31.8.2016 | Svátek má Pavlína






AUSTRÁLIE: Pláň Nullarbor

22.3.2016

Jak už bývá u klokanů zvykem, tak tento kontinent mimo jiné oplývá i největší plání na světě. Je to rovná tabule, téměř beze stromů, odtud její název (Null - nic, nula, arbor – strom), o rozloze 200 000 km2. Když uvážíme, že celá Česká republika má 78 866 km2, tak získáme jakous takous představu. Krajina to je charakteru pouštního, kde rostou jen traviny druhu spinifex a sem tam nějaký keřík, povětšině akácie a eukalypty.

Teploty se zde pohybují od 49,8 °C do minus 7,2 °C a velice často tu funí silné větry, převážně od západu a nebo jihozápadu. Když zafouká z jihu, tak to je pozdrav z nedaleké Antarktidy, která je přes Jižní oceán pouhých 4500 km daleko. Tato placatá krajina je velice dobře vidět z kosmu na fotce NASA. Vede tudy jak silnice, tak i železniční trať spojující Západní Austrálii s Východní, a zde jsou spousty fotek.

Krajina je zanedbatelně obydlená, ba téměř neobydlená a proto člověkem převážně nedotčená. Díky tomuto se zde nachází velké množství meteoritů. Své rozloze však vděčí tomu, že v padesátých letech minulého století v lokalitě Maralinga prováděla Velká Británie testy nukleárních zbraní. Takže to zde i bouchalo a dodnes září.

Pláň Nullarbor - pobřeží zde představují útesy 48 - 200 m vysoké, foto Alan Pryke

Pláň Nullarbor - pobřeží zde představují útesy 48 - 200 m vysoké, foto Alan Pryke

Silnice sleduje pobřeží, kterému je blíže než železnice, a jmenuje se Eyre Highway, po cestovateli panu Edwardu Johnu Eyrovi, který tuto pláň v roce 1840-41 poprvé přešel. Zpočátku to byla cesta horší jako polní cesta nejhorší kategorie a sloužila volským potahům či velbloudům při výstavbě telegrafní linky v roce 1870 stejným směrem. Až za druhé světové války v roce1941-42 byla buldozery a skrejpry srovnána ze strategických důvodů nynější silnice. Tato byla ovšem prašná, oplývající jako pudr jemným prachem zvaným „bull dust“, který se dostal do automobilu naprosto všude, takže cestující vystupovali jako napudrovaní, jak si pamatujeme.

Tento jemný prach také úspěšně kryl veškeré nerovnosti a díry ve vozovce, takže o zničené podvozky a upadené výfuky aut nebyla nouze. Zpevněný asfaltový povrch přikryl tuto hrůzu až v roce 1976. Než se tak stalo, tak se vyskytli dobrodruzi, kteří tento prašný horror zdolávali na motocyklech, ba i na kolech, jako jeden náš kamarád, který se dnes už toulá za duhovým mostem. Silnice se chlubí nejdelší rovinkou na světě. Zde silnice nejen že neuhýbá doleva či doprava, ale nejde ani nahoru a dolů po celých 146,6 km.

Železnice vede paralelně se silnicí po většinu cesty. Po těžkém porodu byla 17. října 1917 otevřena. Hned od počátku měla standardní rozchod 1435 mm, i když navazovala na úzkorozchodné železnice Západní a Jižní Austrálie. Ano, v Klokánii tehdy míval každý stát jiný rozchod kolejí a tak se na hranicích obvykle přestupovalo a nebo překládalo. Později přišli s nápadem měnit pod vagony podvozky a ještě později přišli se stavitelným rozchodem kol na osách podvozků, aby nakonec byl hlavní tah mezi velkými městy překopán na standardní rozchod 1435 mm. A tak je tomu dodnes.

Tato trať i vlak mají své jméno. Trať se jmenuje Velká Jižní Trať – „Great Southern Rail“ a vlak „The Indian Pacific“. Tento 2x týdně za 4 dny a 3 noci jízdy spojuje Sydney s Perthem. Trocha statistiky:

Průměrná délka vlaku: 774 m (zahrnuje 2 lokomotivy a 30 vagonů)

Průměrná váha vlaku : 1400 tun

Délka trati: 4,352 km

Doba jízdy: 65 hodin ze Sydney do Perthu – 4,352 km

Průměrná rychlost vlaku: 85km/h (max rychlost 115 km/h)

Vlak zastavuje jen zřídka a to hlavně kvůli servisu. Vypustit jímky toalet a použité vody, nabrat vodu čerstvou a pro lokomotivy naftu. Také pošta si přijde na své. Cestující zde nenastupují, protože žádní nejsou, a kdo by vystoupil, tak snad nějaký dobrodruh, který se umí pohybovat pouští, kde není voda.

Jízdenky stojí od AUD 939 za pohodlné a sklápěcí sedadlo až po AUD 4199 za komfortně vybavenou kabinu s příslušenstvím. Celý vlak je klimatizovaný. Takže výlet ze Sydney do Perthu a zpět vyjde nejlevněji na AUD 1878. Kdo si chce vzít sebou i svoje auto, tak to je za příplatek možné, za každým vlakem je připojen nákladní vůz na auta. Veškeré jídlo a nápoje je možno zakoupit v jídelním voze, ovšem s horskou přirážkou, která je dražší než ve 4000 metrech v Himalájích. V následujícím odkazu (zde) je možno si zalistovat a najít o tomto vlaku, co je libo.

Tato trať, jak jinak, oplývá nejdelším rovným úsekem trati na světě. Po 478 km neuhne bokem a ani nejede nahoru či dolů, jen koleje se ztrácí na horizontu.

Co pláň Nullarbor postrádá na pestrosti a kráse krajiny, to si bohatě vynahrazuje pod zemí. Je totiž tvořena největší vápencovou, či krasovou deskou na světě. Tato se vytvořila ve třetihorách, zhruba před 50 miliony lety, když se oddělila Klokánie od Antarktidy a byla zaplavena mořem. Usazené skořápky mořských potvůrek na tehdejším dně mělkého moře vytvořily několik set metrů silnou či tlustou vápencovou desku, která díky tektonické stabilitě regionu zůstala téměř neporušena. I když jsou zdejší srážky méně než 200 mm ročně, tak za miliony let se v této desce vytvořily četné krasové jeskyně s bohatou výzdobou.

Na mořském pobřeží tato oblast spadá do vod Jižního oceánu kolmými skalními útesy od 48 do 200 m vysokými. Na povrchu jsou četná propadání, která obvykle otevírají cestu do podzemí. Jeskyní zde jsou stovky, většina neprozkoumaných, zato ty větší a delší se těší značné oblibě a pozornosti speleologů. Podíváme se do jedné z nich, jménem „Old Homestead cave“. Charakter zdejších jeskyní je podobný jako těch na poloostrově Yucatan a nebo na Floridě. Tedy žádný Moravský kras to není. Přesto ta, kterou si trochu prohlédneme, má 4 patra a zmapovaných je jejích 34 km chodeb a dómů. Výzdobu má čarokrásnou, jak je možno na fotkách na Rajčeti spatřit. Fotil je Alan Pryke.

Zde se omlouvám odborníkům macarátům a geologům, nejsem ani jedno ani druhé a toto povídání jsem sesmolil jednak jako vzpomínku na doby dávno minulé, tak i podle různých pramenů z internetu a časopisů. Takže případné chyby prosím omluvte.

Fotografie si můžete prohlédnout zde na Rajčeti.

Psáno 08. 03. 2016.



Diskuse


M. Pajakerryková
22:16
22.3.2016

T. Zana
17:58
22.3.2016

M. Crossette
17:41
22.3.2016

Ž. Eva
17:15
22.3.2016

Z. Tora
17:10
22.3.2016

Z. Nelina
15:25
22.3.2016

M. Crossette
17:43
22.3.2016

Z. Nelina
19:37
22.3.2016

Z. Jenny
13:56
22.3.2016

Z. Lika
14:53
22.3.2016

Z. Jenny
15:16
22.3.2016

Z. Nelina
13:53
22.3.2016

Z. Lika
13:24
22.3.2016

Z. Jenny
13:57
22.3.2016

Z. Lika
14:51
22.3.2016

M. Pajakerryková
14:33
22.3.2016

M. Pajakerryková
14:36
22.3.2016

Z. Lika
14:43
22.3.2016

M. Pajakerryková
15:44
22.3.2016

Z. Jenny
19:30
22.3.2016

M. Pajakerryková
22:18
22.3.2016

Z. Lika
22:20
22.3.2016

M. Pajakerryková
22:12
22.3.2016

D. Ruščáková
9:30
22.3.2016

Z. Matylda
8:19
22.3.2016

Z. Lika
8:08
22.3.2016

Z. Yga
8:08
22.3.2016

Z. Xerxová
6:24
22.3.2016

počet příspěvků: 33, poslední 22.3.2016 10:20









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde . více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !