Dítě naženete do postele k poobědovému spaní různými metodami. Třeba: navnadíte ho, že ho bude hlídat pejsek.

"Ty si lehneš do postele a Norinka má pelíšek hned vedle," řeknete Domince. "Ty budeš ležet pod dekou a Norinka se stočí do klubíčka do svého košíku. No a tahle budete spokojeně spinkat."

Na takovou dohodu přistoupeno. Přečtu pohádku, Dominka zavře oči, Nora se stočí do klubíčka a usne dřív než holčička.

Po deseti minutách se jdu podívat. Z pod deky na posteli čouhají dvě spící hlavy.

Po dalších dvaceti minutách přichází Dominka dolů do kuchyně a hlásí:

"Ona Nora spí úplně jako člověk!"

Příliš ostrý zub

Dá se kousat do všeho, tohle Nora ví velmi dobře. Má to ale svoje omezení. Tak například: nalezne petflašku plnou vody. Lidi odhazují umělohmotné flašky všude možně a nemožně. Je kupodivu, kam až takový dobytek dokáže donést flašku, vychlastat ji a zahodit. Někdy ji ale zahodí plnou. Co s ní má pejsek dělat? Dá se do ní kousnout, ale nejde skousnout a nelze s ní běhat. V takovém případě musí zavolat asistenta, tedy mne. Odšpuntuju dobytkovu flašku, vyleju vodu a vrátím flašku Noře. No a společně ji dopravíme až k nám domů a tam ji dám do tříděného odpadu. Je to společné dílo nás dvou. Ani Nora, ani já nejsme dobytek.
Tuhle musela asistovat Ljuba. Jiný dobytek zahodil víčko od kafového kelímku. Příliš ostrý zub víčko procvaknul a víčko uvízlo mezi zuby a nešlo vyklepat! Bez pomoci by Nora běhala do konce svých dnů s víčkem mezi zuby.

Pomoc se našla, víčko odstraněno a nepořádný dobytek v duchu pokárán. Já ho kářu písemně. Nora je mu vděčná za hračku.

Větší než malé

Zametal jsem chodník a Nora asistovala. K zametání byla nejpříhodnější doba, středa podvečer: ve čtvrtek odvážejí bioodpad, a je tedy třeba naplnit biopopelnici. Noru zametání moc nebaví, takže se šla podívat naproti k sousedům, co dělá Sally. U sousedů měli pootevřená vrata, takže Nora vylákala Sally ven a ta se šla taky podívat, jak zametám. Jejich pobíhání vzbudilo pozornost Beníčka, takže přiběhl a přidal se k partě. Protože byl večer, lidi chodí s pejsky na procházku, a tak se stalo, že – kde se vzal, tu se vzal – objevil se Míša. To už bylo docela hodně psů. Mělo jich být víc, protože právě v tu dobu vezla Věra Vojtíška z wu-šu, jeli naší ulicí a když viděli ten shon, Věra zastavila a otevřela dveře a vyskočil Fanánek.

Ano, to bylo množství psů větší než malé.

Čilé kočičky

Kočiček si moc neužiju, Nora je všechny zahání a jediná kočička, se kterou jsem jakž takž v kontaktu, je kamarádka od Sally. Zato včera večer jsem si kočiček užil. Pozvali mě Knéblovi, a ti mají kočiček habaděj. Takové velké hodně chlupaté kočky to jsou. Jiří říká, že to jsou kočky mývalí, nicméně nevím, zda by s tím zoolog souhlasil, nebo zda je to jen epiteton. No a tyhle kočičky jsou velmi čilé, budu citovat s Jiřího vyprávěni.

Ondy chtěl jít z kuchyně do patra a vidí – zaplavené schody. Nikoli zamáčené, poťapané, navlhčené, ale zaplavené. Hrklo v něm, že praskla voda. Letí tou potopou nahoru, ale nahoře sucho.

Vysvětlení: kočičky si rády hrají se skořápkami z kindervejce. Dětičky dostanou kindervajíčko, vykuchají ho, vydolují hračku a plastový obal dají kočičkám na hraní. No a kočičky vymyslely násedující zábavu: hodí skořápku do misky s vodou a pak skořápku plnou vody vynesou na schody, tam ji pustí a pozorují ji, jak skáče po schodech a cáká z ní voda. A znovu a znovu, až je z toho potopa.

Čilé kočičky. Takto to mi to jiří vyprávěl. On sám o tom referoval na svém blogu Woleschko.cz,  k přečtení zde.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena