Pohlaví nesmí rozhodovat o výši pojistného, nařídila EU

Podobně jako "svoboda" či "spravedlnost", i slovo "pojištění" má povahu lasičky. Proklouzne vám mezi zuby a dostane se i do míst, která mají s pojištěním pramálo společného. Přesto se na trhu stále drží produkty, které skutečně odpovídají původnímu významu slova "pojištění". Ohrožený druh však vymírá, také díky březnovému evropskému zákazu účtovat mužům a ženám rozdílné ceny za pojištění, který se znovu objevuje v novoročních přehledech věcí příštích.

Klasickým příkladem pojištění jménem, nikoli skutkem je to, čemu v ČR říkáme "zdravotní pojištění". Dle Ústavy musí být servis v opravnách lidských těl (a duší) zdarma, proto jsou naše zdravotní pojišťovny jen přerozdělovači centrálně stanovených poplatků na bázi daně. Papáte-li mrkvičku, nic neušetříte. Jíte-li bůček, nezchudnete (ani v jednom smyslu). Řekne se - to je přeci právě princip pojištění: někdo vydělá, někdo prodělá.

Není to princip pojištění. Pojištění chrání proti nepředvídatelným událostem. Někdo z nás se narodí postižený. Nevíme kdo. Kdybychom se všichni mohli sejít, když jsme ještě jen hříšné myšlenky našich rodičů, určitě bychom se dohodli na zaplacení pojistky, která by odškodnila ty z nás, kteří se narodí třeba slepí. Protože však coby pouhé myšlenky hotovostí neoplýváme, pojistné vybíráme až za života, z daní vidoucích. Takové státní přerozdělování bohatství je spíše pojistným plněním než zdaněním. Proto je tak hloupé, začíná-li vláda se škrty u postižených. Kuřáci jsou však "postižení" z vlastní vůle, jejich častější rakovina je předvídatelná stejně jako zátopa v povodňové oblasti. Nevíme jen, který z kuřáků rakovinu dostane, proto skutečné pojištění (mimo ČR) rozprostírá vyšší pojistné i mezi ty kuřáky, kteří zůstanou ušetřeni.

Jiné rizikové skupiny definujeme ještě lépe. Muži mají v EU téměř dvojnásobnou pravděpodobnost smrtelné dopravní nehody. Mladí muži do 25 let mají dokonce čtyřikrát vyšší nehodovost než populační průměr. Zcela v souladu s principem pojištění nepředvídatelného rizika platí muži i mladí citelně vyšší pojistné téměř ve všech zemích. Tedy až do letoška. Podle věku a jiných znaků se smí účtovat i nadále, ale Evropský soudní dvůr zakázal účtovat pojistné podle pohlaví. Mnoho lidí tak odsoudil k smrti. Ženy (s již tak omezenějšími výdělky) budou nyní vyšším pojistným všechno dotovat a mužům naopak klesne. Tedy pojistné, nikoli adrenalin. Znám případy mladých párů, kde řídí žena, aby ušetřili za pojistné. Nyní nic neušetří, a na silnice se tak nově nahrne více statisticky nebezpečnějších řidičů - mužů. Mrtví se však nemohou proti rozhodnutí bránit -a dopředu nevíme, kdo z nás zaplatí životem, tak se nebouříme. To je odvrácená strana jakéhokoli pojištění: nenesete-li následky svých činů, budete se chovat rizikověji. Řecká vláda by mohla vyprávět...

EU tak motivuje k rizikovému chování nejen své vlády, ale i motoristy. Nejbizarnější je pak odůvodnění zákazu z pera soudkyně Juliane Kokott: navzdory všem datům tvrdí, že zvýšená rizikovost mužů (ať už zdravotní či za volantem) není dána tím, že jsou muži, ale "životním stylem", který se rozhodli vést nezávisle na pohlaví. A za to je "nelze trestat". Mezitím však, na této planetě, je menší rizikovost dána skutečně ženstvím. Kuřačka bude žít déle než kuřák, a bude tak představovat menší riziko pro životní pojistku. Nutit ženy, aby mužům dotovaly jejich předvídatelná rizika, je nespravedlivé. Proč by ale měla fakta stát v cestě hezkého příběhu o rovnoprávné spravedlnosti?

LN, 20.1.2012

Autor je ekonom, University of Chicago