Nemáte pocit, že většina profesionálních klimatologů v poslední době nezvládla obrovský zájem médií a ochotně se veze na vlně katastrofismu?

Neházel bych je všechny do jednoho pytle. Část klimatologů současný obrovský zájem o svůj obor jistě vítá, protože jim to přináší neuvěřitelný nárůst peněz z vědeckých grantů. Před rokem 1990 dávala americká vláda na klimatologický výzkum několik milionů dolarů, dnes je to 1,7 miliardy. Mnozí z klimatologů mají náhle pocit důležitosti. Poprvé v životě se dostanou do televize, což je jistě těší. Před deseti lety byl zájem o jejich vědní obor na úrovni zájmu o studium netopýrů nebo středověkého odívání, ale dnes jsou v centru dění. Klimatologie je mediálně a politicky „sexy“, což jistě příjemně šimrá jejich ego. Někteří z nich už vlastně přestali být nezaujatými vědci a stali se politickými propagandisty, což je u nás třeba případ mediálně známého Ladislava Metelky z Českého hydrometeorologického ústavu. Větší část klimatologů ale zůstává opatrná, protože ví, že většina zelených tvrzení o nadcházející katastrofě se nedá podložit fakty. Oprávněně se bojí o serióznost svého oboru, což je v pořádku, protože třeba v Americe se už dnes mluví o „hollywoodizaci“ klimatologie. Tuhle „mlčící většinu“ tzv. klimaskeptiků ale bohužel média ignorují. Nedivím se jim – tvrzení, že se vlastně nic moc neděje, není dost senzační, aby se dostalo na první stránky novin. Mediální prostor ovládli alarmisté, kteří své strašení označují za „vědecký konsenzus“. Jenže je to lež. Americký klimatolog Fred Singer (bývalý ředitel Satelitní služby pro výzkum počasí) projel složení Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPPC). Zjistil, že mezi 2500 jeho členů je jen asi osmdesát klimatologů. Zbytek jsou PR specialisté, politici, členové nevládních organizací… Už jen tento fakt bourá představu o tzv. konsensu většiny klimatologů.

Proč se ekologisté nebo environmentalisté, jak je nazýváte, rekrutují většinou z prostředí společensko-vědních kateder vysokých škol?

Fakt je, že lidi s přírodovědeckým vzděláním bych v českých zelených iniciativách spočítal na prstech jedné ruky. Asi je to tím, že přírodovědci umějí pracovat s doložitelnými fakty a nenechají se proto tak jednoduše zblbnout zelenou ideologií. Ekologisté mají nejčastěji humanitní vzdělání. Tenhle typ škol je zaprvé už ze své podstaty líhní levičáckých myšlenek, a zadruhé studentům nedává dostatečný background pro kritickou analýzu dat o stavu životního prostředí. Lidé s humanitním vzděláním jsou proto náchylnější uvěřit tvrzení, že ekologická katastrofa už klepe na dveře. Myslím, že jediným antidotem proti zelenému šílenství je kvalitní vzdělání a zdravý selský rozum. Často ale stačí kampaně ekologistů porovnat s tím, co se člověk dozví na základní škole, a hned vidíte, že je to nesmysl.

Můžete uvést příklad?

Greenpeace se třeba snaží prosadit povinné značení živočišných produktů ze zvířat, krmených geneticky modifikovanými plodinami (GMO). Už v biologii pro základní školy se přitom dozvíte, že potrava je v žaludku a ve střevě „rozsekána“ na nízkomolekulární části, které pak krev zanese do svalu nebo do vemene. Veškerá původní genetická informace z krmiva je přitom zničena. Upozornění, že jíte maso, mléko nebo vejce zvířat krmených GMO, je tedy pro spotřebitele naprosto k ničemu. Greenpeace prosazují učebnicový nesmysl.

Jak hodnotíte tzv. hlubinnou ekologii?

Z tohoto proudu ekologismu jde strach, proto že usiluje o vyhlazení lidstva. Zakladatel hlubinné ekologie, norský filozof Arne Naess přišel s tezí, že příroda nebude v pořádku, pokud se radikálně nesníží počet obyvatel Země. Mluvil o tom, že planeta by měla mít nejvýš sto milionů obyvatel. Na Naesse pak navázalo třeba Hnutí pro dobrovolné vyhynutí lidstva, podle kterého nemáme mít děti. Tvrdí, že život bakterií, žížal nebo třeba komárů je cennější než život člověka. „Divoká příroda má větší právo obývat Zemi než lidé,“ říkají doslova. Lidstvo přirovnávají k rakovině planety, která ohrožuje přežití ostatních biologických druhů. Musí být proto „vyléčena“ – nejlépe katastrofou. Ekologická skupina s názvem Church of Euthanasia přichází s heslem: „Zachraň planetu – zabij sám sebe“. Dnes „hlubinní ekologové“ na internetu vážně diskutují, že by to chtělo atomovou válku nebo virus, který by nás zdecimoval na „ekologicky únosnou úroveň“. Hlubinná ekologie může v budoucnu skončit skutečně nebezpečným hnutím s fašistoidním rozměrem, které na rozdíl od fašistů nebude chtít vyhlazovat Židy, ale nás všechny. Začíná to už dnes – stačí si vzpomenout třeba na ekoteroristu Teda Kaczynského, známého pod přezdívkou Unabomber, který na konci 90. let „chránil přírodu“ zabíjeném lidí dopisními bombami.

Jak souvisí s hlubinnou ekologií indiánský šamanismus, jehož se některé zelené proudy čas od času dovolávají?

„Hlubinným ekologem“ se člověk stává ve chvíli, kdy dospěje k náboženskému prožitku splynutí s přírodou. Někomu se to prý podaří při dnes tolik módních technikách new age, třeba při indiánských tancích nebo šamanském bubnování. Když se napojíte na duchy rostlin, stromů a zvířat, jste v podstatě hlubinný ekolog, protože začnete uctívat přírodu kolem sebe jako obrovský velebný chrám všehomíra. Protože jsem to kdysi sám zkoušel, řekl bych, že jde o kombinaci davové sugesce a kšeftu s přirozenou lidskou potřebou duchovního přesahu.

Co je ekofeminismus?

Další proud ekologismu, který p řichází s představou, že jedině ženy jsou schopny zabránit ekologické krizi, protože muži jsou od přírody kořistníci, rváči a ničitelé, kteří se snaží co nejvíce konzumovat a hltat. Ženy prý mají syntetičtější pohled. V Česku by bylo možné za ekofeministky označit Jihočeské matky, které založila bývalá ministryně školství Dana Kuchtová. Jenže se zdá, že u nich spíš než o starost o přírodu šlo o starost o vlastní kapsu. Za svůj boj proti Temelínu totiž dámy pobíraly milionové dotace pocházející od vlády Horního Rakouska. Američané na podobné případy pamatují zákonem FARA (Foreign agent disclosure act) z roku 1938, který placené agenty cizí mocnosti přísně kontroluje. U nás jsme z placené agentky cizí mocnosti udělali ministryni, což je myslím světový unikát.

(Převzato z Revue politika č. 9/2007, www.cdkbrno.cz)

(dokončení zítra)