Velký Zao Ce-tung je přezdívka používaná pro socialistu, doktora marxismu-leninismu Lubomíra Zaorálka.

Lubomír Zaorálek je stínovým ministrem zahraničí, ale když sleduji jeho výstupy u řečnického pultu ve sněmovně, říkám si, že post ministra propagandy by mu slušel daleko více. Jen málokdo se dokáže tak hystericky rozhorlit, že nevidí napravo nalevo, jako on. Jde to leckdy až tak daleko, že kritizuje za nepřítomnost za ním sedícího premiéra.

Zaorálek patří mezi sněmovní kašpárky, spolehlivě dokáže pobavit svou zarputilostí, mnohdy až nepříčetností, když něco začne kritizovat. Takový Kim, Castro nebo zesnulý Chavéz by z něj měli radost. Tentokrát se pustil do uhlobarona Bakaly.

Firma NWR vlastnící OKD se propadá do hluboké ztráty. Na vině jsou především ceny "černého zlata", jak je občas nazýváno uhlí. Náklady na těžbu překračují výslednou cenu, a těžba je tak nerentabilní. V dubnu roku 2011 se tuna uhlí prodávala za 500 USD, nyní - poté, co se cena přeci jen trochu zvedla - za 130 USD.

Jen za první letošní půlrok zaznamenala NWR ztrátu vyšší než zisk v roce 2011. V této situaci je jasné, že pokud výhled na zlepšení není, zejména kvůli přechodu na levnější energii v podobě břidlicového plynu, musí se ztrátové podniky zavřít. Nelze donekonečna dotovat ztrátovou těžbu.

Lubomír Zaorálek se s vervou jemu vlastní vrhnul na miliardáře Bakalu a označil ho za nežádoucí a nenáviděnou osobu. Proč? Protože nehodlá dál provozovat firmu, která mu přináší jen ztrátu? Horníkům na dole Paskov bylo s více než ročním předstihem oznámeno ukončení provozu. Dostanou roční odstupné. Drtivá většina z nich bude zaměstnána v jiných dolech. Co je na tom nezodpovědného?

Když tak Lubomír Zaorálek dští síru na pana Bakalu a společně s ním si přihřívá polívčičku prezident Zeman pro svou nadstranickou stranu, s osočováním, že jako zodpovědný podnikatel měl vytvářet rezervy a z těch sanovat ztrátový důl, měl by trochu zapátrat v minulosti, jak to vlastně bylo s privatizací OKD.

V kupónové privatizaci proběhla částečná privatizace, akcie získaly i obce. V roce 1997 bylo sníženo základní jmění společnosti OKD a akcie mimo FNM začal skupovat ostravský podnikat Stanislav Pros. V roce 1998 pak odkoupil podíly obcí a stal se majoritním vlastníkem.

Následovalo nepřehledné období, kdy společnost měnila majitele snad z hodiny na hodinu a výsledkem bylo ovládnutí firmy OKD majoritou v rukou manažerů firmy Petra Otavy a Viktora Koláčka. V roce 2009 byli soudně osvobozeni z obvinění z tunelování.

Píše se rok 2004 a společnost Karbon (Koláček) kupuje státní podíl ve firmě OKD za 4,2 miliardy korun. Podíl prodává ministr financí Bohuslav Sobotka. Pár měsíců na to kupuje firmu Karbon, a tím pádem i OKD, Zdeněk Bakala za 10 miliard.

Zastavme se u prodeje státního podílu. Je jasné, že socialisté se k tomu moc hlásit nechtějí. Ono totiž bylo podáno trestní oznámení za nevýhodný prodej. Podle ocenění OKD firmou Ernst & Young (2005) měl prodávaný státní podíl hodnotu nikoli 4,2 miliardy, ale 52 miliard.

Další znalecká firma Novota ocenila OKD šest týdnů po podpisu prodeje státního podílu mezi FNM a Karbonem na 22,5 miliardy. Bohuslav Sobotka a tehdejší premiér Stanislav Gross tak s velkou pravděpodobností prodali státní podíl v OKD hluboko pod cenou.

Na toto by měl Lubomír Zaorálek myslet, když obviňuje Zdeňka Bakalu. Byli to právě socialisté, kteří se významnou měrou podíleli na prodeji OKD, a to za cenu, která byla de facto jen drobnými. Privatizaci OKD šetří i Evropská komise, byť první stížnost zamítla. Prozatím byl obviněn jen znalec Rudolf Doucha za nepravdivý znalecký posudek (4,2 miliardy) a za křivé svědectví.

Lubomír Zaorálek ve svých hysterických výpadech často zapomíná myslet. Je legrační vidět, jak se ve svém rozlícení strefuje do vlastních řad. Obviňuje-li Zdeňka Bakalu z "podvodného" nabytí firmy, pak by se měl seznámit s tím, kdo mu tuto firmu vlastně prodal.

Za současnou situaci v OKD nese vinu jak celosvětová krize, tak světové ceny uhlí. S tím nikdo nic nenadělá. Je-li vina na majitelích, pak část viny padá i na ty, kteří firmu prodali, tedy na Stanislava Grosse a především na Bohuslava Sobotku. Kolik ještě kostlivců na tohoto geniálního ministra financí vypadne?

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora