Kolikrát jsem tu vyprávěl o rozmanitých skopičinkách naší Nory! Příchod Gari změnil postavení Nory v naší smečce. Stala se z ní rozumná, uvážlivá osoba, pochopitelně že ve srovnání s tím mrňavým chlupatým živlem. Rozumnosti v Gari mnoho není, nicméně od pondělka už nabyla určitých dovedností. Umí přijít na "ke mně", umí si sednout na pokyn prstu podpořený povelem "sedni" a čurá na místě k tomu vyhrazeném.

Jak se říká, že vše potřebné k životu vás naučí v mateřské školce, je tohle základ psí nauky. Řekl bych, že tak pětadevadesát procent.

V tom všem je ovšem ještě velikánský prvek neurčitosti. Vždyť Gari je pořád ještě mladší, než byla Nora, než k nám přišla. Je to prťous prťousovitá. No a v zájmu historiografie je třeba zveřejnit historickou fotku – první krok Gari přes práh našeho domu. Postava v pozadí je Anna.

Vypráskaná noc

Vypráskaná noc začala už večer, kdy jsme si chtěli s Ljubou pustit film Road to Perdition. Onehdy jsem si koupil DVD, měl jsem ho v šupleti v originál celofánu zabalené, nůžtičkami jsem obal rozstříhl, vyjmul krabičku otevřel ji a dývko uvnitř nebylo, krabička byla prázdná. Takže jsme si pustili umělecký film Kouř a ten byl tak příšerně špatný, že jsme přepli na televizi a aspoň viděli dokument o Formanovi.

Vypráskaná noc začala ve dvě, kdy Nora začala pumpovat, tak říkáme těm zvukům předcházejícím zvracení. Vyvedl jsme ji na zahradu a tam se potýkala s nevolností půl hodiny. Já pak se potýkal s usnutím další půlhodinu a když se mi podařilo usnout, Nora do mě vrazila čumákem znovu. No a potřetí mě vyvedla na zahradu ve čtyři a v pět se ve své klícce ozvala Gari, že chce čůrat. Takže mám teď mozek ze skleněných trubiček a kdybyste přede mne předložili baňku a vlákno, fakt by mě nenapadlo vynalézt žárovku. Nebo aspoň vyprávět, co se s pejsky dělo o víkendu. Snad zítra to bude lepší.

Čtvrt roku

Právě před třemi měsíci se Gari narodila a včera zahájila první týden u nás. Co se Gari za ten týden naučila? Umí kousat do všeho kolem sebe, ale to uměla, už když přišla. Naučila se přijít na povel "ke mně" a sedne si, když něco chce, tedy když chce papat. Je žravá jako kyselina, na rozdíl od Nory, ta byla od malinka zdrženlivá. Od Nory odkoukala "tudy jdeme" - to když v lese určuji pěšinu, kam se budeme ubírat. "Sedni" umí celkem spolehlivě a se značným procentem pravděpodobnosti chodí čůrat na místo tomu vyhrazené.

Nora ji snáší jako zábavné zlo. Nadšená není, ale netrpí, jak se zdá. Uvítala by, kdyby Gari uměla víc běhat. Ale ono se to stane a pak Nora zjistí, že má doma Bertíka a Míšánka a Fanáka v jednom ušatém vydání. Což se – z určitého úhlu nahlíženo – dá vnímat jako výhoda.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena