26.4.2024 | Svátek má Oto


FEJETON: Člověk společenský a psychologie

18.9.2008

neboli Parlamentní skandály poněkud jinak

Šel jsem se v minulých dnech trochu ochladit do lesa a na mém oblíbeném pařezu kdosi už seděl. Byl to poněkud podivný starý muž, tak trochu oblečený jako hippie v jakousi sepranou tuniku, a už zdálky mě vítal:

" To jsem rád, že už jdeš, nerad čekám, asi jako všichni lidé."
"Čekáte na mě?"
"No, a na koho jiného, žádal jsi mě přece o ten iner…, in, intern… no, jak jsi to říkal ….?"
" Interview?"
"Jo, rozpravu - správně. Já jsem Aristoteles."
" Cože, kdo,…. vždyť ten je už …."
"Volal jsi přece k nám na filozofickou fakultu, že potřebuješ udělat ten inter - rozpravu s někým chytrým přes filozofii a psychologii."
" Psychologii a politiku."
"No tak oni poslali mě. Paní sekretářka si v naší zaměstnanecké kartotéce přečetla něco jako zoon politikon, a tak mě jako filozofického důchodce poslala. Prý abych si něco k důchodu přivydělal, že prý teď nastanou pro staré lidi zlé časy hlavně s bydlením, abych prý měl na svůj sud jako kolega Diogenes….."
"Sekretářka ….sud …. Dio…"
"Hele, hochu, moc tady nekoktej a ptej se, nemáme moc času, ta tisíciletí letí - ani se neptej, vlastně ptej, co jsi chtěl vědět?"
Poněkud zmateně - nechci rovnou říkat připitoměle jsem si přisedl na jiný pařez a vytáhl svůj poněkud obstarožní magnetofon.
"Tedy vy jste..?
"Aristoteles, už jsem ti to říkal jednou"
"Jo, aha já vím Aristo…. no, fajn"
"Víš co říkej mi Ari , ten Aristoteles ti nějak nejde do hub.. tedy do úst"
"Tak pane profeso …"
"Ari!"
"Tak pane Ari - profesore, vy jste kdysi skutečně řekl , že člověk je tvor společenský.
"Jo, zoon politikon a dalo mi to moc práce, než jsem se k tomu dostal přes všechny ty homo vzpřímený, neandrtálský, kromaňonský a já nevím ještě jaký, protože se to všechno vždycky pralo, mlátilo, kradlo, takže politikon se v tom velmi těžko hledalo a hledá se dodnes."
"No, ale přece jednadvacáté století, máme tady jednotlivé státy, Evropskou unii. Tady se přece už dá mluvit o člověku moudrém."
"Jo, sapiens, to jsem už také někde slyšel, ale podívej se na ty vaše vládce. Teď si říkají politikové čili jaksi lidé společenští."
"Ale to přece nejsou vládci, dobrovolně si je volíme a jen na nějakou dobu."
"Volíte - milý hochu. Volíte, to ano, ale víš, koho volíš? Tak se na to podívej z filozofického i psychologického hlediska. Já se totiž stále vzdělávám, už také proto, že teď vím, jakých chyb jsem se ve svém učení dopustil. Hodně čtu, málo se dívám na televizi, ale počítač, to je moje. Tak tedy: Lidé, stejně jako většina zvířat se shlukují do tlup. Má to své výhody pro lov - nyní ekonomiku, boj - nyní vznešeně obranu, řád - nyní zákony atd. Těm tlupám musí někdo velet, někdo je řídit. U zvířat je to jednoduché, tam je to nejsilnější a nejchytřejší jedinec. A u lidí - politik. Z přírodního hlediska by to měl být rovněž nejchytřejší a nejlepší jedinec. Jenomže člověk má i druhou signální soustavu, která mu dává ještě další vlastnosti: prohnanost, vypočítavost, prospěchářství jako projev animality, která v nás zůstává po celou dobu - touha po kořisti, území, moci. To je a vždycky byl člověk. A je to, ještě dlouho bude - i politik. Tedy ne nejchytřejší, nejlepší, ale zvolený."
"Tak jak a koho máme vlastně máme volit?"
"Jo, tak to ti neporadím, jenom uvažuj, co je to za lidi, kteří chtějí vládnout. Myslíš, že jsou vedeni vznešenými myšlenkami pomáhat lidem, starat se o ně…?"
"Vždyť to říkají ve svých volebních programech."
"No ano, v podstatě je to myšleno dobře, ale uvažuj, politická strana, to je jako ta tlupa nebo smečka, jde jim sice z počátku o vznešené cíle, ale jsou to jen lidi - v podstatě vysoce vyvinutá zvířata, součást přírody, a tak se postupně musí chovat podle základních přírodních zákonů - obstarat především pro sebe a pak i pro tlupu co největší a nejlepší kořist - výhody, peníze, majetek. A taky se tak chovají."
"Ježíšmarjájózef, ono když se dívám na to rokování v parlamentu - jak jsi na tohle přišel?"
"Já ne, snad jenom částečně, ale věda a poznání, které lidstvu postupně přichází nejenom přes nás filosofy, ale i další vědce. Mimochodem, už jsi viděl skutečného, těžce pracujícího vědce, aby někomu vládl?" "Ti tři, které jsi vzal do úst, jak jsi se divil těm tlupám v parlamentu, tak to byli vlastně první, kteří pochopili, že lidé, byť jsou součástí přírody a v zajetí jejích zákonů, takhle dál nemohou."
" Takže pane profesore…"
" Ari."
"Promiňte, Ari, profesore. Jak vlastně dál, nezdá se mi to řešitelné…."
"Ono to také v současné době asi řešit nepůjde, bude se to muset vyvinout, ostatně jako všechno, na to také přijde nějaký pan Durell, promiň, Darwin. Durell to je můj oblíbený spisovatel a svým způsobem vědec. Demokracie, to je, hochu, ten nejtěžší způsob vládnutí, jaký asi existuje."
"Ale to už někdo řekl."¨
"Já vím, pan Kostelecký nebo Kostelní… aha, řekne to někdy ve dvacátém století jakýsi Churchil."
"Chtěli jsme se bavit o psychologii a politice."
"No, vždyť jsem se ti pokusil základy, ze kterých lidská politika, tedy spíše politikaření vychází, vysvětlit, zkus se na politiky a nejen vaše dívat z tohoto hlediska a mnohé pochopíš."
"Ještě že nemají zbraně."
"Ale mají lobbisty, úplatky, korupci, nezapomeň, že politici pracují s vašimi penězi, které v podstatě rozdávají, tedy sobě, známým a něco málo i lidem - nazývají to sociální a zdravotní programy, ale i tam musí zbýt něco do kapsy. Říká se tomu státní rozpočet."
"Existuje přece i opozice, ta to přece může zkorigovat."
"No, ve vašem případě jste si špatně rozdali hlasy. Rozdíl je malý a hlasy se vždycky dají koupit nebo získat jinak, třeba psychologickým nátlakem, když na někoho něco vím, mám jeho stručný seznam milenek, prostě způsobů je moc, aby tlupa, tedy politická strana mohla někoho umravnit podle svého. Kyje a meče se už nepoužívají, i když facky…."
"Ale, to všechno je dost hrůza, prosím tě, na chvíli přestaň, takhle jsem se na politiku nikdy nedíval …….. zatracená psychologie."
"Jo, jo, teď to má už jméno - psychologie skupin a funguje to bezvadně už od dob pračlověka Janečka, mých, vašich i budoucích. Dokud se nevychováte."
"Takže se ty tlupy… pardon, strany v parlamentu nezmění?"
"Nezmění, hochu, nezmění. I kdyby chtěly. On je to totiž přírodní zákon. Dá se pochopit, ale změnit? Dokud se nezměníte vy všichni..."


Pak jsem se probudil. Seděl jsem na svém pařezu, vedle mě tiše šuměl zapnutý magnetofon, ale ten interview tam byl. Jenom jsem ho přepsal. A poněkud jinak jsem se začal na naše zastupitele dívat. Že by na té psychologii tlup, tedy skupin, tedy politických stran něco bylo ….. a to ještě můj společník nemluvil o svém dalším příteli, Freudovi. Ten totiž říkal něco o tom, že dalším hybatelem zvířecí ale i lidské společnosti je sex, a když se tak podívám na nejčelnější politické představitele………………..!?