21.10.2018 | Svátek má Brigita


FEJETON: Ať se práší za kočárem

5.10.2018

Z mailu anonymního čtenáře

Nechtěl jsem psát. Dneska píše každej a nikdo nic nečte, ale jak tak sleduju lidi kolem sebe a surfuju internetem, tak si říkám, že soudně uvažující člověk už prostě mlčet nemůže.

Máme rok s osmičkou na konci, takovejch slavnejch kulatejch výročí, a místo abysme si připomínali, jaký jsme my Češi bouráci, tak se to valí směrem, jako že to bylo všechno tak nějak špatně, asi jako když shodíte vosí hnízdo a ještě do něj kopnete.

Začnu podle kalendáře únorem 48, už je to sedmdesát let. Prej prohra, no dobře, ale spousta lidí byla nadšená, že se konečně my, jako lid, budeme mít dobře, když všechno sebereme buržoustům a komunisti nás po ruským způsobu povedou k těm lepším zítřkům. A zpívalo se a budovalo se a věřily tomu tenkrát jiný kapacity než jenom prostej lid, tak čemu se divit. No my už víme, že zas tak moc dobře nebylo, tu komunistickou radost kazilo hodně zavřenejch a voběšenejch, ale bylo to velký poučení a to je k nezaplacení, protože spousta lidí, i slavnejch, ještě teď věří, že to celý bylo vlastně správně, jen se vloudily nějaký drobný chyby. Vemte si u nás třeba tu Semelovou nebo toho Corbyna a Rogera Waterse v Anglii. No a na univerzitách v Americe se prej učí, že jedině socialismus je to pravý vořechový a že kapitalismus patří na smetiště. Až k tomu teď konečně vodimpíčujou toho Trumpa, tak už to bude hotová věc, jenže až to tam za nějakej čas bude vypadat jako ve Venezuele, umíte si představit, jak se z toho taková velká země bude dlouho hrabat? To my díky tomu našemu únoru už takovou chybu snad podruhý neuděláme.

A srpen 68? Padesát let. Ten už si dobře pamatuju. Vpadli k nám Rusáci na tancích a nestačili se divit. Táhli jsme všichni za jeden provaz, psali jsme nápisy, obraceli cedule u silnic, a ty nápisy psali i kovaný komunisti, vlastně spíš jejich děti, sám jsem je viděl. Ať si kdo chce, co chce říká, ten zážitek takový samozřejmý pospolitosti v průseru, to stojí za všecky prachy. To už sem nikdy jindy nezažil, možná ještě trochu na vojně, ale fakt to stojí za to. Tenhle národ se zkrátka umí semknout, jen musí jít hodně do tuhýho. Pak se to samozřejmě zase rozplizlo do všednosti, ale co taky jinýho, když jste součástí ruský komunistický říše, která to všechno drží na bajonetech. Je fakt, že některý přisluhovali trochu víc, než museli, ale to je taky normální, takový najdete vždycky.

Pak tu máme září a Mnichov 38, osmdesát let. Prej zase tragédie. Tak asi jo. Ale z český strany to stažení vojsk, abysme nebyli za příčinu války, a přijetí diktátu od Hitlera a těch dalších poserů jen vládou a bez parlamentu takže to bylo vlastně neplatný, to byl od Beneše velmi slušnej tah, kterej nás po válce vrátil do hry jako vítěze, přečtěte si historika Jana Tesaře nebo koukněte na film Ztraceni v Mnichově. Sice se přitom jako druhej hlas hodně zpívá, že se Češi nějak moc rychle přizpůsobili, zavrhli první republiku a stali se z nich antisemiti a německý přisluhovači, ale že tu byla taky spousta skutečnejch hrdinů, o tom už se skoro nemluví.

Zlatým hřebem programu bude samozřejmě 28. říjen a já jen čekám, co se zase vyrojí chytrolínů, že se tenkrát před sto lety nemělo Rakousko-Uhersko rozbíjet a že ten stát vlastně nestál za nic a že Češi byli primitivní nacionalisti, co trápili Němce a kolonizovali Slováky a Rusíny, a že ten Masaryk byl vůbec divnej, takovej suchej a vážnej, a že to stejně udělal císaři pánu jenom naschvál, protože byl jeho levoboček.

Tím vším chci jenom zdůraznit, co se sice všeobecně ví, ale co není na škodu si občas připomenout, a totiž to, že my Češi si rádi kálíme do hnízda a dost se bičujeme, přitom ale oproti jinejm zase takoví hajzlové ani zdaleka nejsme a k tomu se navíc máme docela dobře. Například jsem se teď někde dočetl, že jsme 26. nejbohatší stát na světě a přitom vypijeme nejvíc alkoholu, což přesně odpovídá tomu, co nám říkal náš starej pan učitel hudební výchovy ve škole právě v tom slavným osmašedesátým, a sice že rozdíl mezi Rusem a Čechem je v tom, že co Rus ukradne, to prodá a prochlastá, ale když ukradne něco Čech, tak to použije, aby si zlepšil životní úroveň. Ten pan učitel byl porevoluční ruskej emigrant, a protože nikdy nepřišel do hodiny střízlivej, někdy nám hrál celou hodinu na piáno jen smutný ruský dumky a úryvky z Borise Godunova, tak zřejmě dobře věděl, o čem mluví. To jsem ale trochu odbočil.

Z toho všeho zkrátka vyplývá, že i když my Češi pořád nadáváme a jsme nespokojený, tak si stejně se vším poradíme a nakonec to máme lepší než předtím, i když to teda někdy nějakou tu dobu trvá.

U druhýho stolu Na Růžku se mýmu historickýmu optimismu vysmívají, protože jejich rozhled je oproti mýmu dost omezenej, ale nakonec musejí uznat, že mám v podstatě ve všem pravdu. Teď třeba řešíme, že nás čeká apokalypsa a to ve dvou směrech. Jednak vymíráme, dokonce podle nějakýho profesora Fennera lidstvo do sta let vyhyne, protože lidi už spolu skoro nemluví a zejména děti pořád jen čučí do těch telefonů. Druhak, samozřejmě, emigranti z Afriky i Asie a s tím neodvratně se blížící nadvláda islámu.

K tomu vymírání jsem jen připomenul, že jestli lidstvo do sta let vyhyne, to nevím, ovšem že my, jak tu teď sedíme, i ten slavný profesor, vyhyneme určitě. U těch dětí jsem jim zase objasnil, že ty chytrý telefony jsou jen nová technologie, něco jako byl knihtisk nebo rádio a televize a navíc už je vědecky prokázáno, že je to těm dětem prospěšný, protože díky tomu pobytu na sociálních sítích snížily spotřebu alkoholu a cigaret. I patnáctiletý kluci už prej teď pijou pivo míň než dřív.

No a toho islámu a muslimů už se nemusíme bát vůbec. Těch afroasijskejch totiž v český kotlině nikdy moc nebude, protože my si vepřový vzít nedáme, zkuste si projít kterýmkoli městečkem nebo vesnicí u nás v neděli před vobědem, a jim to prostě páchne. No a když se nad tím dál vážně zamyslíte, tak vám musí bejt jasný, že kdybysme ten islám nakonec třeba i přijali, tak že to může přinášet docela veliký výhody. Jednak může ještě nějakej čas přes ty arabský petrodolary slušně vynášet, ale hlavně je v něm chlap chlapem a co řekne, to platí. Tohle myslím hlavně jako vůči ženskejm, protože co ty už si tady dovolujou, to nemá obdoby. A když už budou muset zase poslouchat, tak proč by správnej chlap nemoh mít doma třeba dvě nebo tři, možná i čtyři, když mu to Alláh posvěcuje? A strašit ňákým modlením a šaríjou? Nesmysl. Toho islámu se totiž musí, a to čím dřív tím líp, řádně ujmout bílej muž a zase jednou udělat všude pořádek, protože podle islámu už si nebude muset brát s nikým žádný servítky a konečně zase povládne světu. Vidím to tak, jako když se černošskýho rythm and blues ujali běloši a udělali z něj rockabilly a rock and roll. To byla jízda.

No a takhle se pojede furt pryč, tak ať už se práší za kočárem.



Diskuse


S. Rehulka
14:56
5.10.2018

J. Lukavsky
13:48
5.10.2018

B. Rameš
10:23
5.10.2018

J. Ptáček
9:47
5.10.2018

J. Jurax
13:49
5.10.2018

R. Langer
20:43
5.10.2018

J. Jurax
0:48
5.10.2018

počet příspěvků: 8, poslední 5.10.2018 08:43









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.