Otevřené ruské angažmá přimělo naše ministry silových rezortů, tedy Stropnického za obranu a Chovance za vnitro, k veřejné reakci. Oba dali hlavy dohromady a zrodilo se moudro: ruské angažmá buď situaci uklidní, nebo ji vyhrotí. Můžeme tedy být klidní, máme prozíravé předáky a ti jsou schopni bystré analýzy a z ní plynoucích konstruktivních závěrů, lze tedy v klidu spát.

Zklidnil se jistě syrský prezident Bašár Asad. Moskva mu poskytuje letectvo a časem jistě i vojáky, takže zhroucení jeho režimu hned tak nehrozí. Na uklidnění situace ale může věřit jen nenapravitelný optimista, a optimista v syrské věci je opravdu sněžná vrána. Jakýs takýs optimismus vyvolávaly zprávy o nasazení kontaktní skupiny a o jednání znepřátelených stran v Ženevě. Superoptimismem zato překypoval Miloš Zeman, který se po newyorské návštěvě cítí být králem zeměkoule a hlásá kolem sebe, že se blíží okamžik podpisu Pražské deklarace ukončující syrský bratrovražedný boj.

Pravda, bylo by pěkné, kdyby se to splnilo a Pražská deklarace by podepsána byla.

Naskýtá se ale zásadní otázka: kdo by šlohnul podepisovací pero?