20.10.2018 | Svátek má Vendelín


EVROPA: Chudáci sirotci

24.9.2018

Mediální a politickou scénu ovládli „syrští sirotci“. Na nich je hlavně zajímavé to, že to s největší pravděpodobností to nejsou žádní „sirotci“, a jak posléze vyplynulo, je otázka, kolik z nich a jestli vůbec jsou ze Sýrie.

Prvně jsem se setkal s takovýmito „sirotky“ někdy v roce 1988, v Holandsku, když mne StB už pouštěla ven. Nerada, ale lidé z odborného sdružení EFA – Europäische Feuerstätten Arbeitsgemeinschaft e.V. - už psali dost drsné dopisy, aby mne, jako jediného člena EFA z východní Evropy, konečně už začali pouštět na různé konference a veletrhy. Tak to nakonec estébáci vzdali a tiše doufali, že tam zůstanu. Vždycky, když jsem se vrátil, byli namíchnutí a dávali mi to u výslechů najevo. A tak jsme vyjeli i na návštěvu k našim známým do Holandska, nějak už to soudruzi vzdali.

V Holandsku si mne hned po příjezdu pozvali, i s naším hostitelem, na „přátelskou“ návštěvu na místní policii. Kde jsme museli podepsat, že tam určitě nezůstaneme a kdyby ano, tak že za nás ručí a platí všechno naši hostitelé atd. atd.

Koukal jsem jak blázen. A ptal sem se, co to znamená. Hostitelka Ria, rodem Holanďanka, vše různě zakecávala, jak je v protestantském prostředí obvyklé. Při pobytech v Holandsku jsem zjistil, že dostat z Holanďanů gulden a skutečně přímou odpověď je často nad lidské síly. Česky řečeno, s chutí a rádi „společensky“ lžou. Její muž Karl, národností Němec, který měl více představ, jak vypadá Československo a Češi a občas obracel oči v sloup při svatouškovských řečech své manželky, nakonec kápl božskou.

Šlo o to, že se tehdy, už před více než třiceti lety, začal objevovat v Holandsku, Belgii a Dánsku nový fenomén. Tu přiletělo letadlo z Etiopie, tu z Egypta, ondy z Jemenu. A mezi běžnými pasažéry se najednou objevili na schůdcích z letadla mladíci neurčitého věku, tvrdící, že jim je tak od 12 do 17 let. Na krku měli pověšenou papírovou tabulku, že jsou jako „sirotci“. Případně žmoulali v ruce dopis, že „prchají z války, bídy“ atd. Jinak neměli nic.

Brzo se pak zjistilo, že doklady sice neměli, ale někdo je předem naučil lhát, jak když tiskne. Jak co nejlépe zblbnout důvěřivé a naivní Evropany. Tam u nich doma by jim ty kecy o „sirotcích“ a hrůzách nikdo nezbaštil. Tam všichni vědí, že všichni žijí ve velkorodinách, rodiče, strýci, tety, bratranci atd. atd. Takže býti úplným sirotkem je velice obtížné. A bezprizorné děti ulice pak rozhodně neseženou peníze na letenku či lístek.

A tak se mladíci tvářili nevinně a lhali a lhali. A vyšlo to. Stát se o ně nakonec vždycky postaral. Doklady neměli, posádka letadla tvrdila, že o nich nic neví a nechápe, jak se mladíci ocitli na palubě. Jistý drzý český emigrant z Rotterdamu, kamarád, s vážnou tváří vykládal, že se asi po celou dobu letu drželi za podvozek. Vypadalo to, jako když mu to část Holanďanů věří. Z letadel vylezli vždy dva či tři, z lodí plujícími pod různými exotickými vlajkami ale vycupitalo na molo někdy až třicet nebohých „sirotků“. Poslat nazpátek se „sirotci“ nedali kam.

Nejprve byli naivní holandští protestanti plni soucitu. Nabízeli ubytování i peníze a „láska a mír“ se vznášely nad celou krajinou. Politicky korektní pravdoláskaři, různí „zpěváčci popáčci“, pořádali koncerty za mír a solidaritu a vybírali peníze. Brzy to nadšení většinu místních přešlo. Ale už tehdy se o tom v Holandsku nesmělo veřejně mluvit.

Ti milí, údajně 12letí až 17letí chlapci, jen co se otrkali, začali mít prsty v kdejaké pouliční lumpárně. Skupiny údajně nezletilých „opálených hochů“ (tehdy mezi nimi nebyli prakticky žádní černoši) se flákaly po ulicích měst. Tito mladíci občas někoho zmlátili, obtěžovali děvčata, kradli a jeli v drogách. Najednou také měli ti úplní nebozí sirotci dost příbuzných a známých, aby mohli fungovat jako spojky při prodeji drog. Tvrdých. Už tehdy byla marjánka v Holandsku tak nějak skoro legální.

Už tehdy a tam se zjistilo, že evropská představa, že kluk kolem 15 let je dítě, je v islámských a podobných kulturách nesmysl. Tam je to dospělý muž. Na dítě si jen hraje. V Evropě je to výhodné. Ale správný muslim nemá ani náhodou pomyšlení na to, aby jej nějaký podřadný křesťan vychovával, či cvičil. A dokonce aby ho někdo nutil poslouchat pokyny nějaké podřadné ŽENSKÉ.

Podle hlubokého přesvědčení muslimů je káfir (tedy nemuslim) osoba určená k posluhování muslimům, vhodná k zotročení, k zesměšnění, k nenávidění. Neb Alláh učí, že káfir je podřadný a muslim se dle toho musí k němu chovat. Již každý takový mladý muslimský muž – ve věku nad cca 13 let – ví, že celý nemuslimský svět by mu měl být podřízen. Povinnost bojovat v džihádu mají totiž podle koránu všichni duševně i fyzicky zdraví muži, kteří dosáhli puberty.

Na převýchovu, milí hostitelé, zapomeňte. Kdo dosáhne puberty a vzdá se islámské víry, si zaslouží smrt. Kdo je dítě a kdo je dospělý (tedy i puberťák), k této otázce nejen korán, ale i naši odborníci říkají, že puberta začíná ve vývojové fázi IV (věk cca 13 let). Kdy se penis zvětšuje do délky asi 10 cm. Ve fázi V (věk cca 15 let) je již penis plně vyvinutý a dosahuje průměrné délky okolo 15 cm. A kdo má mužský penis, je podle muslimské kultury prostě muž.

To, že naši novináři v článcích vykládají o dvacetiletých jako o dětech, je jen ukázka totálního zdementnění určité části vzdělanců. Takže paní Šojdrová a Miroslava Němcová melou naprosté nesmysly, když mluví o „dětských sirotcích“ a odvolávají se na křesťanství a Starý zákon. Protože už v bibli nejsou muži v pubertě považováni za děti. Jsou ty dámy tak naivní, anebo tak s nasazenou politickou maskou téměř dokonalé debility s chutí lžou?

Doporučil bych těm morálním plačkám – po tom, co předváděly v posledních dnech v tisku a v televizi -, aby si přečetly, co ve vztahu k ženám říká islám. Ženy jsou dle tohoto práva podřadné mužům v inteligenci i náboženství. Mohamed řekl, mysl ženy je méněcenná. Svědectví ženy má poloviční váhu svědectví muže. Odškodné za smrt nebo zranění ženy je poloviční. V podstatě má velbloud větší cenu než nějaká káfirská ženská.

Sirotečků a uprchlíčků už tehdy v Holandsku přibývalo geometrickou řadou. Takže byly zavedeny sankce. Už tehdy totiž, když se někdo takový, tedy „nebílý“, dostal dovnitř Holandska, tak ho nikdo nedostal ven. Evropského „bílého“ v té době většinou ihned zabásli a pokud nedokázal, že je doma silně pronásledovaný, poslali s doprovodem, jako „mitgepäck“, nazpátek. Jestli ho pak komunisti zavřou, jim bylo jedno.

Důvod? Lid holandský byl namíchnut, a tak policie začal konat. Jak se přiznali Ria i Karl, ani tehdy holandská policie nevynikala duševními giganty. A Československo bylo pro ně nějaká divoká zaostalá země. Ležící buď někde vedle Somálska, anebo na Sibiři obydlená lidmi v zemljankách.

A tak když se objevil někdo jako já (byť pětačtyřicátník), tak se na něm holandští se policajti vyřádili. Prostě befél je befél a je jedno, zda se jedná o „Dalmácii nebo decimálku“, přísnost musí být. A tak nás už předem, dřív, než nás uviděli, zařadili mezi podivné lidi, co jim tam lezou. A které je možno vyhazovat ven. Když se ale známí zaručili a podepsali hromadu papírů a také za nás zaplatili dost vysokou pojistku, nechali nás jít. Ale s hodně podezřívavým pohledem. Navíc možná proto, že Karl byl Němec a Holanďané nemají Němce ze zásady rádi.

V Německu, kudy jsme se pak přes další známé vraceli, byli řečnější. A sdělili nám, že Holanďané z těch „sirotků “ už pěkně blbnou. Ti že jim totiž dávají pěkně zabrat. Tehdy hlavně „sirotci“ muslimští a pak nejvíc bývalí obyvatelé jejich kolonie – Nizozemské Guyany. Dnes zvaní Surinamci. Ti všichni se dostávali do Holandska, kudy to jen šlo. A nebyli to žádní nevinní chlapečci. Svého času dokázali přepadnout vlak i s cestujícími. A ty držet jako rukojmí.

Posílání „sirotků“ do Evropy byla už tehdy oblíbená finta a veliký byznys. Žádný skutečný sirotek se do Evropy nedostane jen tak bez peněz. Protože pašeráci lidí nejsou charita. Někdo za ty „sirotečky“ zaplatil. A hodně. Pašerácká mafie si dobře ohlídá, aby nevozila „černé pasažéry“. Teoreticky je sice možné, že promile oněch takzvaných „sirotků“ jsou skutečně děti ztracené ve válce. Ale že by ty děti neměly ani jednoho příbuzného v Sýrii, která je až na malý kousek už pod kontrolou legální vlády, tomu se dá jen těžko věřit.

Navíc je mimořádně podezřelé, že i podle oněch prosirotčích plaček se jedná o chlapce, zatímco ČT neustále debaty a zprávy podkresluje obrázky tříletých a pětiletých holčiček, které se na neurčitém místě batolí v nějakém čurbesu a špíně. Zatímco televizní dobroserové vykládají o nutnosti zachovat se jako civilizovaní lidé.

V praxi je nutno žvanění o „syrských sirotcích“ brát tak, jak to píšu. Někdo chce do Evropy dostat „děti“, které už žádné děti nejsou a za děti se nepovažují, jen v tom smyslu lžou. Úspěšně. Protože „káfirové“ jsou blbečci (to říkal už Mohamed, že). „Nebohým sirotečkům“ je někdy i hodně nad dvacet let. Zásadně to jsou chlapci. Osamocené holčičky by muslimští pašeráci použili jinak. Na to můžete dát ruku do ohně.

Ony uplakané dámy – ach, tak vstřícně vnímavé – by se měly jít třeba poučit do Izraele. Když jsme procházeli v Tel Avivu po Frishman Beach, ukazovala mi tehdy paní Dalia zbytky mládežnického klubu Delfinárium na břehu moře po teroristickém útoku 21letého sebevražedného atentátníka.

Klub Delfinárium byl oblíbeným místem setkávání jak Izraelců, tak izraelských Arabů (zvaných Palestinci). Vzorová ukázka multikulturalismu a soužití dvou kultur. Až do atentátu 1. června 2001. Tehdy sebevražedný atentátník Saeed Hotari, člen Hamásu (dnes Hamás ovládá značnou část Sýrie), zabil 21 mladých lidí. Většina z nich byly dospívající dívky mezi 14 a 18 lety, část byli Palestinci, a zranil dalších 120.

Při diskuzi na toto téma, jak to, že byl mládežnický klub v údajně segregovaném Izraeli plný Izraelců i Palestinců, jsem se dozvěděl, že to byl výsledek tehdejší „vstřícné“ izraelské politiky. Místní levice, političtí idealisté neschopní dohlédnout konce svých činů, prosadila experiment. Vedle nabádání k co nejpřátelštějšímu styku Izraelců s Palestinci obecně, to ještě nebyla v Izraeli žádná zeď, všichni chodili sem a tam, byli vybráni mladí Palestinci. Jen kluci, protože palestinská děvčata nemohou chodit s kluky do jedné školy. Tedy až na křesťanské Palestince v Nazaretu. Dotyční mladí Arabové byli vychováváni stejně jako mladí Izraelci. Naučili se hebrejsky i arabsky, chodili společně cvičit, bydleli na stejných kolejích a ubytovnách a vše se zdálo úžasné. Tehdejší sluníčkáři jásali. Do té doby, než začala intifáda.

Najednou začaly vraždy židovských školáků a studentů přímo na ubytovnách a ve školních areálech. Jistě, chápete správně. Mladí Palestinci, kterým Izrael umožnil vystudovat školy a staral se o ně jako o vlastní, využili svých znalostí k vraždění svých bývalých spolužáků. Věděli, jak to, kde chodí, znali místa, čas i děje a mluvili plynně hebrejsky.

To neznamená, že všichni ti údajní syrští sirotci, co jsou v Řecku, se stanou islámskými teroristy, až si je vezmeme domů, vyškolíme a pokusíme se je vychovat. Ale někteří, jak známe z Francie, Belgie, Velké Británie, určitě.

Ti takzvaně morální vítači mi připomínají děj slavné pohádky o neposlušných kůzlátkách. Jak je vlk přemlouval vysokým hlasem: „Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka! Já jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko!“ Jenže kůzlátka nebyla tak blbá, jako je dnes značná část „pokrokové Evropy“. Vlka dovnitř nepustila. Ať lhal, jak lhal. Ale nakonec kozlíci, přesvědčeni mírumilovných hláskem vlka, otevřeli dvířka a vlk skočil dovnitř. Odhodil ovčí kůže a hrozivě vycenil tesáky. Kůzlátka s křikem začala utíkat…

No, v pohádce se vrátila velká koza a vlka zahnala. V to doufají i mnozí dnešní myslící Evropané, jen se nemohou dohodnout, kdo bude ta koza. Američané, anebo Rusové? Jako když se ta pohádka o zlém vlkovi naposledy hrála v Evropě po roce 1938.

Jen mi není jasné, jakou úlohu v téhle pohádce zastávají ony dvě dámy, Šojdrová a Němcová. No, asi jsou tím jazykem, co si ho vlk nechal upilovat z obou stran, aby měl tenký a vysoký hlásek.

Kdopak z vás poznal, že z KDU-ČSL z Bruselu a z ODS z Prahy vyje vlastně vlčí hlas?

P.S. Větší facku před volbami už ony dámy svým stranám dát nemohly. U KDU-ČSL jsme tak nějak zvyklí, že mluví za různé „vlky“. Ale že už i ODS?



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


M. Mikulec
22:37
24.9.2018

J. Frček
22:21
24.9.2018

S. Donát
20:05
24.9.2018

K. Maršálek
19:01
24.9.2018

D. Rucker
17:12
24.9.2018

L. David
16:29
24.9.2018

L. Bouše
15:37
24.9.2018

R. Langer
17:11
24.9.2018

H. Lukešová
14:48
24.9.2018

H. Lukešová
14:59
24.9.2018

H. Lukešová
15:02
24.9.2018

H. Lukešová
15:22
24.9.2018

H. Lukešová
15:26
24.9.2018

H. Lukešová
15:47
24.9.2018

H. Lukešová
15:08
24.9.2018

H. Lukešová
15:21
24.9.2018

M. Moravcová
13:41
24.9.2018

M. Rozbořil
13:44
24.9.2018

Ś. Svobodová
12:38
24.9.2018

M. Moravcová
12:09
24.9.2018

F. Houžňák
13:26
24.9.2018

S. Netzer
13:42
24.9.2018

M. Klas
14:49
24.9.2018

S. Netzer
15:09
24.9.2018

R. Langer
18:21
24.9.2018

P. Čech
12:06
24.9.2018

Jiří_K
12:06
24.9.2018

P. Čech
12:11
24.9.2018

D. Stirský
12:04
24.9.2018

J. Jelínek
11:33
24.9.2018

počet příspěvků: 180, poslední 24.9.2018 11:25









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.