6.5.2024 | Svátek má Radoslav


ČLÁNKY S HŘÍVOU: Óda na jaro

11.4.2019

Po parném a spalujícím létu nadchází podzim. Jakási metafora přípravy přírody sebe sama na časy horší, následován zimou. Třeskutý mráz hubí to hůře připravené, ve víru chladné destrukce likviduje to staré, nemocné, slabé a dalšího života neschopné. Jako protiváha následuje jaro. Životodárné, kouzelné, znovuzrozující a očistné.

Příroda se probouzí ze zimního spánku. Do stromů se vrací míza, skrytá po měsíce před mrazem v kořenech pod zemí. Vyráží pupeny a první květy, ty reprodukční orgány rostlin, dychtící plodit. Nejrůznější zástupci ptactva cvrlikají v dokonale pevném tónu a spojují svoje projevy do symfonie lákající k poslechu vsedě pod vzrostlým kaštanem, se sklenkou vyzrálého cideru.

Z různých nor, hnízd a pelechů vylézá divá zvěř, zchudlá dlouhou zimou. Oprašuje si své srsti, kůže a peří, krmí svá vyhladovělá těla a brousí si zuby a drápy pro nadcházející lovecké výpady a souboje o teritoria.

Stejně tak se probouzí lidská rasa. Děvčata odhazují svršky, by vystavily zimou zbledlou kůži paprskům slunce. Místo kalhot vytahují ze svých šatníků sukně a šaty, místo mikin, kabátů a bund se odívají do tílek, halenek a košilí. V chlapcích se probouzejí ty správné jarní mízy, jejich chůze dostává švih a představivost konkrétnější obrysy. Jak jarní úsměvy nahrazují zimní kabonění, je tak nějak příjemněji mezi lidmi.

Otevírají se okna. Z některých se line vůně nedělního rodinného oběda, z jiných vás láká směs vůní z kuchyně vyhlášené restaurace a jsou i čarovná okna, ze kterých vám ručka půvabné slečny podá perfektně načepovaný šnyt. Požitkářský život se přesouvá z kaváren, hospůdek a vináren na předzahrádky a pouliční sezení a čile se zde štěbetá.

Celodenní mráz střídají teplá odpoledne. Ráno člověka venku vítá osvěžující zebání, následované sundáváním svršku kolem poledního. S nocí se opět ochlazuje tak akorát, aby gentleman, poté co samozřejmě nabídne doprovázené slečně zmíněný svůj svršek, bez úhony zvládl tuto cestu jen s lehkým náznakem zahřívání sebe sama třením paží, což mu při troše štěstí zaručí o to větší slečniny sympatie.

Po dlouhé zimě probíhá očistný úklid a smýčení. Jedni se teprve zbavují vánočních stromků a zdobných větví, druzí pulírují věčně schované a zacházející nádobí po babičce, jiní jen vymetají pavučiny přes zimu ubytovaných a pod střechu vzatých pavouků.

Přicházejí Velikonoce. To krásné období živelně pohanského vítání jara hodováním, hudbou, tancem a omlazováním děvčat šleháním mladým proutím přes ten nejdokonalejší útvar těla. Na stole ve světnici se vyjímá osení, řeřicha nebo jiná bylina vhodná na ranní chléb s máslem, zatímco na zahradě se skví sněženky.

Je to ta nejkrásnější doba v roce. Ta všeobecná atmosféra očisty, plození, vzniku něčeho nového. Okamžik pučení, rozkvětu a rozpuku. Období souznění s našimi pohanskými předky, s našimi dřívějšími přírodními Já. Všechno v nás tepe, proudí, buňky se dělí, čerstvé myšlenky se plodí. A některým z nás v duši zní jarně rošťácké písně, třeba od Dusty Springfield (spring - jaro, field - pole).

Hřívnatec Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !