Chajim Jankel jede vlakem se svou ženou.
"Jakpak se ti sedí, miláčku?"
Frau Jankel se usměje: "Výborně, Chajimku."
"A je ti teplo, netáhne na tebe, miláčku?"
"Děkuju, je mi teplo, netáhne na mě," roztává manželovou pozorností frau Jankel.
"Tak to si budeme muset vyměnit místa, miláčku!"

Róza přispěchala za rabínem.
"Rebe my jsme se trochu chytli s Bennym a on práskl dveřma a že prý už nepřijde a rebe co mám dělat a co myslíš přijde nebo co poraď."
Rebe zamžoural očima, vstal a pomalu se šoural k velké skříni. Chvíli se prohraboval se v šuplíku.
"Tak tady to není," řekl a začal prohrabovat další šuplík.
"Ani tady to není," řekl pomalu a otevřel třetí šuplík. Vytáhl z něj brýle, nasadil si je a podíval se dlouze na Rózu. Pak zavrtěl hlavou a řekl.
"Tedy, co se mě týče, vsadil bych se, že už nepřijde."

Benjamin a Rivka slaví pětasedmdesát let společného života. Hory gratulantů, místní honorace, politici, novináři. Rozhovory, otázky.
"Benny a Rivko," ptá se místní televizní reportér v přímém vstupu, "to jste za těch pětasedmdesát let nikdy neuvažovali o rozvodu?"
"Nikdy! O vraždě - to ano. Ale o rozvodu - nikdy!"

Křesťan a žid diskutují o náboženských otázkách.
"Jednomu nerozumím," povídá křesťan, "jste vzdělaný muž, a přesto věříte, že židé přešli přes Rudé moře?"
"Možná máte pravdu," povídá na to žid, "ale jak vy můžete věřit, že Ježíš vstal z mrtvých?"
"To je něco jiného," odpovídá křesťan, "to se přece stalo!"

Melvyn sedí doma u večeře. Jeho žena Henriett se ptá:
"Tak co, Melvyne, jak ti chutná večeře?"
Melvyn se zkroušeně podívá na Henriett:
"Já fakt nechápu, proč se imrvére chceš hádat?!"

Melvyn sedí v kavárně. Přítele Chajima se ptá:
"Tak co, Chajimku, modlíš se doma před jídlem?"
Chajim se usměje:
"Nemodlím, Melvynku, nemodlím. Moje žena je totiž výborná kuchařka!"

Učitelka vysvětlovala žákům dobré způsoby chování v intencích politické korektnosti. Poté jim položila otázku: "Berte, kdybys byl v restauraci na večeři s hezkou mladou slečnou, jak bys jí řekl že musíš jít na záchod?"
Bert vyhrkl: "Počkej minutku, musím se jít vyčůrat."
Učitelka na to reagovala: "To by bylo hrubé a neslušné. - Co ty Marku, jak bys to řekl?"
Marek se zkusil zamyslet: "Lituji, ale musím odejít na záchod. Budu hned zpět."
Učitelka na to: "To je lepší, ale stejně není moc pěkné říct slovo záchod u jídelního stolu. - A co ty, Chajime, můžeš zase jednou použít svůj mozek a ukázat nám své dobré způsoby?"
Chajim použil mozek: "Řekl bych: Miláčku, můžeš mě na moment omluvit? Musím si jít potřást rukou se svým velice drahým přítelem, kterého ti doufám představím po večeři."