Buď bude jedna hranice, nebo mnoho. Absence čitelného postoje EU může způsobit potíže

Není zcela jasné, proč ministr vnitra veřejně ventiloval projekt české posily při ochraně maďarské hranice se Srbskem, když zároveň podotkl, že Maďarsko o takovou pomoc nestojí. Na společné česko-německé příhraniční hlídky jsme si zvykli, nicméně představa českého policajta na maďarské hranici je poněkud bizarní. Nicméně nejde o pouhou bublinu, racionální jádro má. Jde ochranu vnějších hranic Evropské unie.

Limes Romanus

Myšlenka ochrany vnější hranice musí mnohým z nás jít proti srsti. Administrativní zrušení pohraniční šikany je unijní atribut, pozitivně vnímaný i mnohými zapeklitými euroskeptiky. Sám pojem hranice se sune kamsi do skladu historických kuriozit, někam mezi pranýř a hladomornu: mezi přežitky, které tu byly a zaplaťpánbu nejsou. A najednou čas oponou trhnul a hranice tu vyvstala jako nutnost a je zde potřeba ji bránit i silově.

Nebylo by to nic nového. Antický Řím měl svoje limes a na britském severu můžeme vidět zbytky Hadrianovy zdi. Svoji soustavu zdí si uchovali Číňané dodnes, novodobé limes, zdi či ploty mají Američané stejně jako Izraelci. Maďarský ministr vnitra Sándor Pintér hájí stavbu hraničního plotu na 175 km dlouhé hranici se Srbskem mimo jiné i poukazem na to, že podobná zařízení mají i ve Španělsku, Bulharsku a Řecku.

Je ovšem na pováženou, že jde o projekt národní, nikoli unijní. Celounijní orgány nenabízejí v tomto směru žádný čitelný postoj. Je jim zřejmě lhostejné, že tím nadále eroduje důvěra veřejnosti ve smysl evropského unijního projektu. Vysvětlení je samozřejmě nabíledni. Kdyby unijní orgány měly jasně rozhodnout, že bude třeba rázně odlišovat uprchlíky, že pomoc dostanou lidé skutečně trpící a potřební, kdežto ilegální hledače iluze štěstí bude třeba poslat domů, byla by to zásadní změna myšlení a zásadní změna politiky.

Přičemž v politice neexistuje změna bez výměny osob. Proto ta nejistota, proto ta rozpačitost.

O běžencích bez nároku na azyl hovořil i náš státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Upozorňuje, že počet ilegálů se za první čtyři měsíce 2015 ztrojnásobil. Pokud nedokážeme lépe ochránit vnější hranice a vracet zpátky ty, kteří nemají na azyl nárok, velmi rychle budou evropské země chtít uzavřít hranice, vyjádřil se tajemník Prouza v rozhovoru se serverem Aktuálně. Hovořil velmi otevřeně, což je u státního činitele v souvislosti s tak ožehavým tématem vzácné. Podle něho je vnější ochrana hranic Unie zásadně důležitá. Upozornil i na zkušební uzávěru německých hranic s Rakouskem a Českem v době nedávného summitu. Z jeho slov vyplynulo, že pokládá toto opatření za zkoušku, jak by to mohlo fungovat, kdyby Schengen padl.

Pracovní skupina

Jistě to potrvá ještě nějakou dobu, kdy iluze definitivně padnou a jedna skupina politiků odejde a nahradí ji skupina jiná. Zatím jsme ve fázi hry na řešení. Vláda rozhodla o přijetí patnácti set uprchlíků av půli července se sešla pracovní skupina, která má na starosti přípravu a realizaci přesídlení a relokace uprchlíků. Skupině předsedá šéf sekce vnitřní bezpečnosti na vnitru Jiří Nováček a jsou v ní zástupci ministerstev vnitra, práce, financí, průmyslu a pro místní rozvoj, jakož i zástupci krajů, svazu měst a obcí, zaměstnavatelů, odborů a církví. Podle profesora Parkinsona nejvýše pětičlenná skupina může dojít k nějakému konstruktivnímu závěru. V půlce srpna se toto grémium sejde znovu a bude řešit existenční podmínky lidí, kteří prokázali odvahu, cílevědomost a houževnatost vymykající se našim představám. Přejme si, ať ho osvítí duch svatý, přítomni budou i služebníci boží.

Zatímco zasedají pracovní skupiny a politici zveřejňují chimérické projekty, pokračují živelné procesy, mnohdy protichůdné s předvídatelně nedobrým vyústěním.

Je to především mediální kampaň, ta neoficiální, která se šíří mimo dosah a vliv standardních médií a šíří paniku a nenávist. Z kampaně plyne závěr, že co cizinec, to vrah a prznitel. Těží z ní političtí dobrodruzi typu Konvičky a Okamury, kteří k sobě stahují lidi zbytečně vyděšené. Na druhé straně je tu vítaná platforma pro profesionály ušlechtilosti, kteří si leští svoje ego a kárají neušlechtilou část obyvatelstva za xenofobii. Přitom v naší zemi žije podle kvalifikovaných odhadů půl milionu cizinců. Bez dvou set tisíc Ukrajinců bychom asi potenku pískali – zde jednoznačně platí teze, že imigranti mohou být pro hostitelskou zemi přínosem. Totéž platí o Vietnamcích, žije jich u nás šedesát tisíc. Půlmilionová menšina v desetimilionovém národě nepůsobí žádné závažnější problémy a nevyvolává napětí nad rozměr nějakých banálních hádek v hospodě.

Rozčilení je tedy do jisté míry umělé a zbytečné a časem opadne, pokud ovšem státní i unijní orgány projeví schopnost přijít s reálnými, proveditelnými a důvěru budícími programy. Posílení vnějších hranic Unie by náladu jistě zklidnilo a umožnilo by i seriózně pomáhat lidem, kteří pomoc skutečně potřebují.

LN, 30.7.2015