Spojené státy jsou z krize venku, Evropu ještě čeká dlouhá cesta

Americké akciové indexy dosahují rekordních hodnot. Slavný Dow Jones Industrial 30 překročil hranici 16 000 bodů. Širší index Standard & Poor’s 500 přesáhl 1800 bodů. Třetí nejznámější americký index, NASDAQ, který zahrnuje převážně technologické firmy, ještě nedohnal svůj rekord z ledna roku 2000. I tak ale jeho hodnota vzrostla o více než sto procent za posledních deset let.

Nabízí se otázka, zda skvělé výnosy amerických akcií odpovídají skutečnosti, anebo zdali jde o bublinu. Dále vzniká doplňující otázka: jak poznáme bublinu - a proč vlastně ceny akcií rostou?

Bubliny ve financích vznikaly a budou vznikat. Ale nejprve ke zdánlivě jednoduché otázce ohledně příčiny růstu či poklesu cen akcií. Jak je možné, že ceny akciových společností, jejichž hospodaření se obvykle nemění ze dne na den nebo z týdne na týden, se na burze proměňují tak rychle?

Člověk má chuť poznamenat cosi o kasinu. Ano, krátkodobé výkyvy cen jsou nelogické, obsahují prvek chaosu a v posledních letech bývají i manipulovány algoritmy HFT (vysokofrekvenční obchodování). Zanechte vší naděje, pokud máte pocit, že dennodennímu bzukotu burz lze porozumět. Možná jeden z několika milionů má šanci uspět, a to ještě bez záruky, že půjde o trvalý úspěch. (Ne, ani vy to nebudete. Smiřte se s tím.)

Dlouhodobější vývoj akciových indexů je kupodivu mnohem logičtější. Za růstem cen akcií stojí stejný mechanismus jako za růstem cen nemovitostí. Tímto mechanismem je inflace.

Pojem inflace lze chápat různě. Růst cen, ale hlavně růst objemu peněz v ekonomice. Růst peněžní zásoby, jak zní jiný termín. V případě americké ekonomiky dlouhodobě platí, že objem peněz se zhruba zdvojnásobí každých deset let. Nyní je v americké ekonomice zhruba 12,2 bilionu dolarů, které jsou svým majitelům dostupné během 24 hodin. V listopadu 2003 jich bylo 6,4 bilionu. Odeset let dříve 2,9 bilionu, v roce 1983 to bylo 1,4 bilionu a tak dále.

Znamená to, že objem peněz roste v ročním průměru zhruba o sedm procent. V podobné proporci rostou v dlouhodobém průměru i ceny akcií. Ceny nemovitostí by teoreticky měly růst stejně rychle, ale ve skutečnosti jejich růst bývá pomalejší: je to způsobeno skutečností, že nemovitostí postupně přibývá díky nové výstavbě. Rostoucí nabídka vyrovnává rostoucí objem peněz; to se však netýká mimořádných lokalit, které nelze nafukovat. Ceny domů na pražské Ořechovce nebo na londýnském Mayfairu proto rostou rychleji než průměr, protože Ořechovku ani Mayfair nelze rozšířit.

Pravidlo dvojnásobku během každých deseti let není úplně přesné, zato však funguje velmi robustně bez ohledu na vládní politiku a podobné faktory. Co je zvláště zajímavé: podívámeli se na posledních čtyřicet let historie nynější eurozóny, uvidíme podobný vzorec chování. Každých deset let zhruba dvakrát tolik peněz v oběhu. Některé země vykazují pomalejší růst, například Švédsko. Naproti tomu Brazílie zaznamenala během 80. a 90. let hyperinflaci v řádech mnoha miliard.

Jak na brazilskou hyperinflaci reagoval tamní akciový trh? Od konce roku 1987 do září 1994 hodnota akcií vzrostla v nominálním vyjádření více než 287329687krát (skutečně, více než 287milionkrát). Tento výnos nejenže pokryl inflaci, ale poskytl i velmi slušné reálné zhodnocení. Mimochodem, tato drsná lekce finanční gramotnosti naučila Brazilce investovat. Běžná brazilská domácnost střední třídy používá různé investiční fondy a nástroje, neboť nechat ležet peníze na běžném účtu se považuje za hloupost.

Tolik k těm příznivějším stránkám akciových trhů. Samozřejmě že každá akciová investice je spojena s rizikem. Akciové trhy jsou někdy i řadu let podhodnocené oproti úrovni, která by odpovídala peněžní inflaci, jindy jsou naopak nadhodnocené. Extrémní nadhodnocení nastalo na přelomu let 1999 a 2000. Především kvůli internetové spekulativní horečce. Zčásti možná i díky euforii ze změny letopočtu.

Rekordní podhodnocení americké akcie zaznamenaly v roce 1979, kdy úrokové sazby byly dvojciferné a finanční tisk psal o "smrti akcií", neboť proč investovat do akcií, když spořicí účty nesou 12 procent ročně?

Podruhé byly akcie extrémně podhodnocené na jaře roku 2009. Bylo to půl roku po pádu Lehman Brothers a tisk opět psal o "smrti akcií". Z jiných důvodů, samozřejmě. Svět byl vyděšen a bál se pádu kapitalismu.

Není bublina jako bublina

Čas vždy ukáže, že extrémní výchylky nad nebo pod normální úroveň jsou jen dočasné. Ceny se vždy vrátí na rovnovážnou úroveň, která odpovídá nabídce a poptávce. Ale nabízí se jiná otázka. Není trvalá inflace také jen bublinou? Nebude následovat monumentální prasknutí a pak skutečný konec kapitalismu, jak jsme jej znali? Není vše jen spekulativní bublina?

Při pohledu na exponenciální růst akciových indexů a objemu peněz v moderních ekonomikách si vskutku můžeme položit otázku, kdy celá bublina splaskne. Jenomže s bublinami je to jinak. Peněžní a burzovní inflace je jen hra s čísly, která může pokračovat donekonečna. Do stovek milionů jako v Brazílii a ještě dál. Co je větší riziko, jsou bubliny bankovních úvěrů a státních dluhů.

Vzniká-li v ekonomice úvěrová bublina, všichni jsou spokojeni. Ekonomika roste, nezaměstnanost klesá, příjmy rostou. Jenomže úvěrová bublina jednou musí prasknout. Věčný růst je v tomto případě nemožný. Akdyž klesá objem úvěrů, klesá ekonomika, roste nezaměstnanost a propadají se i příjmy státního rozpočtu. To je přesně situace, ve které je dnes většina eurozóny. Evropa se dostala do zhoubné úvěrové deflace (nezaměňovat s cenovou deflací, která je neškodná). Podle statistik Evropské centrální banky objem úvěrů nefinančnímpodnikům poklesl o 5,8 procenta za posledních dvanáct měsíců konče zářím2013. Stejný ukazatel pro USA za stejné období zaznamenal růst o 2,5 procenta.

Spojené státy vybředly z krize. Evropu ještě čeká dlouhá cesta. To je hlavní sdělení finančních trhů a statistik.

LN, 29.11.2013