Někdy je člověk natvrdlý. Jako já. Když mě ředitel knihovny Libri prohibiti Jirka Gruntorád (v korespondenci se podepisuje jako „pošťák“ či případně „posel špatných zpráv“) upozorňoval, že jeho knihovna vydává Orwellův rok Jaroslava Švestky, já nic. Musel mi knížku doslova vrazit do ruky, abych se rozhoupala do ní nahlédnout. A ještě k tomu o rok později, výročí Orwellova roku bylo přece už loni.

Tak si čtu a jsem uchvácena. Autorovo ozvláštňování jazyka sice podle mého názoru není právě nejšťastnější, ale dokonale chápu, proč editor zachoval i výstřednosti, bez kterých by se text docela dobře obešel. Sama bych to neudělala jinak: ta občas přehnaná snaha o originalitu ještě zvyšuje autenticitu příběhu.

Je to totiž svědectví: nejen svědectví o člověku, který se snaží zachytit dobu, v níž žije, a říci k ní své, ale svědectví o roce 1984 a normalizačním Československu. Svědectví – a zároveň krutá demonstrace: Orwellův rok totiž nekončí jako každý rok 31. prosince, ale už v červenci – pak byl Jaroslav Švestka zatčen a putoval do vazby. Právě za to, co psal v Orwellově roce. Jako by tím Státní bezpečnost a posléze další „orgány činné v trestním řízení“ chtěly potvrdit autorovu pravdu a jeho analýzu situace. Až mě z toho jímá závrať: někdo píše a jeho slovo se stane skutkem, ještě než dokončí knihu – a právě kvůli tomu ji nedokončí. Lze snad lépe činem vystihnout a předvést orwellovskou povahu normalizačního režimu?

Editoři z příběhu dokázali udělat pravou detektivku; čtenář si ho skládá dohromady ze Švestkova textu (vlastně dvou, kniha obsahuje také část jeho pozdějšího textu Orwellův čas) a z nejrůznějších dokumentů – z dopisů, rozsudků, článků a popisů, které o případu Jaroslava Švestky vyšly v exilovém tisku, a dalších dokumentů.

Ale nejde jenom o tento jeden příklad, jakkoli jeho absurdní zrůdnost bije do očí. Jak jsem tak četla, vyvstávala mi před očima jako živá normalizační doba. Když Švestka zachycuje novinové titulky, neví člověk, zda je mu do smíchu, nebo do pláče. To lhaní! To blbství! Jakýpak to mělo asi účinek na lidi méně kritické, než byl autor Orwellova roku? Av koutku mysli číhá další protivná otázka: jakýpak to má asi účinek dodnes? Podobné je to se Švestkovým podrobným líčením některých schůzí v podniku, v němž pracoval, a sporů, které na nich vedl. A zase: je vůbec možné nějak úplně překonat nebo vymýtit to, co do našich myslí zanášela ta příšerná propaganda, všeobecné pokrytectví a lhaní?

V článku 28 druhé hlavy Ústavy Československé socialistické republiky stálo, že je „všem občanům zaručena svoboda projevu ve všech oborech života společnosti, zejména také svoboda slova a tisku“. Na papíře to platilo. Na papíře ano.

LN, 27.2.2015