Odpoledne jsem s pejsky vyrazil jen na krátkou procházku. Tedy, šel jsem zkoušet nový polarizační filtr od české firmy VF, takže jsme opravdu zašel jen za dva rohy a zkoumal ho. Pejskové hrabali myšičky. Jak už dlouho nepršelo, půda je hodně prašná, takže pejskové mi zmizeli ve zvířeném mraku.

To ale není podstatné. Když jsme skončil, zavolal jsem na ně, že půjdeme domů. Nora přiběhla hned, Gari se dál věnovala myšičce. Teprve po chvilce se rozběhla, ale ne ke mně, ale běžela dál ve směru, kudy chodíme obvykle na procházku. Volal jsem na ni, mával, musela mě vidět i slyšet, ale nedbala a pelášila pořád pryč. To je takové, když člověk, tedy pes, bere v úvahu víc to, co má být, než to, co ve skutečnosti je.

Má se jít na procházku a nemá se chodit v půlce domů. Tak to má být. Haf.
Samozřejmě se vrátila, takže i nadále máme dva psy, aby bylo jasno.

Jak jsme pozorovali Perseidy

V noci na dnešek prolétala Země pásmem drobounkých tělísek a ty hoří a svítí, jakmile se dostanou do atmosféry. Pozorovatelů bylo celkem pět. Ljuba a já, Dominika, Nora a Gari. Pozorovací stanoviště jsme si zhotovili na terase u domu. Natahali jsme tam matrace a pelechy pro pejsky a pozorovací plán byl stanoven tak, že ten z nás, kdo se v noci probudí a uvidí, jak to lítá, vzbudí ostatní pozorovatele.

Dopadlo to tak, že Gari vzbudila Noru a ta pak nás ostatní.

Pejskové vypozorovali ježka.

Nebe bylo kalně narůžověle šedavé, jak to tak v našich krajích bývá. Perseidy poletovaly někde vysoko nad tím vším, a rozhodně hodně vysoko nad pozorovaným ježkem.

Hlídači

Včera jsem se zmínil o pozorování Perseid a o tom, že Gari s Norou se osvědčily v roli pozorovatelů, protože vypozorovaly ježka během našeho nočního pozorovacího ležení na terase před domem. Ukázalo se ale, že oné osudné noci jsme nebyli jedinými pozorovateli na terase před domem (nebo za domem, jak se to vezme).

Dalším pozorovatelem, v pořadí šestým, byl kocour. Ten pozoroval nás a pozorování mu působilo zvrhlé potěšení, protože zanechal svůj podpis v podobě kočičince hned vedle Norinčina pelechu. A možná dokonce, že se podepsal ještě jednou, uvnitř domu, protože Ljuba tam nalezla jakousi loužičku. Utřela ji dřív, než bylo možno identifikovat původ, takže si raději nedopřejme ani divoké spekulace.

Pozorovat dovedou, ale jako hlídači se Gari s Norou neosvědčily.
Jak vím, že to byl kocour a ne kočka? Myslím, že takovou dávku drzosti mohu očekávat právě od kocourů.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena