Goldfarb si bůhvíproč koupil zájezd do Belfastu. Líbilo se mu tam, pivínko chutnalo, tak se trochu zdržel a hluboko v noci se vracel na hotel. Najednou cítí pistoli mezi žebry a zezadu hlas:
"Co jsi? Katolík, nebo protestant?"
Goldfarb si láme hlavu, ale nic chytrého ho nenapadá. Řeknu jedno, on bude to druhé - a je konec. Pak přece jen vymyslí úskok:
"Ve skutečnosti, jednou to muselo ven, ve skutečnosti jsem Žid."
Zezadu se ozvalo se sotva tlumeným nadšením:
"Alláh je veliký. A já nejšťastnější muslim v celém Irsku."

Rolník byl stíhán jedním neštěstím za druhým, až poklekl a zvolal:
"Bože, za co mě tak trestáš?"
Neviditelná ruka rozhrnula nebesa a hlas zvolal:
"Za nic, Novák, jen mě trošku sereš."

Maruška přijde s pláčem za otcem, že je v tom. A s význačnou osobou. Otec se zhrozi, snad ne s mistrem?
"Ne," říká Maruška, "mistr se mu, když ho uvidí, slušně pokloní."
"Tak snad ne s vedoucim odděleni?"
"Ne, vedouci se mu také hluboce klaní."
"Holka nešťastná, snad ne s ředitelem? Anebo, proboha, s nějakým ministrem?"
" Ne, tatinku, ten se mu také každý rok hluboce klaní."
"Tak s kým??? S prezidentem?"
"Ale ne, ten se mu také chodí často poklonit! S neznámým vojínem."

"Mám pro vás dobrou zprávu, paní Novotná," říká doktor.
"Ale já jsem slečna Novotná," namítne mladá žena.
"V tom případě mám pro vás špatnou zprávu," odpoví doktor.

Dva muži čekají na vykonání trestu smrti. Všechny rituály jsou vykonány, ředitel věznice se ptá na poslední přání.
"Celý život jsem miloval Helenu Vondráčkovou," svěřuje se první, "tak ještě jednu písničku od Helenky."
"A ty," obrátí se ředitel věznice k druhému odsouzenci, "jaké bude tvoje poslední přání?"
Druhý vězeň pozorně naslouchal a naléhá: "V takovém případě mě prosím vezměte prvního!"

Zvonek v pozdních večerních hodinách.
Za dveřmi muž, mající zjevně problémy se stabilitou i s artikulací:
"Promiňte, že vyrušuju. Já jen že mi došel rum, tak jsem se chtěl zeptat, jestli je to jen u mě, nebo v celým baráku."

Foto na závěr:

Jestli ještě není... bude brzy