Vztahy nových vládců Egypta s Izraelem se od svržení prezidenta Husního Mubaraka před dvěma měsíci vytrvale zhoršují. Nejvyšší vojenská rada pod vedením maršála Muhammada Tantávího sice slíbila, že dodrží mírovou smlouvu z roku 1979, ale to nezaručuje její osud po podzimních egyptských volbách.

I když výsledky jednoho nezávislého průzkumu začátkem dubna ukázaly, že mír s Izraelem si přeje 60 procent Egypťanů, mnohem víc jich podporuje její „přehodnocení“. Považují smlouvu za ponižující, zejména klauzuli o demilitarizované zóně na Sinajském poloostrově, kam smí egyptská armáda vstoupit jen se souhlasem Izraele. Ten takto v únoru poprvé povolil Egyptu 4000 vojáků, aby mohli na Sinaji zasáhnout proti beduínům a teroristům. Jsou tam dodnes.

Závazek dodržet mírovou smlouvu potvrdil i nový egyptský ministr zahraničí Nabíl Arabí, který se však láskou k Izraeli nevyznačuje. Své potvrzení doplnil větou, že Izrael „by smlouvu neměl považovat za samozřejmost“, a dopustil se i dalších nepřátelských výroků. Zvlášť negativní signál vyslal ostrým varováním Izraele před eskalací v pásmu Gazy v době nedávného ozbrojeného konfliktu a kritikou izraelské vojenské politiky. Ještě větší znepokojení vyvolalo v pondělí sdělení egyptského ministerstva zahraničí, že Arabí zvažuje osobní návštěvu pásma Gazy. Bylo by to vůbec poprvé, kdy by území ovládané teroristickým Hamasem navštívil vysoký politik země, která se za Mubaraka podílela na jeho blokádě.

Vývoj událostí naznačuje, že Egypt hranice s Gazou natrvalo otevře, a umožní tak teroristům volný příliv zbraní i ozbrojenců. Takzvaný „ministr zahraničí“ Hamasu Mahmúd Zahar už oficiálně navštívil Káhiru a setkal se s nejvyššími egyptskými politiky i představiteli armády a zpravodajských služeb. Hamas vyjádřil úmysl otevřít v Gaze egyptský konzulát, který byl uzavřen po jeho puči před čtyřmi lety, a Egypt zastavil konstrukci ocelové bariéry u hranic s Gazou, která měla bránit pašování zbraní podzemními tunely. Stavba zdi zapuštěné do hloubky dvaceti metrů a budované v délce asi deseti kilometrů začala před půldruhým rokem a finančně na ni přispěly i Spojené státy. I když pašování zbraní zcela nezastavila, i v nedokončeném stavu je výrazně omezila.

Egyptský premiér Isám Šaraf také minulý týden nařídil revizi smlouvy o dodávkách zemního plynu Izraeli. Podle něj mu starý režim plyn prodával příliš lacino a Mubarak dokonce nízkými cenami ohrožoval egyptskou ekonomiku. Šaraf proto rozhodl, že jestli chce Izrael egyptský plyn dostávat dál, musí místo dosavadních tří miliard dolarů ročně platit čtyři. Egyptský ministr financí Samír Radván zase prohlásil, že Egypt nepotřebuje peníze od „nepřítele“ – zvláštní výraz pro zemi, s kterou má Káhira už 32 let mírovou smlouvu.

V posledních dnech rovněž došlo k obnově egyptských vztahů s Íránem – Teherán v pondělí jmenoval svého prvního velvyslance v Káhiře od roku 1979. Diplomatické styky tak byly opět navázány a Íránu se otevřelo netušené pole působnosti na novém strategicky výhodném hřišti.

Budoucí vývoj bude samozřejmě záviset na výsledcích egyptských podzimních voleb. Dubnový průzkum překvapivě ukázal, že i když je obávané Muslimské bratrstvo silné a získalo by 38 procent hlasů, volby by dnes vyhrála světská strana Wafd prezidentského kandidáta a generálního tajemníka Ligy arabských států Amra Músy, kterou podporuje 50 procent voličů. I sám Músá má největší šance na zvolení prezidentem, ale ani on by neznamenal zlepšení egyptsko-izraelských vztahů – k jeho posledním výrokům patří návrh, aby OSN vyhlásila bezletovou zónu nad pásmem Gazy, která by Izraeli znemožnila obranu proti ostřelování. Také jeho strana Wafd není proizraelská a její popularita vypovídá i o postoji voličů k Izraeli – stejně jako nedávné pálení izraelské vlajky před izraelským velvyslanectvím v Káhiře, proti kterému státní vojenská ochranka nejen nezabránila, ale dokonce před demonstranty utekla. Stejně protiizraelská jsou i egyptská média.

Už dnes je jistá změna egyptské politiky vůči Hamasu v pásmu Gazy. Politický postoj Egypta k Izraeli se ještě bude formovat a je otázka, jestli si nový režim uvědomí to, co věděl a praktikoval Mubarak – že přes Izrael vede cesta k štědrým finančním příspěvkům Spojených států, které od podpisu mírové smlouvy s Izraelem poskytovaly Egyptu dvě miliardy dolarů vojenské a hospodářské pomoci ročně. Minimálně do voleb budou egyptsko-izraelské vztahy v lepším případě obtížné a k výrazné změně k lepšímu zřejmě nedojde ani po volbách. Revoluce v Egyptě a dalších arabských zemích rozhodně nepřinesly vstřícnost vůči Izraeli ani ochotu k normalizaci vztahů s ním.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6