22.10.2018 | Svátek má Sabina


BLÍZKÝ VÝCHOD: Izraelský majstrštyk

26.5.2018

Byl to dokonalý plán. Něco, co nemůže nevyjít. Plán, který ať dopadne, jak dopadne, vždy z něho nakonec vyjdou vítězně ti, co ho naplánovali.

Pozor, ti plánovači ovšem nebyli Izraelci, jak by mohl mást čtenáře titulek. Byli to Palestinci a jejich ideoví společníci. Plán byl vypracován tak, aby se dal spojit, hlavně v západní a muslimské mediální sféře, s dvěma dalšími událostmi. Zaprvé s tzv. dnem „nagba“, tedy dnem hanby. Což je den, kdy Palestinci pláčí, ale židé, a nejen oni, oslavují výročí vzniku státu Izrael. A zadruhé s přenesením velvyslanectví USA do Jeruzaléma.

Antisemité všech barev ve chvílích takových výročí rádi podnikají fyzické a politické útoky na Izrael a židy obecně. Anebo, pokud jsou „západními pokrokovými intelektuály“ jako jistý novinář z Lidových novin, píší nenávistné traktáty. Jak prý se máme stydět za to, že jsme pomohli vzniku Izraele. Co tak nějak zaobaleně vyhlašoval, že je to hnus, že my se vůbec s tou lidskou chamradí (myšleno židy) už od dob Masaryka kamarádíme. Že nejsme schopni pochopit skvělé myšlenky hlásané Marxem, Hitlerem a Stalinem o tom, že židé jsou největší zločinci a neštěstí světa.

Cílem všech těchto snah je pokud možno co nejvíce poškodit Izrael. A dosáhnout touženého cíle Palestinců a „levicově liberálních“ (čti: neomarxistických, nacismem a antisemitismem „osvěžených“) evropských aktivistů. Tedy zničení státu Izrael a zahnání židů do moře, tedy pokud nějaký návrat islámu vůbec přežije. „Zahnání židů do moře“ je nový výraz pro plánované vyvraždění.

Jenže jak to zajistit? Politika takzvaných pokrokových sil, vždy a zásadně „antisionistických“ (čti: antisemitských), je sice stále oblíbená mezi částí mladých „vzdělanců“, tedy hlavně mladými mezi „vítači“. Vyznavačů tzv. politiky Willkommenskultur ale nějak stále ubývá. Většina společnosti, podle výsledků voleb v USA i v Evropě, už má nějak těch Palestinců, tedy hlavně jejich politických předáků a západních podporovatelů, plné zuby.

K tomu jen poznámka: V muslimském světě probíhá jakási „třicetiletá válka“. Ale není to na třicet let. Jako nebyl v Evropě konflikt mezi katolíky, husity a protestanty. Ten trval ve skutečnosti od roku 1415 do roku 1648. Odhaduji, že to bude mezi muslimy, tedy šíity a sunnity, trvat podobně dlouho.

Na základě tohoto konfliktu pak přestává mít mnoho jiných muslimů zájem dalších 70 let podporovat, platit a živit Palestince. Spolupráce Izrael, Jordánsko, Egypt a Saúdská Arábie, kde panuje tichá, ale zřetelná shoda o postoji k Palestincům a jejich hnutí, už je příliš zřejmá. Palestinci jsou odsouváni na vedlejší kolej.

Co tedy s tím? muselo si říci vedení Palestinců, hlavně Hamásu vládnoucího v Gaze. Takže mysleli, jistě že ne sami, ale s „přáteli“, až to vymysleli.

Vycházeli z faktů, že mají na svém území dostatek lidí, hlavně mládeže, žijících bez životní perspektivy a od dětských let vychovávaných k fanatické nenávisti ke všemu židovskému. Tedy v míře větší než malé, schopných a ochotných a ochotných páchat jinak šílené činy vůči židům. Jak říkali němečtí stratégové, „kanónenfutr“ by tedy byl.

Demonstrace, střílení raketami na Izrael, kopání tunelů a obecně nějaké to vraždění nemá už ten kýžený mediální a politický dopad. Pár desítek mrtvol se v dnešní době nedostane ani na titulní stránky novin.

Pravidelnou a bojeschopnou armádu Hamás nemá, takže přímý střet nepřichází v úvahu. Ale je potřeba udělat něco, co by rozdmychalo „spravedlivý hněv pokrokového světa“. A hlavně poskytlo nějaký reálný základ pro další pokračování tzv. „psywar“. Tedy skryté ideové a mediální války proti Izraeli.

Takže co to zkusit jinak? Poučme se u jiných, řekli si. A učinili tak. Základem myšlenky je skutečnost, že lidé se obvykle obávají hromadného vniknutí cizích obyvatel na své území. Vždy se tomu snažili zabránit. Tedy až do doby evropské morální povadlosti a ztráty základních instinktů. Která bude možná jednou nazývána „Dobou rozpadu Evropy pod vedením Angely Merkel“.

Evropa už před merkelovským „Wir schafen das“ měla problémy s otázkou, co udělat, pokud se do Evropy pohrnou davy a davy cizinců. U nás se například naše babička bály „žlutého nebezpečí“. Ve Francii o tom, co dělat, kdyby se začaly na Evropu hrnout „barbaři“ (viz doba stěhování národů), vyšla slavná kniha „Tábor svatých“. V žánru literatury politické fikce, od Jeana Raspaila. Byla vydána ve Francii v roce 1973. Obsahem knihy je otázka „co dělat“, pokud dojde k hromadnému a masivnímu tlaku migrace. A do Evropy se pohrnou miliony lidí jiných ras. V románě, pokud si pamatuji, šlo hlavně o Asiaty (Bangladéšané?) a Afričany. Společnost nebyla připravena proti přijíždějícím lodím s desetitisíci cizinců začít účinně zasahovat. To znamená ve finále do nich střílet z kulometů. Rozhodla se tedy příchozí přivítat. Zástupci Evropy šli davům příchozích přátelsky vstříc. Ovšem davy imigrantů delegaci ušlapaly a vydaly se v zástupech na Paříž.

Kniha byla označena za rasistickou. A lživou, to se přeci nemůže stát, že. V duchu myšlení, že to, co se mi nelíbí a nechci o tom mluvit, na co nemám žádnou odpověď, se nestane. Ovšem ono se to v historicky krátké době stalo. Bylo to asi tak pravdivé a moudré tvrzení jako dnešní „pokrokové“ tvrzení, že k nám nikdy přijít masy muslimských imigrantů nemůžou.

Myslím si, že strategie akce, která začala ve dnech výročí vzniku Izraele, prostě nemůže zklamat. Hamás vyzve, či donutí, aby obyvatelé Gazy v plánovaném počtu cca 200 000 lidí jakoby spontánně šli k hranici mezi Gazou a Izraelem. Následně překonali drátěný zátaras a vtrhli na židovské území. Jako krycí a doplňkové děje vymysleli další doplňkové akce. Jako zapálení hromad pneumatik, které znemožní jak Palestincům, tak izraelským vojákům orientaci a znepřehlední situaci. Pochod měl být a byl doprovázen střílením kamenů praky na izraelské vojáky, dále vypouštěním vzdušných draků. Na nich byly zavěšeny zápalné bomby. Izraelská pole a domy jsou totiž hned za hranicí a je skoro jisté, že vypuknou požáry. To zmate a zneklidní Izraelské obranné síly (IDF) i obyvatele židovských vesnic (označovaných v českých médiích záměrně za „osady“).

Další předpoklad byl, že Izraelci začnou do davů valících se k hranci střílet. Z dýmu vystupující dav, který byl vyzván k tomu, aby co nejvíce křičel, čemuž měly pomáhat ampliony, nebude dobře výstřely slyšet, zadní řady budou tlačit na ty přední. To donutí izraelskou armádu zasáhnout. Vypukne střelba. Dalo se předpokládat, že mnozí demokraticky vyškolení a uvědomělí izraelští vojáci nedokáží do pochodujícího davu, v kterém jsou ženy a děti, střílet. Neschopnost části vojáků zahájit na dav palbu rozloží morálku a odhodlání izraelské armády. Přesto po výstřelech do davu vypukne masakr. Lidé budou padat, přes ně se budou tlačit zezadu další vlny, v dýmu budou jedni lidi prchat a jiní půjdou ještě dopředu. Slabší, tedy ženy děti a starci, budou často ušlapáni, což pak bude báječná pastva pro „pokrokové“ novináře. Jistěže jsou všude připraveni s Palestinci a zahájí masivní mediální ofenzivu. Ví se například, že na místě byla Al Džazíra. Ani bych se nedivil, kdyby tam byli připraveni i nadšení a uvědomělí reportéři z naší ČT, včetně pana Jakuba Szántó. Jako už víckrát u takovýchto nechutností.

Pečlivě vybraní, proškolení a uvědomělí novináři budou, jak se už tisíckrát stalo, z bezpečné vzdálenosti vše dokumentovat. Obzvláště „fotogenické“ obrázky a šoty půjdou přímo do světa. Na vysílání těchto televizí se ihned napojí v přímých vstupech celý svět. Izrael bude navždy ukázán jako kolektivní zločinec. Plánovačům hrálo zdánlivě do noty to, že vedení Izraele předem vyhlásilo, že vůči zfanatizovaným davům vedeným teroristy Hamasu zasáhne silou.

Každý takový plánovač logicky počítá s tím, že na některých místech bojůvky Hamasu a zfanatizovaný dav proniknou na území Izraele. Vedený vycvičenými teroristy z Hamasu. Za hranicí už budou hořet pole s obilím a domy, zfanatizovaný dav, rozzuřený tím, že izraelští vojáci stříleli, zaútočí na vše, na co narazí. Nejlépe na nějaké živé Izraelce.

Podle vzorů, které znají z propagandistických videí a fotografií Islámského státu, teroristé z Hamasu začnou vraždit židy. Rozzuřený dav se k nim přidá. Izraelské armádě nezbyde než proti davu tvrdě zasáhnout. To je přesně to, na co islamisté z Hamasu a jejich pobratimové čekají. Svět bude „zděšen“ zločiny Izraelců.

Následně vypukne konflikt, když ne válka. Íránské gardy, rozložené hned za Golany, zaútočí. Ostatně toho si byli zřejmě izraelští vojáci dobře vědomi, když letecky nedávno srovnali některé sklady a kasárna Íránců se zemí. Íránské revoluční gardy se vychloubaly nedávno tím, že disponují 10 000 raket, kterými zasypou při nejbližší příležitosti Izrael. Tady by ta příležitost byla. Ostatně nejkvalitnější íránské jednotky se jmenují Quds, což v překladu znamená „Jeruzalém“. S tím významem, že tyto jednotky mají za hlavní úkol vyhnat židy z Jeruzaléma.

No, a i kdyby se tento plán nepovedl úplně a Izraelci palbou ze samopalů a kulometů zahnali dav nazpátek na území Gazy, musel by je odsoudit celý civilizovaný svět. A musel by soucítit s Palestinci, ale hlavně financovat celou jakoby palestinskou otázku. Dalších 50 let.

Izraelci museli podle toho plánu v každém případě prohrát.

Ale neprohráli. Což bylo na konci vidět hlavně z rozpačitých a blábolivých komentářů takzvaného světového tisku. Což je z pohledu našich pokrokových novinářů vlastně jen opakování politických neomarxistických blábolů z Guardianu a NYT.

Co to vlastně ti - podle „pokrokového“ Západu - „zlí Izraelci“ (čti odporní židi) vlastně vyvedli? Ukázalo se, že izraelská příprava byla pečlivější, než si Hamas a jeho přátelé přáli. A hlavně úplně jiná, než si muslimsko-marxističtí plánovači mysleli, že bude. Několik předběžných leteckých úderů na výcviková střediska Hamasu, vysvětlující letákové akce obracející se přímo na obyvatele Gazy a varující je, známé izraelské osobní telefonní výzvy jednotlivým majitelům mobilních telefonů, kde je Izraelci osobně informovali a varovali, měly velký dopad.

Místo plánovaných 200 000 demonstrantů se jich dostavilo cca 40 až 50 tisíc. To je hodně, ale méně, než Hamas plánoval. Navíc kdosi na izraelské straně vymyslel geniální tah. Střílet a zabíjet nikoli namátkou jednotlivé osoby v davu Palestinců. Ale přímou a přesnou střelbou likvidovat ty, kteří vše na místě organizují. Nic jiného ostatně Izraelcům nezbylo. Kdyby hranice prolomily davy demonstrantů v Gaze, jistě by se přidali další Palestinci ze Západního břehu. Připraveny vpadnout do Izraele byly téměř jistě i jednotky Íránu na syrské straně hranice. To by Írán zvláště potěšilo, neboť v té době otevírala Ivanka Trumpová americké velvyslanectví v Jeruzalémě.

Že nějaký takový plán byl, svědčí nejlépe vysílání Al Džazíry. Ta na jedné půlce obrazovky vysílala přímé reportáže z místa konfliktu a na druhé půlce přenos z Jeruzaléma z otvírání ambasády USA. To by byla pro islám a západní levici obecně paráda, kdyby na jedné straně obrazovky běželo „vraždění“ nevinných a na druhé straně Ivanka Trumpová a vedení Izraelců. No, nevyšlo to, ale i naši novináři se činili. Na Zprávách iDnes řval hlavní titulek: „USA otevřely ambasádu v Jeruzalémě, při střelbě v Gaze umírali Palestinci“ (14. května 2018 11:39, aktualizováno 15. května 7:57- [připravila značka – aha-]). Taková objektivní a nemanipulativní a vyvážená informace, co?!

Izraelské vedení si vedlo skvěle. Nejprve dokázalo snížit informačním tokem přímo do Gazy počet demonstrantů. Za druhé pak měla izraelská armáda přesné informace, jak rozlišit obyčejné demonstranty od organizátorů. Žádná takováto akce - u nás třeba demonstrace proti Zemanovi, kde se zničeho nic objeví v rukou demonstrující mládeže jednotné červené plastové cedule, či v Bratislavě současné „spontánní“ demonstrace při pokusu o státní převrat – se neobejde bez profesionálních organizátorů.

Jak uvedla media, plánované demonstrace proti Izraeli proběhly na jedenácti místech. Izraelská armáda zasáhla přesně všude, musela tedy mít kvalitní informace, jak rozlišit organizátory. Jak přiznali sami Palestinci (čísla se někdy mírně liší) z počtu 61 mrtvých Palestinců, většinou zastřelených izraelskými odstřelovači, bylo více než 55 členů Hamasu plus 3 další byli teroristé z jiné palestinské organizace. Ti se snažili u hranice Izraele položit miny.

Počet raněných byl podle Palestinců údajně 2 700. Jak zraněných, ovšem není nikde podrobněji uvedeno ani verifikováno. Předpokládá se, že většina z nich gumovými projektily.

Že něco nevyšlo, jak se předem těšila mnohá media a „pokrokoví“ politici, svědčí skutečnost, jak rychle po fiasku pokusu o frontální útok fanatických davů na Izrael informace o celém dění zmizely z veřejného mediálního prostoru.

No, v každém případě Izrael ukázal, že se lze efektivně bránit i davům pokoušejícím se násilím dostat na cizí území. I v takzvaně zoufalé situaci. Vykládají-li politici a vítací komentátoři, že nelze zabránit lidské invazi do Evropy, Izrael ukazuje, že to jde. Je nutno likvidovat ty, kteří to organizují. Pokud by evropští politici v Bruselu chtěli zabránit stále pokračující invazi, šlo by to. Zpočátku stačí zlikvidovat ty, kteří to organizují. (No, to by se ale ukázalo, kolik takzvaných neziskovek jsou organizace podílející se na tomto byznysu a kolik jich je odkud placeno.)

To by zasáhlo citelně všechny ty islamisty, ale i „obyčejné“ gangstery, co ten pochod milionů organizují a kteří z něho těží. Včetně evropské neomarxistické levice, která si tak chce navozit voliče. Pár rázných akcí a bylo by. Prostě místo složitého „sekání hlavy“, tedy zabíjení vůdců a ideologů a doposud těžko dosažitelných vzdálených organizátorů, začít se sekáním islamistických „rukou“, které to realizují. To, co předvedl Izrael, je nejlepší „přesvědčovací“ argument.

A nežvaňte prosím o lidskosti a povinnosti pomáhat uprchlíkům. Skuteční uprchlíci hodní pomoci nezačnou, jen co se za naše evropské peníze zabydlí, požadovat, aby Evropané sloužili jejich bohu. A jim samotným, ve jménu Alláha. Už i veliký „vítač“ z roku 2015 a jeden z německých blouznivců, bývalý president Německa Joachim Gauck couvá, když říká: „Můžeme naše lidskoprávní a humanitární závazky plnit jen do té míry, pokud to většina obyvatel nebude považovat za ztrátu domova.“ Ovšem jaké jen „považovat“. Milionům Evropanů hrozí skutečná ztráta domova.

Ostatně všichni ti islámští fanatici, ať se shromažďují pod jakoukoli hlavičkou, kteří hlásají, že se máme sklonit před islámem, nám ukazují, co tím vlastně myslí. Posílají nám přes internet ukázky děsivého vraždění a mučení, uřezávání hlav malým dětem, upalování jinak smýšlejících a jednajících lidí (i muslimů, pochopitelně). Ti fanatici a vrazi nemají vůbec nárok na nějaký náš soucit. Téměř všichni ostatní muslimové, pokud při sledování těch hrůz hlasitě nejásají, k těmto zločinům mlčí. A my známe v Evropě starou moudrost. „Kdo mlčí, souhlasí.“

Není jasné, zda všechny po internetu kolující citáty vět, které údajně řekl Winston Churchill, jsou skutečně jeho větami. Ale ta následující se zdá většině obyvatel Evropy jako nejlépe vystihující dnešní situaci: Člověk nakažený islámem je nebezpečnější než pes nakažený vzteklinou.

Máme-li změnit náš postoj k islámu, musí se islám změnit sám. Ovšem je potřeba počítat s tím, že změna křesťanství od doby náboženských hrůz do dnešní moderní podoby trvala shora uvedených 300 let.

Buďme vděčni Izraeli za jejich vojenský a politický majstrštyk. Kdyby to dopadlo podle plánů islamistů z Gazy, žili bychom dnes v jiném světě.



Diskuse


J. Jurax
22:24
27.5.2018

R. Neveselý
17:19
27.5.2018

J. Vlček
10:01
27.5.2018

J. Frček
21:03
26.5.2018

M. Prokop
9:20
27.5.2018

P. Grigar
15:10
26.5.2018

R. Tichý
14:10
26.5.2018

M. Drašner
15:22
26.5.2018

J. Jurax
22:27
27.5.2018

J. Kanioková
13:39
26.5.2018

L. Kubeš
12:22
26.5.2018

P. Klíma
12:14
26.5.2018

J. Kohoutek
12:06
26.5.2018

F. Kusák
11:13
26.5.2018

P. Klíma
12:20
26.5.2018

J. Kanioková
13:14
27.5.2018

J. Jurax
22:36
27.5.2018

J. Sinnreich
9:35
26.5.2018

F. Houžňák
14:31
26.5.2018

R. Houška
8:55
26.5.2018

J. Frček
21:12
26.5.2018

P. Foltán
7:44
26.5.2018

V. Kotas
8:52
26.5.2018

J. Sinnreich
10:06
26.5.2018

L. David
7:39
26.5.2018

M. Prokop
10:52
26.5.2018

P. Lenc
7:21
26.5.2018

M. Klas
6:55
26.5.2018

T. Kubín
5:35
26.5.2018

P. Rychetsky
1:03
26.5.2018

počet příspěvků: 49, poslední 27.5.2018 10:36









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.