17.10.2017 | Svátek má Hedvika


BREXIT: Britové jsou vlastní vinou slabší

21.6.2017

Začalo vyjednávání parametrů a podmínek odchodu Velké Británie z Evropské unie. Začínají „rozhovory o rozhovorech“, a tak jediné, co v takové souvislosti má prozatím smysl, je zamyšlení se nad kondicí a myšlenkovou kompaktností obou bloků, které do vyjednávacího procesu vstupují.

Evropské elity dlouho působily dojmem hlubokého otřesu ze svobodného rozhodnutí Britů odejít z Evropské unie. Přežít tento otřes jim pomohla překvapivá a nepochopitelná váhavost britské strany nejen bezprostředně po vyhlášení výsledků, ale po celé následující měsíce. Hlavní tváře kampaně „Odejít“ – Michael Gove, Boris Johnson a Nigel Farage – se vytratily. Po Cameronovu odchodu z čela britské vlády i pozice předsedy konzervativců uchopila politickou moc, po které tak dlouho toužila, Theresa Mayová. V referendové kampani se před tím Mayová nepřipojila k žádnému proudu: nebyla ani pro odchod, ani pro setrvání. Tvrdila o sobě, že je loajální k oficiální pozici Cameronovy vlády, ve které zastávala funkci ministryně vnitra, přestože by „asi raději preferovala odchod“.

Po celý následující rok Mayová neučinila žádné rozhodnutí, které by ve vztahu k nezvratitelnosti brexitu mělo „západkový“ charakter. V britské politice se z tohoto pohledu neodehrálo nic. Britové byli pasivní a nevyužili mocný hybný moment podložený pozitivním výsledkem lidového hlasování.

Přestože Mayová vládla v Dolní komoře britského parlamentu přesvědčivou většinou, která jí zaručovala stabilní politickou pozici pro formulaci a prosazení britských priorit, z nejasných důvodů se rozhodla zbytečně riskovat a vyhlásit velmi rychlé předčasné parlamentní volby. Od svého rozhodnutí, o kterém se později ukázalo, že nebylo konzultováno ani s některými členy jejího kabinetu, si prý Mayová slibovala „posílení konzervativců v parlamentu“ a „upevnění vyjednávací pozice“.

Pokud si toto Mayová skutečně přála, pak cesta, kterou vedla konzervativce k volbám, tomu neodpovídala. Znám osobně dva britské konzervativce, kteří působí v Evropském parlamentu a kteří se v těchto národních volbách ucházeli o zisk mandátu. Daniela Hannana, politika a výborného řečníka, novináře a bystrého politického glosátora, který s odchodem Británie z EU spojil celý svůj politický život, a Vicky Fordovou, ženu, která v Evropském parlamentu toužila po každé sebemenší funkci, aby se posléze stala předsedkyní (v evropském kontextu vlivného) Výboru pro ochranu spotřebitele. Oba mohli být vedením Konzervativní strany nominováni do okrsků, ve kterých vždy pohodlně konzervativci zvítězili. Vzhledem k časové tísni byla z nominací vyloučena členská základna (!), a proto byly nominace administrovány z politické centrály strany. Euroskeptik a jedna z nejvýraznějších tváří kampaně „Odejít“ Hannan nominován nebyl, „proevropská“ Fordová ano. Zdá se mi nepravděpodobné, že by v případě těchto jmen o nominacích Mayová nevěděla. Jaké si tedy skutečně britská premiérka přála ideové složení toho budoucího „silnějšího“ parlamentu?

Konzervativci po velkou část kampaně skutečně kráčeli za výrazným vítězstvím. Tedy po celou dobu, kdy se drželi brexitu jako hlavního volebního tématu. Až do té doby, než zcela nečekaně a překvapivě vnesla Mayová do debaty domácí sociální témata a téměř neuvěřitelný návrh na zavedení nové „daně z demence“. Tato chyba (pokud to vůbec chyba byla) vrátila do hry Corbynovy labouristy, kteří až do konce kampaně udrželi sociální témata v rovině těch hlavních a rozhodujících a mocně se dotáhli na konzervativce.

Výsledkem parlamentních voleb je ztráta konzervativní většiny v parlamentu, pokusy o sestavení vlády s třaskavou podporou irských Unionistů, a proto oslabení britské pozice při vyjednávání svého odchodu z EU.

Britská politická pozice byla po celý rok od vyhlášení výsledků referenda slabá, váhavá, nezřetelná, nesrozumitelná a hlavně laxně pomalá. Tento postoj, svým způsobem, oslabil podobně smýšlející proudy v nizozemských i francouzských volbách, které bruselské, pařížské a berlínské elity v pohodě přežily. Zvláštní a v uzlových okamžicích nepochopitelné chování premiérky a předsedkyně Konzervativní strany Theresy Mayové rozdělilo její kabinet a obnovilo pukliny uvnitř strany.

I proto Britové vstupují do vyjednávacích rozhovorů výrazně slabší, než mohli být. Sami se vzdali momentu politického překvapení a nabídli kontinentální části EU čas, aby vytvořila silný – tvrdě prointegrační – tandem Berlín-Paříž a sebevědomý vyjednávací tým s francouzsko-německou dominancí. Jsou to Britové, kteří si mohou za to, že jim dnes Macron i Schäuble povýšeně vzkazují: „dveře do EU jsou pro Británii stále otevřené“. A jsou to i Britové, kteří svým dílem mohou za to, že Macron i Merkelová si dnes dovolí tvrdší a brutálnější chování „dovnitř EU“.

Důsledky svých chyb britští vyjednavači zřejmě velmi brzy pocítí. A my, aniž bychom činili předčasné soudy, bychom měli realisticky vidět, že katastrofální britské lavírování těžce poškodilo ty myšlenkové proudy a politické formace, které v brexitu viděly naději pro postupnou obnovu normálního politického uspořádání na kontinentě, návrat k národnímu státu a jeho demokratickým institucím a obnovení mezivládního principu jednání.

Institut VK



Diskuse


počet příspěvků: 15, poslední 21.6.2017 03:41









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.