Moje láska k iPhonu zvolna končí. Baterka nevydrží nabitá ani přes noc, večer kompletně nabita (nabíjím třikrát denně) a ráno je mrtvá. Při telefonování se mi iPhone sám odpojuje a pak z kapsy volá nevinným lidem. Začíná dělat to, co mi dělal smartphone HTC a čím mě rozčiloval do té míry, že jsem ho zatratil.

Asi se vrátím k ne-chytré, ale fungující Nokii.
Nejdřív ale musím zjistit, do kterého šuplete jsem ji zarachal... a to znamená, že budu nějakou dobu bez telefonu.
Kdepak jsou ty časy, kdy telefon byl k nalezení na konci drátu vyvěrajícího ze stěny!

Je po sněhu, na nějakou dobu

Ráno jsem vystrčil nos a on mi nenamrzl! Kouknu na teploměr... sedm stupňů Celsiovy stupnice. Končí doba slastného dospávání s Norou pod peřinou. Domů se budeme navracet zabahněni a bude třeba aktivovat psí koupelnu, kterou máme v garáži (vaničku a šlauch od sprchy, ona se Nora bojí stříkací sprchy).

Včera jsem vedl v Břežanech seminář Dílny o kompozici. Fotili jsme v Keltském parku a spíš to byla Keltská bažina. Ukázalo se, že jsem byl nebývale prozíravý, že jsem si koupil do svého břežanského ateliéru boty na přezutí.

Jinak bych kejchal ještě víc, než aktuálně kejchám, a že, panečku, nějak kejchám!

Instrukce

Měl jsem nabité odpoledne. Nejdřív jsem s Tomášem Mähringem točil instruktážní video pro svého Digineffa a pak jsem si smluvil schůzku s pánem z Olomouce. Potřeboval jsem něco projednat. V Praze se nevyznal. Jak na to?

Metro je spolehlivý průvodce. Z roury v zemi nelze uhnout. Stanice mají názvy, vystupte na stanici Anděl trasy B je nepopletitelná instrukce. Stanice má dva východy. Jděte východem proti směru jízdy. To je taky jasné. Až vyjdete na povrch, pokračujte týmž směrem. To pochopí absolutně každý. Na rohu se rozhlédněte uvidíte obchodní centrum. I vy, ne-pražští, pochopili byste to? Vsadím se, že ano. Vchod centra je nepřehlédnutelný. Osou centra vede chodba, něco jako ulice. Jděte až na konec, tam je náměstíčko. Uvidíte před sebou obchod Marks and Spencer. No a vlevo je kavárna. Tam se sejdeme.

Vysvětleno, pochopeno. Video natočeno. Jedu autem do obchodního centra, smíchovští a ex-smíchovští, jako jsem já, mu říkáme Cafour nebo Cafourek, protože se dřív jmenoval Carrefour. Dorazím na místo schůzky. A zde...

Voni tu kavárnu zrušili!!!

Bahenní pes

A je to tady. Cesta z našeho Šmoulova k lesu podél Myší louky je jedno bahnisko. V lese je to dobré, po lesních pěšinkách se dá chodit nohou ne sice suchou, ale rozhodně ne po kotníky zabořenou. Řeč je ovšem o chůzi, nikoli o trysku. Les je obýván drzými opeřenci, kam se podíváte, tam povykuje nějaký kosák, a Nora musí všechny zkontrolovat, aby si snad nemysleli, že z lesa odešla přísnost. Od tlapek jí odlétají hroudy bláta. V zadní části podvozku má hluboké kapsy a bláto se v nich usazuje jako v podběhu blatníku. Domů Nora dojde (doběhne) o kilo těžší. A poměr hnědé barvy vůči bílé barvy její srsti se povážlivě mění.

Ano, v těchto dnech se z ní stal bahenní pes.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena