší dobrému zdraví dodnes.

Jeden známý kriminalista tvrdil, že podsvětí se vždy velice rychle a dobře dozví, kde jsou peníze. Posléze pak udělá vše pro, aby se jich zmocnilo. Je to obecně docela možné. Platí-li to pro vraždy lemující tak trochu činnost sociální demokracie (u lidovců či v ODS se zdaleka tak nevraždilo a u komunistů alespoň v posledních letech snad vůbec), naskýtá se otázka, o jaké peníze vůbec šlo? Kde se vzaly? Je vůbec možné, aby byly?

Toť otázka dnešních dnů. Tento text je fejeton. Tomuto literárnímu žánru je dovoleno více, než novinové zprávě. To pro případ, že by se někdo chtěl durdit.