Moc hezky bylo v sobotu, v neděli sluníčko vykouklo jen párkrát a vždycky na chvíli. Nora byla nadšená. Našla si nejteplejší místo na zahradě, pod rozložitým tvarem japonské kryptomérie a tam nastrkovala hrudník zdroji tepla.

Pozorovali jsme to s Ljubou z nitra domu, pěkně od krbu. Hřáli jsme se u jeho plamenů. Nora by taky mohla, ale dala přednost změně. Dosti bylo lenošení v křesílku, blíží se jaro a s ním i vyhřívání na trávníku. Dnes ještě, pravda, je to ostrůvek ohraničený zledovatělým sněhem.

Jarní únava

Zdálo by se, že v souvislosti s Norou nemá smysl slovo "únava" vyslovovat. Bez ohledu na délku pochodu je Nora ochotná a schopná skákat a tančit a hrát norský fotbal a běhat s petflaškou a honit se s Beníkem nebo Fanánkem. Její organismus pracuje podle jiných fyziologických principů, než na jaké jsme zvyklí. V jejím tělesném slovníku pojem únava chybí. Ledaže...

Vrátili jsme se v noci z Prahy. Byli jsme tam na nějaké slávě a Nora zůstala asi tak pět hodin doma. Už byla tma tmoucí a samozřejmě mráz, pořádná kosa. Docela to zastudilo, když jsme přebíhali z auta do domu. Tam tma a v předsíni pusto. Nikdo tu neposkakoval, nikdo nevítal. Ljuba běžela do patra. Pelíšek v ložnici prázdný, kanapíčko v bílé pokoji prázdné. Přiběhla zpátky.

Nenechali jsme ji venku..?
Nenechali. Z pokoje se vypotácela mátožná zívající psí postava. Noru zmohla únava. Ale ta astronomická, jarní, nikoli fyziologická, o tom jsem přesvědčen.

Skvělé představení v Celetné

Herecká taneční skupina Veselé skoky funguje už deset let od chvíle, kdy choreograf a pedagog DAMU Martin Pacek nápad založit profesionální taneční divadlo postavené na nápaditých a vtipných choreografiích a originálním humoru. K němu se přidala choreografka Jana Vašáková a její manžel, herec a režisér Miroslav Hanuš.

V neděli byla v Divadle v Celetné premiéra jejich páté... a teď jak to nazvat ... hry, férie, grotesky... zkrátka premiéra osobitého baletního muzikálu Chabrus line. Podobnost s Chorus line není náhodná. Taky je to konkurs do muzikálového sboru, ovšem konkurs postavený na hlavu. Když jsem tak na to koukal, říkal jsem si, kam se ten náš humor posunul: ono dřív se těžila legrace z toho, že někdo jako něco dělal blbě a lidi se tomu smáli. Jenže tahle osmička (čtyři a čtyři, zájemci a zájemkyně) skvěle tančí jak o život a protože to jsou herci, není to jen dokonalý tanec, má to výraz, má to nadsázku, má to přesah.

Chcete-li se pobavit a potěšit, jděte na Veselé skoky, třeba zrovna na Chabrus line. Ale musíte mít rádi recesi a říká se, že velké procento lidí ji není schopno pochopit. Tak pozor, aby chyba nebyla někde jinde než na jevišti...

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena