Všechna média po celém světě přetřásají zprávu, že masový vrah z floridského Parklandu Nikolas Cruz byl policii známý už předem. Vědělo se, že si libuje ve střelných zbraních a pomyšlení na zabíjení ho těší. Závěr je hned po ruce. Policie trestuhodně zaspala.

Podobné úvahy se objevují po každém podobném spektakulárním zločinu. Objevují se v novinách, pokud, opakuji, pokud jde o spektakulární zločiny. Jsou ale i takzvaně obyčejné zločiny. V souvislosti s nimi se často ukáže, že se ta věc dala čekat, že pachatel „byl nějaký divný“ a podobně. No a naprosto pravidelné je to v souvislosti s teroristickými činy náboženských fanatiků. Učili se pilotovat dopravní tryskáč a nechtěli cvičit přistávání. Nikomu to nepřišlo divné a nikdo nezasáhl. Skandál.

Skandál spočívá v tom, že se nezavedla myšlenka obsažená v povídce Philipa K. Dicka Minority Report, v povídce a posléze v roce 2002 ve filmu téhož názvu režiséra Stevena Spielberga. Film u nás běžel také: hrdinou je příslušník policejního oddělení zaměřeného na tušení zločinů. V oddělení pracují tušitelé. Ti jaksi telepaticky anebo kýhočerta jak vědí, kdy a kde má dojít k vraždě, a oddíl má za úkol nastávajícího vraha zneškodnit dřív, než vraždu udělá. Fantazie.

Problém téhle fantastické fabule je totožný s problémem reálným, policejně praktickým. V obou případech jde o zásah proti člověku, který nic neudělal. Ještě nic neudělal. Dokud má almaru napěchovanou zbraněmi, kdopak s ním hne, pokud má zbraně v almaře a nezačne z nich střílet po lidech? Problémem se zabýval už před více než sto lety Gilbert Keith Chesterton. Tehdy už také znepokojovali společnost teroristé, byli to anarchisté a Chesterton o nich napsal fantaskní knihu Anarchista Čtvrtek. Popisuje tu protiteroristické oddělení policie, které se snaží zasahovat v rovině duchovní, nikoli policejně praktické. Pátrá po duchovních kořenech politického násilí. Autor se zmiňuje o policistovi, který „zabránil atentátu, protože pochopil sonet“. Nádherná vize! Kdo by pochopil smysl Wolkerovy básně U rentgenu v závěru oslavující nenávist, mohl zabránit Únoru 1948… pokud by byly k disposici prostředky, jak zločinu zabránit.

Čímž se obloukem dostáváme k jádru věci. Mnoho lidí jistě pochopilo nenávistné vyznění Wolkerovy básně a mnozí i varovali. Nenávist rezonující pod klenbami západoevropských mešit taky chápe mnoho lidí a varuje. Směr pochodu moderních neonacistů mnoho lidí chápe a varuje. Parklandský Nikolas Cruz možná neměl žádnou ideologii,možná to byl jen osamělý pěšák nenávisti. Platí ale, že dokud prst nestiskne spoušť, zásah není možný a když prst stiskne spoušť, je už pozdě. Není zas tak moc těžké být tušitelem. Praktické uplatnění z toho ale neplyne. Jediné, co zbývá, je být ve střehu, jak nám radí Nick Carter. Někdy to i pomůže.

LN, 19.2.2018

Neff.cz