Mezi Šmoulovem, tedy čtvrtí Zvole, v níž bydlíme, a lesem se táhne pole řepky. Je krásně žluté a až dozraje, posekají řepku a udělají z ní příměs do benzínu, která ho učiní ještě dražším a bude nám ničit motory. Zatím tedy posekáno není, vůčihledně roste, odhaduji že pár centimetrů denně. Ještě nedávno byla pejskům vidět hlava, když do pole vběhli, dneska v ní docela zmizí.

Zmizí a hned odzmizí: Gari s Norou vběhnou do řepky, já na ně zavolám a ony vyběhnou. Jenže vyběhnou dvě stě metrů dál.

Ve sci-fi je jeden takový nevysvětlovaný technický trik. Říká se mu teleportace. Přišel s tím záhadolog Charles Fort a od té doby se postavy teleportují. Jsou tady a najednou jsou jinde. Nemívá to žádné konkrétní objasnění.

Mně ale teleportace začíná být jasná. Je za tím řepka.

Kachna? Chlupatá!

Nora je už čtyři roky na světě a Gari rok a půl, jsou to tedy psice zkušené a věří, že svět před nimi už neskrývá žádné tajemství. Šálivá to iluze!

Včera po výletě jsme se zastavili v Kamenném Přívozu, aby se tam psíci zchladili v Sázavě. Psice vyhnaly kachny z jejich vyhřátých místeček na placatých kamenech a společně vzdorovaly výzvám, aby se odvážily skočit do vody – Nora už dříve plavala ve Vltavě a Gari je notorický Nebojsa, takže by se to měla snadno naučit. Vyhnané kachny se vracely v oblouku ke kamenům, aby se podívaly, zda ty flekaté šelmy jsou opravdu tak strašné, jak se to prve zdálo. Vracely se kachny, psice velmi zpozorněly, ale... co to? V závěsu za kachnami se táhla trojice nutrií. Začíná jich být plno, jsou vídány v Brandejse i v Davli, a to jen cituji místa, kde jsem je spatřil já. No a už jsou i v Kamenném Přívozu.

Pro Gari s Norou je to ale novinka. Prapodivná novinka. Jen považte, kachna a má místo zobáku čumák a fousy a, k dovršení všeho, má i uši!

Kdyby Gari s Norou věděly, že tyhle kachny mají čtyři nohy a ocas, možná by to s nimi seklo rovnou do vody.

Nesourodá čtveřice

Tudy ne!

Včera odpoledne jsem měl nějaké popojíždění a rozhodl jsem se, že nechám Garinu očkovat, už to začínalo být lehce aktuální. Naložil jsme do auta obě, jak jinak. Hup na sedadlo, přicvaknout kšandičky, standardní výletová operace. Cestovatelky milují jízdu autem, koukají z auta a radují se, že kolem nich jede změna.

Zastavil jsem na Zbraslavi před veterinou. Ztuhly. Hned poznaly, kde se ocitly. Nora se začala klepat a lítaly z ní chlupy. Garinu jsem odepnul a hned se schovala dolů mezi sedadla. Musel jsme ji vytáhnout jak plže z ulity. Pak ale už capala na prověšeném vodítku do čekárny a pak k hodné paní doktorce, ta jí píchla včeličku a následoval radostný návrat.

Vrátila se ke své klepající se kamarádce.

Co se klepeš? Vždyť to bylo celkem fajn!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena