aneb Topocentrický pohled na vesmír v březnu 2013

Kosmická střelba v okolí Země snad už na chvíli utichla a také planety se poschovávaly u Slunce. Oproti únoru ještě jedna ubyla a jsou tak na obloze vidět už jen dvě. Všichni astronomové jsou však připraveni na planety zapomenout. Blíží se totiž kometa a není hvězdáře, který by se za vlasaticí neohlédl.

Tahle je navíc ještě ke všemu mladá a pohledná. Tedy v tom smyslu, že se do vnitřní části Sluneční soustavy blíží zřejmě úplně poprvé ve svém životě, takže je ještě neokoukaná a neopotřebená společenským životem v blízkosti Slunce. Astronomové ji nejprve spatřili na snímku z robotického dalekohledu PanSTARRS, který se nachází na vrcholu havajské sopky Haleakala. Bylo to 6. června 2011 a upřímně řečeno, nevypadala na tu dálku nic moc. Taková puťka ztrácející se mezi hvězdami (viz objevový snímek z dalekohledu PanSTARRS):

Zkušené oči astronomů však záhy rozpoznaly, že až za dva roky dospěje tahle kráska ke Slunci, budou si moci oči vykoukat – neboli mohla by být pozorovatelná i bez dalekohledu. Ty necelé dva roky uběhly jako voda a kometa s "poetickým" jménem C/2011 L4 PanSTARRS je tady. Mezi tím astronomy trochu opustil optimismus, protože podle prvních odhadů očekávali, že kometa dosáhne až první hvězdné velikosti, ale vloni na podzim už bylo jasné, že až taková sláva to nebude. Kometa PanSTARRS se chová jako správná nevyzpytatelná dáma. Nejdřív hodně zasvítila – to se z povrchu jejího jádra odpařily těkavé složky nepřivyklé slunečnímu záření – ale když došla povrchní povrchová krása, zeslábla kometa natolik, že astronomové začali pro jistotu očekávat jasnost o dvě hvězdné velikosti (tedy asi 6x) nižší. I při třetí hvězdné velikosti by však byla viditelná prostým okem.

Už v únoru jsme mohli obdivovat na fotografiích pořízených z jižní polokoule její nádherné dvojité číro (foto najdete například na spaceweather.com) a astronomům se zvedla nálada. Někteří optimisté znovu připouštějí, že by kometa mohla dosáhnout až 2. hvězdné velikosti, tedy jasnosti srovnatelné s hvězdami Velkého vozu.

My seveřané musíme přece jen ještě chvíli počkat. K Zemi se kometa nejvíce přiblíží 5. března, nebude k nám ale nijak blízko (164 miliónů km) a stále bude ještě pozorovatelná jen z jižní polokoule. Už 10. března ale projde přísluním. Ke Slunci se přiblíží na 45 miliónů kilometrů, bude k němu tedy blíž než Merkur. A hlavně pak prudce zatočí na sever. O několik dní později se vynoří i nad naším obzorem. Budeme ji moci pozorovat večer na západě, nejprve v souhvězdí Ryb, později, v dubnu, přejde přes Andromedu až do Kasiopeji a stane se cirkumpolární, to znamená, že bude stále nad naším obzorem a bude pozorovatelná po celou noc. Nejjasnější bude ve druhé polovině března, krátce po průletu přísluním. Postupně bude slábnout a během dubna se zase ztratí z dohledu očí. Po nějakou dobu se jí ještě budeme moci kochat pomocí dalekohledu.

Možná, že C/2011 L4 (PanSTARRS) začala zjasňovat proto, aby na sebe přece jen strhla víc pozornosti. Před rokem, 23. března 2012, se totiž objevila její sokyně C/2012 F6 (Lemmon). Teď v březnu sledují astronomové duel těchto dvou krasavic na jižní obloze. Až se v dubnu vynoří nad náš obzor i ta druhá kometa, budou mít obě už svůj největší lesk za sebou.

Ještě ke všemu se je obě chystá zastínit oslnivá bondýna (suicide blonde) C/2012 S1 (ISON). Ta se přihrnula na scénu jako poslední, v září loňského roku. To byla ještě za drahou Jupiteru. Letos v listopadu se hodlá pokusit o spektakulární sebevraždu – průlet ve vzdálenosti 1,2 miliónu kilometru od povrchu Slunce ještě žádná vlasatice nepřežila. Kdyby přece jen vydržela, očekávají astronomové v prosinci kometu tisíciletí. S tím však počkejme až do podzimu.

Abychom pro ty nevyzpytatelné komety nezapomněli na další nebeská tělesa úplně, přidám ještě fáze Měsíce. Na začátku března je Měsíc vidět ráno. Poslední čtvrť nastává 4. března ve 22:52 SEČ, nov 11. března ve 20:51. Na večerní obloze se objeví okolo poloviny března spolu s kometou PanSTARRS a tím jí znatelně ubere na kráse. První čtvrť nastane 19. 3. v 18:27 a do úplňku Měsíc doroste 27. 3. v 10:27.

Během své pouti oblohou se Měsíc dvakrát setká se Saturnem, který se nachází v souhvězdí Vah. V obou případech bude Saturn necelé 4° severně od Měsíce. První konjunkce nastane 2. března okolo 14. hodiny, takže od nás uvidíme jen přibližování Měsíce k Saturnu 2. března ráno a pak až zase jeho vzdalování od Saturnu, až se krátce před půlnocí objeví nad jihovýchodním obzorem. Druhá konjunkce Měsíce se Saturnem nastane 29. března přibližně v 18 hodin, Měsíc vyjde okolo 21:30. Měsíc se setká také s Jupiterem, a to 18. března okolo 3. hodiny ranní. Protože Jupiter je v březnu vidět na večerní obloze v souhvězdí Býka, uvidíme zase jenom přibližování Měsíce k Jupiteru 17. března a jeho vzdalování od planety 18. března večer. V blízkosti Měsíce a Jupiteru uvidíme také Aldebaran – nejjasnější hvězdu z Býka – a pomocí dalekohledu by se nám mohlo podařit najít planetku Vesta a trpasličí planetu Ceres.

Kromě dvou planet zmíněných v předchozím odstavci jsou všechny ostatní nepozorovatelné, protože jsou moc blízko u Slunce. Tři z planet dokonce projdou konjunkcí se Sluncem – Merkur 4. března, Venuše 28. března a Uran 29. března. To, mimochodem, znamená, že spolu se Zemí a Sluncem se ty planety nacházejí "téměř v přímce". Je s podivem, že se ještě nenašel nikdo, kdo by vyhlásil nějakou apokalypsu alespoň okresního formátu. Asi to budu muset udělat sám, ale nechám si to až na příště.
Zatím se nechme překvapit. Nepřijde-li konec světa, přijde určitě jaro (to astronomické letos začíná 20. března ve 12:01 SEČ) a možná přijde i jasná kometa:-)

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové