2.10.2016 | Svátek má Olívie, Oliver






FEJETON: Čínský drak vyrábí brak

11.9.2010

Mnozí z nás si asi ještě pamatují zlidovělé rčení: „Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat laciné věci.“ Podle toho, jak to vypadá v regálech našich obchodů, je u nás bohatých většina. Jinak by tam už dlouho nemohly být tisíce čínských výrobků.

Nedávno jsem si koupil v Číně vyrobenou soupravu na mytí podlahy tvořenou nádobou z tenkého červeného plastu se ždímacím košíčkem a kovovou násadou se závitem pro připevnění „chlupatého“ chomáče z jakýchsi barevných textilních pásků, který mi, ani nevím proč, připomínal dredy rozježenou hlavu mého oblíbence - sympatického světového tenisty Yannicka Noaha.

Nádobu jsem naplnil teplou vodou s vydatnou příměsí saponátu, na tyč našrouboval „páskokoště“, které jsem pak v kyblíku namočil. Nasměroval jsem svého „noaha“ do ždímacího košíčku a přiměřeně zatlačil. Než byste řekli švec, tak se násada v polovině zlomila a ohnula do pravého úhlu. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že plechovou trubičku tvořící násadu rozmáčknu na placičku mezi palcem a ukazovákem.

Poněkud rozladěn jsem tedy opět „noaha“ odšrouboval a hledal náhradní řešení. I uviděl jsem v komoře teleskopickou násadu na malování zdí válečkem a zaradoval se. Upravil jsem teleskopickou tyč na svou výšku a vzhledem k neexistenci závitu na jejím konci jsem do ni „noaha“ fyzicky zaklínil. A on kupodivu docela držel.

Poněkud potěšen jsem barevné třásně opět namočil do již chladnoucí vody. To se povedlo. Pak jsem přiměřenou silou zatlačil koštětem proti ždímacímu košíčku. Ten nápor ale nevydržel a okamžitě praskl. To jsem samozřejmě nečekal, a tak jsem ztratil rovnováhu. Mé těžiště bylo dva metry přede mnou a já jsem svým nekontrolovaným pohybem vpřed kbelík zvrhnul. Všichni víme, že setrvačnost je „sviňa“, takže nakonec jsem skončil na břiše v rozlité vodě.

Značně rozladěn (slabé slovo) jsem našel v komoře klasický hadr na podlahu, namotal ho na klasické koště a jal jsem se touto postmoderní technologií likvidovat bleskovou povodeň v mé kuchyni. A už jsem u ní zůstal. Obé mám naštěstí ještě z dob odporné totality.

Tato, z mého pohledu dramatická událost, je jen střípečkem v mozaice mého poznávání kvality výrobků čínské provenience. Ty další už nejsou tak akční, kromě požáru úsporného svítidla. Koupil jsem do firmy dvě – stolní – stříbrná. První z nich se již po několika dnech zachovalo podobně jako propíchnutá nafukovací žirafa. Svěsilo svůj „krk“ k zemi. Jak se mu to podařilo? Tyto lampy mají totiž tak špatně vyrobené tlumivky, že hřejí jako žehličky. A plastový díl, v němž jsou uzavřeny, to nevydrží. Vůbec výborná je ta kombinace úsporného osvětlovacího tělesa s malou spotřebou kombinovaného se žehličkou. Takto uspoříte skutečně ………. (prosím, dosaďte si za tečky jednu z barev mariášových karet). Ta druhá lampa dokonce vzplála plamenem, naštěstí v mé osobní přítomnosti.

Polil jsem ji vodou a po návratu z nemocnice, kam jsem byl převezen po úrazu elektrickým proudem …, no ne, až takhle blbej zase nejsem.

Takže ani vodou, ani v nemocnici, ale stále zvědavej na příčinu požáru. Abych to zjistil, rozhodl jsem demontovat část krytu. Vzal jsem si soupravu čínských šroubováčků v krabičce a zkusil povolit šroubky. Výsledkem tohoto mého počínání je, že dnes mám k dispozici pouze soupravu kovových tyčinek – tedy nikoli šroubováčků – protože jejich tvarované konce se při prvním použití okamžitě odlomily.

Rozhodl jsem se tedy plastový obal tlumivky destruovat násilím a našel gumovou paličku. Po vybalení z plastového pytlíku „voněla“ jak čerstvě vyrobená pneumatika pro traktor. Ale gumová část nebyla dostatečně navlečena na kónické dřevěné násadě. Tak jsem ji narazil na správné místo a ona se rozpůlila. Hádejte, odkud byla? Zase z Číny!

Těžké rány, které do mé hlavy zasazují výrobky „Made in China“, značně ovlivňují můj psychický stav. Nedávno jsem koupil jednomu svému vnukovi malé jízdní kolo. A pak jsem ho našel v testu v MF Dnes mezi nejhoršími. Malému vnoučkovi jsem koupil jedovatý dudlík, dalšímu našemu prckovi životu nebezpečné chřestítko. Dál už to neunesu.

Proto nyní žádám Vás, čtenáře, abyste mi pomohli při shánění 1,2 metru kvalitního lana a dvou, tří skob, co by řádně lezly do zdi. Již nemohu dále riskovat. Vždyť jde o můj život!



Diskuse


V. Husák
19:03
11.9.2010

A. Hrbek
20:59
11.9.2010

F. Doušek
22:27
11.9.2010

A. Hrbek
16:00
11.9.2010

D. Nowodny
18:38
12.9.2010

V. Váňa
15:33
11.9.2010

S. REHULKA
14:23
11.9.2010

S. Libor
11:45
11.9.2010

K. Křivan
11:23
11.9.2010

K. Janyška
8:47
11.9.2010

počet příspěvků: 12, poslední 12.9.2010 06:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.