Ateliér architektky Zahy Hadid vypracoval návrh na rozšíření pražského centra, od Havličkovy ulice, tedy prakticky od náměstí Republiky až po Florenc, má vyrůst nová pražská City. Zahrne Masarykovo nádraží a jeho okolí, nádraží se tu ocitne jakoby schované pod exkluzivní čepicí. A pokud by měla tady být konečná stanice rychlodráhy na letiště a do Kladna, pak bych si s úlevou povzdechl, konečně vzniklo něco bezvýhradně rozumného. Projekt prezentoval minulý týden spolumajitel Penty Marek Dospiva a to, co jsme uviděli, je skutečně úchvatné.

Vzpomněl jsem si při té příležitosti na epizodku čtvrt století starou. Jel jsem tehdy na Smíchov taxíkem a taxikář mi nadšeně vykládal, jak je úžasný ten Zlatý Anděl a jaké je to skvělé, že v Praze staví domy takový architekt, jako je Jean Nouvel. I já byl nadšený Zlatým Andělem a jsem nadšený dodnes a navíc mě potěšilo, že nadšení projevuje muž, kterého bych dle profese odhadoval spíš na fanouška hokeje než hi-tech architektury. Ona to byla doba úžasná, ta devadesátá léta. Svědčí o tom i proměna Smíchova. Bylo to nevlídné, špinavé, vyčpělým pivem nasáklé místo zajímavé jen dvěma putykami, U váhy a U tatrovky. V rozmezí – dnes se mi zdá – snad jen historických minut tam vzniklo opravdu jak mávnutím kouzelného proutku městské centrum, které na sebe strhlo atraktivitu Zlatého Kříže.

Kouzelný proutek se tenkrát jaksi vyčerpal, těžko připomenout mnoho dalšího k Zlatému Andělu a Tančícímu domu. Mohl to být Kaplického Blob, to Zlaté oko nad Prahou, ale zasekli to. Václav Klaus tenkrát zatroubil k útoku a závistivá intrikářská česká komunita architektů roznesla projekt na kopytech. Další zajímavé centrum mělo vzniknout na Pankráci. Tak se to dnes děje v mnoha městech světa, že moderní výškové budovy rostou pěkně opodál historických čtvrtí. U nás se podařilo ten trend zadusit. Jak se to dělá, vidíme na příkladu projektu budovy, která by měla vzniknout na Vinohradské, hned za Muzeem, na místě dnešního klientského centra VZP. Radomíře Sedlákové se podařilo ideově zmasírovat média, takže všichni dnes píší o záměru zbourat unikátní budovu ve stylu brutalismu. Unikátní opravdu je, těžko říct, zda vyniká spíš nefunkčností než odporností vzhledu, ale ono to jde ruku v ruce. Je to mrtvé místo, využívané nočními opilci, aby se šli do přítmí vymočit. Mediální masáž ale poskytuje ochranu, takže kdo ví, jak to dopadne, zda se přece jen podaří něco rozumného na tom exponovaném místě postavit.

Do atmosféry zarputilého ochranářství teď vchází Penta s bezprecedentně velkorysým projektem. Přál bych mu kouzelný proutek – aby ho ochránil před všekazy. Ti se už jistě houfují a chystají k útoku. Kdo bude první, kdo prohlásí, že ta špinavá parkoviště kolem nádraží jsou součást nedotknutelného kulturního dědictví Prahy?

LN, 9.5.2016