Každoročně zveřejňovaná statistika světového štěstí vždy vyvolá oživení v sále. Je to pěkný námět k rozumování a využiju ho také. Umístili jsme se na opravdu pěkném dvacátém místě. Posměváčkům hned prozradím, že zkoumaných zemí není dvacet, jak by se mohli domnívat, nýbrž 156. Na tomto nepěkném posledním místě se umístil Jižní Súdán, kdežto první je Finsko. Před námi jsou Spojené státy, ale jen o jednu příčku, kdežto Francie o čtyři příčky pod námi. Na vlnách této stanice jsem v pátek poslouchal pořad indexu štěstí věnovaný, lidi volali do rádia a svěřovali se, že ano, že se v podstatě cítí šťastně.

Je to zvláštní, když se podíváme, co se děje v takzvaném veřejném prostoru. Tam to vypadá, že každý nenávidí každého a když někdo má něco k něčemu přirovnat, tak to musí být Hitler a transporty do plynových komor. Navzdory tomu se lidé cítí v podstatě šťastně.

Pojem štěstí mě zajímá bez ohledu na každoročně zveřejňovanou statistiku. Coby ročník narození čtyřicet pět mám už docela širokou škálu pro srovnání. Právě z něho si odvozuju to svoje orientační vodítko. Pocit štěstí zdaleka nezávisí jen na příjmech, ty v indexu štěstí tvoří jen vcelku malou složku ze sedmi celkově sledovaných disciplín. Dokonce si nemyslím, že zásadně závisí na jakýchkoli složkách. Je to pojem dynamický a je spojen se změnou. Rozumí se, se změnou k lepšímu.

Šedesátá léta vnímám jako šťastnou dobu a to jsme měl gáži devět stovek měsíčně, a že to byla slušná gáže, a měli jsme StB a cenzuru, ta se jmenovala HSTD, a lidi byli zavíraní a nikam se nesmělo a když, tak za ponižujících podmínek – ale měnilo se to k lepšímu. Pak přišla ta šílená sedmdesátá léta se změnami k horšímu a osmdesátá – doba mrtvolná, beze změny. Exploze změny v devadesátých létech, naprosto souzním s pánem, co volal do rádia, že byl nejvíc šťastný právě v té době. Změna k lepšímu... Dočkáme ve dvacátých létech?

Skončím drobností, mým pocitem štěstí ze začátku jara. Trpce jsem nesl, když z tělesa Žižkovské věže zmizely postavičky mimin Davida Černého. To byla změna k horšímu. A ony tam znovu jsou. Beru to jako část křivky vzhůru a plní mě to malým, ale intenzivním jarním štěstím.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz