aneb Topocentrický pohled na vesmír v květnu 2016

Planety Mars a Saturn jsou pozorovatelné po celou noc, Merkur vůbec. A přece na sebe asi Merkur letos v květnu strhne největší pozornost. Předvede totiž mimořádné stínové divadlo.

Merkur si svých „patnáct minut“ (ve skutečnosti šest hodin, ale to je jen o málo víc) užije hned na začátku května. Planeta je opravdu nepozorovatelná, protože se na obloze nachází velmi blízko slunečního kotouče. Blíží se do tzv. dolní konjunkce se Sluncem.

Pojem dolní konjunkce by zřejmě zasloužil krátké vysvětlení. Konjunkcí se rozumí situace, kdy se dvě nebeská tělesa ocitnou těsně vedle sebe. V původním astrologickém významu jde o spojení. Astrologům to zřejmě může být jedno, ale astronomové v případě konjunkcí vnitřních planet se Sluncem potřebují odlišit ještě dolní a horní. Ne, nejde o to, zda je Merkur při pohledu ze Země „nad“ Sluncem nebo „pod“ ním. Dolní konjunkce nastává tehdy, když je planeta mezi Zemí a Sluncem, horní ve chvíli, kdy se planeta ocitne za Sluncem.

V obou případech nám na obloze připadá, že jsou planeta a Slunce vedle sebe. Tedy většinou. Při dolní konjunkci Merkuru se Sluncem, která nastane 9. května 2016, planeta vedle Slunce nebude. Bude přímo před ním! Dojde tudíž k pokusu o zákryt Slunce Merkurem.

Už předem můžeme říct, že pokus to bude marný. Úhlový průměr kotoučku Merkuru bude totiž pouhých 12 obloukových vteřin, zatímco průměr Slunce bude 1900 obloukových vteřin. Merkur, přestože bude v tu chvíli vlastně nejblíž k nám, bude na obloze téměř 160x menší než Slunce. Bude vypadat jako miniaturní černá tečka. I sluneční skvrny bývají větší. Když Merkur přecházel přes Slunce v roce 2003, vypadalo to takto:

Úkaz jsem tehdy fotografoval v projekci na stínítko - za měnící se textury v obrazu Slunce může právě stínítko. Pohyb Merkuru je ale reálný, stejně jako pohyb sluneční skvrny. Je vidět, že se Slunce stihlo za těch několik hodin o kousek pootočit. V pondělí 9. května 2016 začne Merkur přecházet přes sluneční disk ve 13:12 SELČ a vydrží na něm až do západu pod obzor okolo 20:30 SELČ – bude zapadat současně se Sluncem. Úplný konec úkazu ve 20:41 tedy neuvidíme.

Nad tím, že neuvidíme posledních 11 minut přechodu Merkuru, bychom mohli chtít mávnout rukou, ale ve skutečnosti je to dost velká škoda, protože právě na začátku a konci, kdy Merkur vstupuje před sluneční disk nebo jej opouští, nastávají ty nejzajímavější optické úkazy – například efekt černé kapky, kdy se okraj kotoučku Merkuru jakoby propojí s okrajem slunečního disku). A také je to pozorovatelsky samozřejmě nejnapínavější a nejefektnější fáze. Příští přechod Merkuru přes Slunce uvidíme 11. listopadu 2019, ale zase jen asi polovinu. Celý úkaz od začátku až do konce si užijeme až 13. listopadu 2032.

Ještě jedno důležité varování. Merkur je na Slunci prakticky pozorovatelný pouze pomocí dalekohledu, ale právě při této činnosti hrozí ztráta zraku. Tentokrát bych tedy doporučil svěřit se do péče odborníků a navštívit hvězdárnu. Na webu České astronomické společnosti najdete seznam hvězdáren a astronomických klubů, které chystají pozorování pro veřejnost. Na webu naší hvězdárny zase najdete povídání o přechodu Merkuru a o tom, kterak jej pozorovat. Kromě toho si Vás dovolím pozvat na přednášku v sobotu 7. května, dva dny před úkazem – budete ale za mnou muset přijet do Hradce Králové.

A jak je to s tím stínovým divadlem? To co uvidíme před Sluncem, bude přímo planeta Merkur, nikoli její stín. Uvidíme ale stranu odvrácenou od Slunce, která se vlastně ve stínu nachází. Svůj stín také vrhá Merkur směrem k nám, je ale tak malý a tak daleko, že jeho stín na Zemi nedosáhne. Také je zřejmé, že jas Slunce, které je aspoň z malé části zakryté Merkurem, poněkud zeslábne, ale těžko bychom to změřili. Je to prostě takové mikrozatmění.

Ale dosť bolo Merkúra – o své místo na slunci se hlásí Mars. A kdyby nebylo přechodu Merkuru, byl by jistě hlavním protagonistou květnového dění na obloze. Mars se 22. května ocitne v opozici se Sluncem. Takže konec první věty tohoto odstavce měl správně být: o své místo naproti Slunci se hlásí Mars. To je totiž ta opozice. Když je planeta naproti Slunci, je pozorovatelná po celou noc, je nejjasnější a také nejblíže k nám. Nejmenší vzdálenost, 75 milionů kilometrů, nás od Marsu bude dělit 30. května.

Období, kdy se Země blíží k Marsu, zpravidla využívají kosmické sondy vysílané k rudé planetě. Tentokrát se chystala americká sonda InSight, ale ještě před startem se zjistilo, že ze seismometru sondy „uniká vakuum“ tato kouzelná formulace pochází z NASA (vacuum leak). Opravit se to už nestihlo, takže let k Marsu byl odložen na rok 2018. Mimochodem, seismometr dodal francouzský CNES (Centre national d’études spatiales), tudíž chyba asi nebude na americké straně. Evropsko–ruská mise TGO/Schiaparelli startovala k Marsu v březnu, doletět do cíle má 19. října letošního roku.

Na obloze Mars v době opozice najdeme v souhvězdí Štíra, kde září jasná hvězda Antares. Její jméno má s Marsem hodně společného. Předlohou římského boha války Marta byl řecký Áres. A protože nejjasnější hvězda Štíra má stejnou barvu a někdy i jasnost jako Mars, vymysleli starověcí hvězdáři jméno Antares (něco jako Proti-Mars nebo Jako-Mars, Podobný-Marsu...). Paralela s Arktidou a Antarktidou je zřejmá, ale nebyla pro pojmenování Antara vzorem. Jméno hvězdy pochází už z hlubokého starověku. Nedaleko Marsu, v sousedním souhvězdí Hadonoše, se nachází ještě Saturn – ten bude v opozici hned na začátku června. Spolu s Měsícem v úplňku pak noc před opozicí vytvoří Mars, Saturn a Antares nádhernou skupinku nad jižním obzorem:

Sláva Merkuru bude jistě větší, sláva Marsu ovšem bude trvanlivější - bude v blízkosti Štíra a Saturnu pozorovatelný ještě několik měsíců. Telegraficky Mesic: Nov 6. 5. 2016 (20:29), prvni ctvrt 13. 5. 2016 (18:01), uplnek 21. 5. 2016 (22:14), posledni ctvrt 29. 5. 2016 (13:11). A také bychom neměli zapomenout na Jupiter, který je za večerního soumraku vidět vysoko na jihozápadě; během noci klesá k obzoru, ale zapadá až okolo půl třetí – je tedy vidět většinu noci kromě rána a hlavně je ze všech planet na květnové obloze nejjasnější. Venuše je, stejně jako Merkur, nepozorovatelná. Objeví se na obloze až s příchodem podzimu. To jsme ale přeskočili už do příliš vzdálené budoucnosti. Mezi tím nás čeká ještě celé léto. O tom ale zase příště.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové