Rakušané až brutálně jasně ozřejmili scénář, kterého se obávají politické elity Západu

Kdyby někdo ještě loni tvrdil, že volby v Rakousku nabídnou nečekaný a do poslední minuty napínavý souboj, byl by pokládán za blázna. Cože? V té přívětivé, pohodářské až nudné zemi, kde je vše pod kontrolou? A přece je tomu tak. Volby rakouského prezidenta sleduje celá Evropa. Nejen proto, že až v poslední minutě vyhrál Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem. Hlavně proto, že otřásly dosavadní jistotou daleko víc, než by se ještě loni zdálo možné.

Jejich atmosféra jako by byla součástí nové historické vlny, kterou nelze jednoznačně analyzovat. Lze říci, že Rakušané jsou rozděleni půl na půl (50,3 procenta pro Van der Bellena a levici, 49,7 procenta pro Hofera a pravici). Ale nelze tvrdit, že je to jen výsledek migrační krize. Podobně není jednoznačná příčinná souvislost mezi volbami v Rakousku a britským referendem o setrvání v EU, které bude za měsíc. Nicméně lze říci, že oba akty ovlivní atmosféra společné historické vlny.

Trošičku to může připomínat rok 1989. Těžko bychom hledali nějakou příčinnou souvislost mezi pádem komunismu a pádem systému odděleného vývoje ras v Jižní Africe. Přesto komunismus i apartheid padly v téže historické vlně na podzim 1989. V něčem podobném spočívá i poselství rakouských voličů.

Ještě nebylo tolik naštvaných

Mají v tom táborovém rozdělení půl na půl smysl dosavadní nálepky? Má smysl tvrdit, že liberál porazil populistu? Ano, Van der Bellen je skutečně řazen mezi levicové liberály a Hofer mezi pravicové populisty. Ale...

Vítěz Van der Bellen už dříve říkal, že jako prezident by nejmenoval zástupce Svobodných (FPÖ) do čela vlády, i kdyby vyhráli volby. Spojí tak rozdělenou společnost? Je to liberální otevřenost a úcta k jinému názoru? Hofer odmítá ilegální migranty a nabízí „snadná řešení“, což se označuje za pravicový populismus. Ale jiným se nelíbí, že evropské elity vše zatracují ve stylu – nelze zajistit úplnou bezpečnost, nelze zastavit ilegální migraci, nelze spoléhat na ploty... Takový defétismus zavání tím, co chce slyšet levice, tedy levicovým populismem.

Osobní nálepky typu „liberál porazil populistu“ nemají velký smysl. Zajímavější je společenský posun. Rakušané v přímé volbě teď naplno ukázali to, co vře v téměř každé evropské společnosti (i v USA, jak dokládá Donald Trump). Je to už tolikrát zmiňovaná vzpoura proti dosavadním elitám. Podobné vzpoury se obávají Britové před referendem, Francouzi před volbami v příštím roce i jiní.

V tomto smyslu vyslaly rakouské volby svůj hlavní vzkaz už v prvním kole, kdy vypadli kandidáti tradičních stran – socialistů a konzervativců (lidovců). To, že ve finále pak zvítězil Van der Bellen, je plus pro vztahy Rakouska s EU i sousedními státy. Ale skutečný společenský signál znamenají hlasy pro Hofera. Už proto, že za Van der Bellenem stálo skoro celé politické spektrum, ale Hofer se opíral jen o vlastní FPÖ.

Dobře to shrnul Rainer Nowak, komentátor listu Die Presse: „Ještě nikdy nedalo tolik voličů hlasy politikovi FPÖ. Ještě nikdy nebyl hněv tolika lidí na vládu a systém tak velký. Ještě nikdy nechtělo tolik lidí zvolit kandidáta FPÖ na tak vysokou pozici. Starý argument, že pro FPÖ se hlasuje jen z protestu, je už historií.“

Za kýmpak půjdou hlasy

Ač zvítězil Van der Bellen, nejvíc posílili Svobodní. Dokládají to i volební mapy. Van der Bellen se opíral o oblasti velkých měst a o to, čemu blogeři říkají „naše západní pobřeží“ (příhraničí se Švýcarskem v narážce na USA, Kalifornii a Oregon). Mapy ukazují i korelaci mezi baštami Van der Bellena a zónami s nejvyššími příjmy. Jinými slovy: volí ho dobře vydělávající obyvatelé měst, kteří uspěli v globalizaci. Nicméně to přitažlivé Rakousko, které znáte z dovolených či prospektů cestovek, je většinově modré, rozuměj hlasující pro kandidáta FPÖ.

Mapy už ale neukazují příčinu. Kdyby jí byla jen migrační krize, voliči by tolik nevytrestali vládní strany (už loni se vláda odvrátila od „vítání“). Mnohem spíše je to tak, že vytrestali celý „systém“. Zní to anarchisticky, ale v rakouském kontextu to znamená systém proporčního vládnutí, kdy si dvě tradiční strany – socialisté a lidovci – rozparcelovaly stát: od proporčního zastoupení v radách státních společností přes odbory až po rady mediální.

V Rakousku vládly stálé velké koalice, neboť při ostrakizaci Svobodných jinak nešlo získat solidní většinu. Ale v roce 2013 se společná většina socialistů a lidovců smrskla na 51 procent a začalo být jasné, že se blíží doba, kdy společnou většinu neposkládají vůbec. A že hlasy, o které přijdou, zamíří za těmi, kteří sice nabízejí jednoduchá řešení, ale aspoň netvrdí, že vlastně nic řešit nejde. Tedy za FPÖ. Nebo za Národní frontou ve Francii. Další si laskavě dosaďte sami. Tuto výstrahu přinesly nedělní rakouské volby.

LN, 25.5.2016