V rozpadajícím se přístřešku, který kdysi sloužil coby benzinová pumpa u staré předdálniční plzeňské silnice, usídlili se na Zličíně prodejci vitamínů. Ač rodem východněji od Slovenska, nabízeli zaručeně pravé plody země české. Začínalo to třešněmi a jahodami, pak přišly borůvky, po nich meruňky a potom melouny. V posledních týdnech už jsou na tabuli jen „brambory k uskladnění“. Možná to ale nakonec bude jako v Pekingu – příští týden třeba začnou prodávat zelí. Názorný kalendář zelinářský.

Silnice je lemována alejí naší doby – stromy kácíme, billboardy stavíme. Asi proto, že ještě nikdo nevytvořil typizovanou outdoorovou reklamu umístitelnou stejně do koruny lípy jako jabloně či do větví topolu. Unifikované plochy jsou zaručeně snadněji pojednatelné. Také na nich běží roční doby s pravidelností přímo záviděníhodnou. V letošním roce, pravda, byl řád věcí opakovaně narušen volební agitací, která ovšem občas vyvolávala touhu po „poctivé“ reklamě na zboží a služby. Čas však nad politikou zvítězil, a tak už za železničním přejezdem neláká neúspěšné dívčí duo z komunálních voleb a konečně tam zase cinká kolekce vánočních melodií. Jak je v místě a v čase obvyklé.

To je ovšem Zličín „old fashion“. V tom novém, v chrámu konzumu, je kalendář předurčen marketingovými milníky. Začíná povánočními slevami, mává velikonočními kočičkami, láká na prázdniny, vítá do školy, míchá halloween s dušičkami a od září svítí dětskou radostí u stromečku. Ostatně advent přece začíná první čokoládičkou pod obrázkem, ne? V tom už jsme úplně světoví, neboť třeba na stránkách města Drážďany, této Florencie na Labi, k tomu také píšou: “.. v nejbližší době Vás v Drážďanech čekají podzimní slevy, pak přijdou hned předvánoční slevy, vánoční slevy, po nich povánoční výprodeje a novoroční slevy, hned potom masopustní slevy, velikonoční, předvelikonoční, povelikonoční, předjarní, jarní, letní a výletní ... ach, jak je krásný život spotřebitelův.“

Takže v lehké parafrázi české filmové klasiky: „Zlatý zelináři…“