I dění kolem Paskova ukáže, zdali neposílí volání po větších státních zásazích do byznysu

Příběh dolu Paskov ilustruje celou řadu skutečností, v prvé řadě však dává konkrétní podobu inflačnímu pojmu globalizace – stačí, aby v Austrálii obnovili provoz v zatopených dolech a v Americe začali těžit břidlicový plyn, a na Ostravsku se musí zavřít důl, neboť světové ceny uhlí poklesly a těžba je nadále nerentabilní. "Nezbývá nám nic jiného, než se pořádně nahlas ozvat. Hornictví je v krizi, hrozí propouštění tisíců lidí a sociální bouře," prohlásil předseda Sdružení hornických odborů Jaromír Pytlík. Sociální mikrobouři předvedli jeho lidé v úterý, demonstrací i pokusem o vniknutí do bývalého sídla firmy OKD (Ostravsko-karvinské doly).

Horníci asi spoléhají hlavně na vládu a její záchranné plány, nicméně ukazuje se, že v současném světě mají tzv. národní vlády hodně svázané ruce. Jednak samozřejmě tím, že ovlivnit světové ceny uhlí není v jejich moci. Ale ani posílat peníze do postižených regionů či odvětví již není tak snadné, jak bývalo, neboť státní dotace bedlivě hlídá Evropská unie, která je vnímá jakožto pokřivení trhu. Co se konkrétně hornictví týče, v EU lze dotovat pouze útlum těžby, a tedy přinejlepším jen o pár let oddálit jinak nevyhnutelné uzavření dolu Paskov. Euroskeptici zde mají důvod k zamyšlení, neboť jimi tak protežované národní vlády by v dobách před zavedením "regulačního biče" Bruselu za podobné situace důl zasypaly až po okraj penězi daňových poplatníků – hlavně že bude klid a "sociální smír". Unie tedy v tomto příběhu vystupuje jako jakási "Margaret Thatcherová light", což jí ale v očích českých euroskeptiků stejně nepomůže.

Lubomír Štrougal kdysi doplnil Machiavelliho odkaz proslavenou větou: "Hlavně aby se nenas..li dělníci." Současná česká vláda, kam samozřejmě nutno započíst i prezidenta Miloše Zemana a jeho okolí, ve vztahu k Paskovu pravděpodobně zaujme sofistikovanější strategii. Severní Morava ekonomicky rozhodně nevzkvétá, nezaměstnanost tam roste a krach několika velkých zaměstnavatelů v regionu hrozí již nějakou dobu. To samozřejmě nutí vládu něco dělat, neboť Štrougalovy obavy musí mít na paměti každá vláda za každého režimu. Navíc je před volbami a Moravskoslezský kraj tvoří tradiční baštu levice. Ale politickým zájmům Zemanovců by nyní dobře posloužilo, kdyby se horníci ještě více nasr... – na Zdeňka Bakalu, přičemž Rusnokova vláda a prezident Zeman by zároveň sehráli roli spasitelů. Pravděpodobně však s odloženou účinností slibované spásy až po úspěšných volbách. Neboli: Nezvolíteli nás, zahynete.

Zdeněk Bakala (či firma NWR, vlastník OKD) jsou v prvé řadě též pěknými příklady chování globálního (globalizovaného) kapitálu. "Za posledních devět let byly zisky z OKD okolo 52 miliard korun. Tak by si majitelé teď mohli sáhnout do vlastní kapsy a pomoci, když předtím rýžovali. A nebrat si za rukojmí horníky," navrhl letos v srpnu svérázné řešení krize odborářský předák Pytlík. Ano, ale od toho je kapitál kapitálem, aby "rýžoval". Nic jiného se od něj čekat nedá. Za příznivých okolností může investice (činěná s vidinou maximalizace zisků) přinést nové pracovní příležitosti, ovšem jakmile se rýžování promění ve ztrátu, investor se kouká pokud možno co nejrychleji zdekovat a přelít "vyrýžovaný" kapitál někam, kde to, lidově řečeno, bude sypat. Různým kapitálovým skupinám je přitom celkem jedno, jestli to sype na uhlí, na bytech, na kombinaci uhlí a bytů nebo na něčem úplně jiném. K sociálně ohleduplnějšímu jednání je přinutí pouze státem prosazené zákony (či obecněji podmínky pro podnikání), nicméně jsou-li k zaměstnancům příliš štědré, kapitál se jednoduše přelije jinam, do Číny, do Indie nebo třeba do Afriky.

Vedení NWR, zasedající, pro globalizovaný svět zcela příznačně, v sídle firmy v Amsterdamu, byť v Nizozemsku, pokud známo, nic netěží, rozhodlo v úterý o ukončení těžby na dolu Paskov, ovšem pokud bude stát útlum dostatečně dotovat, může, dle vyjádření firmy, probíhat ještě několik let. Jinak řečeno, NWR se prostě snaží, když už nemůže "rýžovat", alespoň minimalizovat ztráty. Ví, že se vláda oprávněně bojí sociálních dopadů rychlého a sociálně necitlivého útlumu, ba že z celé situace hodlá vytěžit (vyrýžovat) politický kapitál. Vláda si je zase vědoma rostoucí finanční ztráty NWR. Prostor pro kompromis tu tedy existuje, výslednou transakci zaplatí daňoví poplatníci.

Nelze však pominout minimálně dva další politické důsledky. První je převážně domácí. Potíže NWR patrně značí potíže Zdeňka Bakaly, člověka výrazně angažovaného v české politice i ve veřejném životě. TOP 09 si pro parlamentní volby zvolila heslo "Víme, kam jdeme" a symbol (Schwarzenbergovy) dýmky. Z dýmky se však nekouří. Bodejť by se kouřilo, vykazuje-li "Bakalova NWR" (samozřejmě, vlastnické a kapitálové propletence jsou nejasné a komplikované, zjednodušeně však lze toto spojení použít) za první pololetí ztrátu skoro 400 milionů eur, tedy asi deset miliard korun. Vyjádřeno obrazně pomocí jedné "cimrmanovské" parafráze: V Bakalově dole narazili na hlínu. Zdeněk Bakala si nyní prakticky otestuje, jak dlouho lze býti jednou nohou v Ostravě za vydřiducha a druhou v Praze za filantropa. Ale i volební kampaň topky bude možná skromnější. I TOP 09 tak, sice paradoxně, ale v souladu se zákonitostmi současného globalizovaného světa, možná trochu doplatí na obnovu těžby v zatopených australských dolech a na boom těžby břidlicového plynu v USA.

Pro vystižení druhého, obecnějšího politického důsledku se však heslo TOP 09 výborně hodí, leč doplněno o otazník. Podobně jako je každá případná vládní podpora pro důl Paskov jen odkladem jeho uzavření, je otázkou, jak dlouho ještě lze provozovat politiku tak, jak se dnes provozuje, tedy, zda tyto i budoucí podobné otřesy neposílí volání po daleko větší míře přímého státního řízení ekonomiky či alespoň vybraných odvětví.

LN, 19.9.2013