Minulý týden britská královna Alžběta II. překonala rekord v délce vladaření, doposud držený královnou Viktorií. Za dobu jejího panování se v Británii vystřídalo 18 premiérů a ve Spojených státech 15 prezidentů. Ve svých osmaosmdesáti letech je zde dál a těší se, jak se zdá, pevnému zdraví. Každým dnem to dělá těžší a těžší některému svému přístímu následovníku či následovnici. Zcela jistě to nebude Charles, korunní princ. Kdo to nakonec bude, se asi nedozví nikdo, kdo dnes žije na této planetě.

Královský rekord padl tři dny před tím, než se do čela druhé nejvýznamnější politické strany Británie dostal ultralevičák Jeremy Corbyn. Tomu leží monarchie v žaludku, jenže moc dobře ví, že si 69 procent Britů myslí, že bez monarchie by jejich země mohla být mnohem horším místem k životu. Takže dal najevo, že téma může počkat. Soustředí se na to, aby Británie byla horším místem k životu i bez zrušení monarchie.

Naše země je bez monarchie bez tří let už jedno století a věru nelze tvrdit, že to bylo století naplněné uspokojením. Dvě okupace, genocida, vyhnání části obyvatelstva, masivní okradení jednotlivců i institucí, kdo ví, jak by se chovali ti nadšení lidé, kteří v říjnu 1918 strhávali z fasád rakouské říšské orlice!

Velmi opatrně se do veřejné debaty vkrádá jiný pohled na věc. Už jsem se na tomto místě zmiňoval o pěkné výstavě v pražském Technickém muzeu, týkající se našeho válečného loďstva. Našeho, tedy rakouského, sloužili v něm čeští námořníci v kmánských i kapitánských funkcích. Právě v těchto dnech, kdy do Evropy proudí neozbrojená invaze z islámského východu, vyšla na serveru Naše pozice Chvála imperialismu Habsburků, Osmanů, Britů i Francouzů. Obsah je zaklíčován do titulku, ale nelekejte se, autorem není Čech. Stať napsal maďarský právník a novinář Péter Techet. Velmi vtipně ve stati dovozuje, že to strašné nastalo, až když se imperiální struktury zhroutily. Dokud vládl Franz Josef u nás a v Německu Kaiser Wilhelm, nebyly žádné Osvětimi a na Pankráci se popravovali vrazi a ne političky.

Nad tím ale marno plakat a slzu v mém oku nenajdete. Spíš jiskřičku naděje, že se pomaličku mění vztah k minulosti, nebo spíš ke kořenům, jak se módně říká. V Naší pozici by možná před rokem nezveřejňovali překlad maďarské úvahy a možná by ta úvaha ani nevznikla. O habsburském impériu prohlásil Palacký, že kdyby ho nebylo, museli bychom si ho vymyslet. Prostě jako obranu proti ohrožení. Ta potřeba je tu znovu a je zajímavé pozorovat, jak se země někdejší habsburské říše sestrkávají dohromady.

Jen toho monarchu tady nemáme a mít nebudeme, protože stoletý strom si taky nemůžete vypěstovat ze semínka na dvorku. Británii můžeme v tomto ohledu jen závidět. Kdo ví, co bude. Třeba jednou budeme přijímat uprchlíky – Němce prchající z Porýnského kalifátu.

LN, 14.9.2015