26.5.2018 | Svátek má Filip


CHTIP: Židovský humor

17.2.2018

„Nauč se smát, aniž bys plakal“ říká jedno přísloví. Rovněž se říká, že židovský humor chápou nejlépe Židé a Češi.
Smyslem židovského humoru není jen pobavit a zpříjemnit posezení ve společnosti. Je rovněž reakcí, jak proměnit zoufalství v naději, pozorovat okolní svět se zdravou skepsí a odstupem a otupit ostří skutečnosti důvtipnou slovní hříčkou.
V tohle blogu chci své milé čtenáře potěšit několika mými oblíbenými vtipy z tohoto prostředí.

Katolický duchovní spolu s evangelickým pastorem a rabínem jsou pozvání na audienci k papeži.
Papež říká katolíkovi: „Vy, coby příslušník naší církve, mi můžete políbit ruku.“
Pak se obrátí na pastora: „Vy koneckonců jste také křesťan. Dovoluji vám políbit mi nohu.“
Pak se obrátí na rabína a říká: „A vás, jako příslušníka vyvoleného národa....!“
Rabbi couvne: „To jsem si mohl myslet! Vždyť už jdu.“

Rabbi Goldstein má se Sárou dvě krásné dcery, ale stále touží po synovi. Až konečně Sára počne a za devět měsíců volají rabbimu z porodnice:
„Rebe, máte syna!“
Rabbi celý rozradostněný běží do porodnice, najde tam Sáru se synem, ale ten je - jak to říct - no prostě ošklivý.
Rabbi na něj kouká, vzpomene si na své dvě krásné dcery doma, znova se na něj kouká a pak udeří na Sáru:
„Sára, že tys mi byla nevěrná?“
Sára se choulí na posteli: „Tentokrát ne...“

Obama po své smrti požádá Hospodina, aby se mohl na chvilku vrátit na zem. Je mu to dovoleno, a tak vejde do baru v Brooklynu, posadí se za barpult a nechá si nalít panáka.
„Tak jak to teď vypadá s USA?“ ptá se barmana
„OK, všechno je naše a v pohodě,“ odpoví barman
„Jak naše?“ nechápe Obama, „co Írán? Saúdové?“
„Jak říkám,“ barman na to, „všechno je naše a OK.“
„No to je skvělé,“ jásá Obama, „to se mi líbí,“
Dopije a povídá barmanovi:
„Co jsem dlužen?“
„Deset šekelů.“

Sedí pan Birnbaum ve vlaku a vypráví židovské vtipy, v nichž vystupuje pan Kohn. Jeden z cestujících to už nemůže vydržet a povídá: „To neznáte jiné anekdoty, než ty s panem Kohnem?“
„Ale samozřejmě,“ dí pan Birnbaum. „Paní Kohnová přijde do jiného stavu....“
„Zase je v tom ten Kohn,“ zaúpí cestující.
„Tentokrát ne,“ vece Birnbaum.

Američtí rabíni - okolo 50 ctihodných mužů - se nalodí ve Spojených státech a plaví se do Jaffy. Mladému stewardovi slíbí, že pokud se bude o ně pečlivě starat, obdrží tučné spropitné.
Mladík dělá, co může, rabíni jsou evidentně spokojeni, ale stále bez jakékoli finanční odezvy. Poslední večer před připlutím do Jaffy je obsluhuje u večeře, stále nic.
Loď zakotví v Jaffě a rabíni pomalu scházejí po můstku na pevninu, každý mu pokyne, avšak stále nic.
Až poslední rabín se u mladíka zastaví a předá mu tučnou obálku.
Mladý steward poděkuje a říká svému příteli.
„Nevím, jestli Židé Ježíše Krista zabili. Ale vím určitě, že ho museli strašně mučit.“

Jde Kohn s Roubíčkem po Mariahilfestrasse a náhle pan Kohn povídá:
„Kouknou, Roubíček, proti nám jdou dvě dcery bankéře Rotschilda. Dvě nejbohatší nevěsty ve Vídni.“
Roubíček chvíli mlčí a pak vece: „Hospodin je spravedlivý.“

Pan Bloch cestuje dálkovým rychlíkem a zjistí, že má ve spacím voze horní lůžko.
„Když musím ležet nahoře, nikdy se pořádně nevyspím,“ stěžuje si spolucestujícímu.
„Mně to nevadí,“ říká ochotně druhý spolunocležník, „můžeme si lůžka vyměnit.“
Pan Bloch to vděčně akceptuje a otevře kufřík, aby se převlékl a umyl.
„Ale ne, zaběduje, moje žena mi zapomněla přibalit mýdlo.“
„Půjčte si moje,“ klidně řekne spolucestující
Bloch se umyje, prohledá znovu kufřík a řekne: „A zubní kartáček byste neměl?“
„No promiňte,“ zarazí se soused, „přece vám nebudu půjčovat svůj zubní kartáček!“
Bloch zvedne hlavu a řekne s jemnou výčitkou v hlase: „Pán je antisemita?“

Dva Židé dojdou ke Genezaretskému jezeru a chtějí se přeplavit na druhou stranu. Na břehu stojí křesťanský rybář, který je ochoten Židy převézt. Chce za to od každého 100 šekelů.
Židy cena pohorší:
„Zbláznili se? Co je to za drahotu?“
„Ale co chcete, pánové?“ chlácholí je rybář. „Tady jste přece na jezeře, přes které přešel pěšky náš Pán Ježíš.“
Jeden ze Židů:“No, to není divu. Při těch cenách!“

Potká pan Birnbaum pana Eichlera.
„Nemohli by mi, pane Eichler, půjčit dva, tři tisíce?“
„Rád bych, pane Birnbaum, ale nemám u sebe peníze.“
„A co doma?“
„Děkuji, všichni zdrávi.“

Žid vyjde z budovy rozhlasu.
„Co jsi tam dělal?“ ptá se jeho známý.
„J-j-já se tam u-u-ucházel o místo hla-hla-hlasatele.“
„A? Dostals ho?“
„N-ne, j-j-jsou to všechno a-a-antisemiti!“

Pan Blau narazí na terase jedné kavárny v Bad Ischl na svého přítele Birnbauma.
„Bydlím u Červenýho vola,“ povídá Birnbaum.
„Ale prosím jich,“ odpoví Blau, „vždyť majitel je známý nácek.“
Birnbaum spěchá do hotelu a zruší ubytování.
„Ale pane Birnbaum,“ říká hostinský, „nebyl jste snad spokojen?“
„Spokojenej jsem byl,“ připouští Birnbaum, „ale řekli mi, že jsou nácek.“
Hostinský na to pohoršeně: „Cože? Já, v letní sezóně, a nácek?“

Protestanský kostel malého amerického městečka zchátral a je třeba postavit nový. Výběrčí peněz na nový kostel zabloudí i do krámu Žida Herschelmanna. Ten se rozpačitě škrábe na hlavě. Ti lidé, kteří vybírají na kostel, jsou všichni jeho zákazníci, a tak si nemůže dovolit jen tak je odmítnout. Na druhou stranu jak může on - ortodoxní Žid - věnovat peníze na stavbu nového kostela?
Vtom dostane nápad: „To asi musíte nejdřív strhnout starý kostel?“
„Samozřejmě.“
„To taky určitě stojí fůru peněz.“
„Ano, tři sta dolarů.“
„Tak tady je maj!“

Pan Kohn je se svou ženou v Paříži. Večer chtějí spolu zajít do Moulin Rouge. Trvá celou věčnost, než je paní Kohnová hotová s oblékáním.
Kohn mezitím sejde do hotelové haly a čeká. Jak tam sedí, zahlédne jednu Pařížanku scházet po schodech - šarmantní, dráždivá, krásně vystrojená. Oči mu přecházejí. Pařížanka projde těsně kolem pana Kohna a zašeptá: „Tisíc franků.“
Kohn hbitě učiní protinávrh:“Pět set.“
Pařížanka pokrčí rameny a vyjde ven...
Večer sedí Kohn s manželkou v Moulin Rouge. Program již začal, když se prodírá nějaká dáma na prázdné místo po Kohnově levici. Je to ta šarmantní žena z hotelového vestibulu.
Posadí se, pozná Kohna, nakloní se, aby viděla, kdo sedí po jeho pravici a pak mu triumfálně pošeptá: „Tady sám vidíš, cos dostal za svých mizerných pět set franků.“

Ve Vídni.
Pan Grun a pan Blau sedí v kavárně.Dovnitř vejde velmi atraktivní dáma.
Grun povídá: „Viděj tu zlatou brož? Tak tu má ode mě.“
Blau na to: „Podívaj na ten zlatý náhrdelník. Tak ten má ode mně.“
Pan Levy od vedlejšího stolu se k nim nakloní a vece: „Břídilové. Podívaj se na ty černý kruhy, co má pod očima. Ty má ode mě.“

Americký žid chce jako turista do Izraele. Jeho přítel mu radí , co všechno si má prohlédnout:
„A jistojistě musíš ke Zdi nářků. Tam židé pláčou.“
Američan dorazí do Jeruzaléma. Zapomněl ale, jak se zeď jmenuje. Zastaví taxi a poručí:
„Zavezte mne tam, kde židé pláčou“
A tak ho taxi po chvíli vyklopí před finančním úřadem.

Skončila druhá světová válka. V kavárně ve Vídni si pan Birnbaum přeje Völkischer Beobachter. Číšník mu sdělí, že noviny už neexistují. To se opakuje každý den. Po několika dnech se číšník ptá: „Proč se každý den ptaj po těch novinách, když jim každý den povídám, že už nevycházejí?“
Pan Birnbaum odpoví: „Právě proto, abych to znovu a znovu slyšel.“
(Na vysvětlenou: šlo o nacistický plátek)

Přijde Mojše za rabbim a povídá: „Rabbi, chci se oženit a má nastávající je dcerou velkostatkáře Katze.“
Rabbi na to: „Ožeň se, Mojše.“
Mojše: „Ale ona je hrozně ošklivá.“
Rabbi: „V tom případě si ji neber.“
Mojše: „Ale dostane věnem jeden milión.“
Rabbi: „Pak se s ní ožeň...“
Mojše: „Kulhá a je hloupá...“
Rabbi: „Tak tu si neber.“
Mojše: „Ale otec mě udělá spolumajitelem firmy...“
Rabbi: „Tak si jí vezmi..“
Mojše: „Ale ona je hrbatá...“
Rabbi se zamyslí a pak řekne: „Víš co, Mojše, nech se pokřtít.“
Mojše: „A to mi nějak pomůže?“
Rabbi: „To ne, ale ať se s tebou trápí farář.“

Nápis na synagoze: „Vstoupíš-li dovnitř s nepokrytou hlavou, je to stejné, jako bys zcizoložil.“
Pod to někdo připsal: „Zkusil jsem oboje a nedá se to srovnat.“

On to tak není úplně vtip, ale je to cosi, co je skvělou charakteristikou. Jednoho dne si Hospodin uvědomil, že má lidského pokolení plné zuby, a rozhodl se seslat na lidi potopu. Ale tentokrát bez Noemovy archy, žádné holubice s ratolestí, jen samá voda, kam oko pohlédne.
A tak přizval nejvyšší duchovní všech tři monoteistických náboženství a oznámil jim, že mají tři dny na to, aby se připravili na potopu, po níž nezůstane žádná pevnina.
Křesťanský kněz přijde ke svým ovečkám a nabádá je: „Zhřešili jsme a přichází trest. Modleme se, konejme dobré skutky a dostaneme se do ráje.“
Imám se vrátí ke své obci a prohlásí: „Žili jsme správně a správně jsme věřili v Alláha, přijměme nyní mučednickou smrt a na onom světě budeme odměněni.“
Konečně rabín předstoupí před své souvěrce a praví: „Židé, máme tři dny na to, abychom se naučili žít pod vodou.“

Tak příjemný víkend vinšuju.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora


(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)



Grafton Recruitment Praha
Technik údržby až 32 000 Kč

Grafton Recruitment Praha
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 28 000 - 32 000 Kč

Diskuse


L. Němec
19:12
20.2.2018

P. Adámek
16:08
20.2.2018

I. Vermis
18:16
18.2.2018

D. Polanský
15:35
17.2.2018

O. Slejsarová
14:22
17.2.2018

F. Netopil
11:43
17.2.2018

F. Navr8til
9:57
17.2.2018

J. Lepka
9:27
17.2.2018

J. Farda
8:50
17.2.2018

J. Zak
0:19
17.2.2018

P. Kmoníček
9:19
17.2.2018

počet příspěvků: 11, poslední 20.2.2018 07:12









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.