16.7.2019 | Svátek má Luboš


ARCHITEKTURA: Dušan Jurkovič

8.2.2011

Nakladatelství Slovart vydalo výpravnou publikaci věnovanou nejvýznamnější osobnosti moderní slovenské architektury Dušanu Samueli Jurkovičovi (1868 v Turej Lúke u Myjavy - 1947 v Bratislavě). Autorka Dana Buřutová představila na téměř čtyřech stovkách stran jeho rozsáhlé dílo. Kniha je uspořádána chronologicky aSkalica1 zachycuje architektovy začátky, studia na Státní škole uměleckých řemesel ve Vídni a okouzlení lidovou dřevěnou architekturou (podílel se na budování kopií lidových staveb na pražské Národopisné výstavě 1895, kde se spřátelil s Mikolášem Alšem, Jožkou Úprkou a dalšími umělci), první tvůrčí etapu, která vychází z tohoto odkazu, ale směřuje postupně k secesi a moderně, dále éru, kterou bychom mohli označit za národní dekorativismus, a konečně pozdní práce v konstruktivistickém stylu. Kvalitní fotografie přibližují celky i drobné detaily – neboť ty hrají v Jurkovičově tvorbě významnou roli. Přínosné jsou i ilustrační snímky v pásu při horním okraji textových stran, které ukazují díla, jež architekta inspirovala. A nechybějí ani barevné reprodukce výkresů, jež jsou vesměs malými uměleckými díly.

Pro čtenáře může být překvapením, že celá „dřevěná“ etapa Jurkovičovy tvorby, zahrnující období 1897-1906, je až na jednu výjimku – Spolkový dům ve Skalici – spojena s českým a moravským regionem. Patří sem romantické turistické chaty na Radhošti a na Náchodsku (hostinec Peklo, letní dům na Rezku, chata na Dobrošově), dále vlastní dům v Brně (brzy bude po rekonstrukci otevřen veřejnosti), křížová cesta na Hostýn, úpravy zámků v Novém Městě nad Metují, v Molitorově a Praze-Zbraslavi, a především komplex lázeňských pavilonů v Luhačovicích. Jde vesměs o romantické stavby, buď celé ze dřeva nebo s hrázděnou konstrukcí, těžící z odkazu lidové architektury, ale reflektující i anglické hnutí Arts and Crafts nebo vídeňskou secesi (jak je snad nejlépe patrné na nadčasových interiérech novoměstského zámku ve stylu Wiener Werkstatte Josefa Hoffmanna a Kolo Mosera). Nedílnou součástí Jurkovičovy architektury té doby jsou mozaiky, keramika i barvené dřevěné prvky.

Následující etapa je ve znamení ústupu dekoru a příklonu ke střízlivé moderně okruhu Jana Kotěry, i když i zde najdeme motivy, převzaté z lidové architektury. SemJurkovič - Náhlovský patří Škárův činžovní dům v Brně s převýšeným štítem, prozrazujícím vliv Josefa Marii Olbricha a jeho darmstadtských staveb. A také Náhlovského vila v Praze-Bubenči, která stojí hned naproti dalšímu slavnému rodinnému domu z té doby – Suchardově vile s atelierem od Jana Kotěry. Nedávno jsem shodou náhod objevil zřejmě zcela neznámou Jurkovičovu stavbu, rovněž z roku 1908. Poledneho vila v Bráníku byla ale bohužel později necitlivě přestavěna.

Válečná léta jsou pro architekta příležitostí realizovat několik desítek vojenských hřbitůvků v oblasti Haliče (dnes na polském území). Jde o romantické areály krásně zakomponované do krajiny. Autor zde pracuje s dřevem, kovem i kamenem. Nyní se tyto cintoríny postupně opravují v rámci grantu Evropské unie. Některé jsem loni v létě navštívil (viz Orientace 3. 7. 2010) a byl jsem touto drobnou architekturou doslova okouzlen. Po skončení první světové války se obrací Jurkovičova pozornost k rodnému Slovensku. Vzniká jeho životní dílo: mohyla generála Milana Rastislava Štefánika na Bradle. Kamenná kompozice připomínající zikkurat je výraznou krajinnou dominantou. Zde se Jurkovič přibližuje monumentální tvorbě dalšího vrstevníka a přítele – Joža Plečnika. V této době vznikají – často ve spolupráci s pražským stavitelem Janem Paclem – desítky dalších staveb. Bratislavské rodinné domy ve stylu art déco (v jednom z nich bydlel později Alexander Dubček) představují jakousi slovenskou obdobu Janákových staveb té doby. Jurkovič ve 20. letech projektuje také sakrální architekturu, obecní domy, školy a úřady, pomníkyJurkovič - Bradlo a hrobky, ba dokonce i sérii transformačních stanic. Příklon ke konstruktivismu je patrný na bratislavském Kochově sanatoriu, které navrhl spolu s Plečnikovým žákem Jindřichem Mergancem a Otmarem Klimešem. Za konstruktivistické lze označit i stanice lanovky na Lomnický štít, kde kombinuje kyklopské zdivo a železobeton. Šlo rovněž o unikátní technické dílo s nejvýše položenou stanicí v tehdejší Evropě (převýšení 1736 m).

Dušan Jurkovič byl přesvědčený čechoslovakista. Byl členem spolku Mánes i České akademie věd a umění, za své dílo obdržel Katzovu cenu, čestný doktorát i řadu zahraničních vyznamenání. Za druhé světové války se stáhl do ústraní a kreslil si návrhy památníků obětem Lidic, bitvy u Stalingradu i Slovenského národního povstání. V roce 1946 mu byl jako prvnímu Slovákovi udělen titul národní umělec, v témže roce se konala v Praze výstava jeho celoživotního díla.

Jurkovičova tvorba je skutečně originální. Inspirovala mnohé, ale nikdo z epigonů se svému vzoru nedokázal přiblížit. Dnes nás fascinují především jeho „pohádkové“ stavby z období secese, ale - jak nová monografie přesvědčivě dokládá - vynikající úroveň mají i jeho díla z meziválečné éry, které svérázného architekta řadí po bok velikánům moderní evropské architektury.

Daniela Bořutová: Architekt Dušan Samuel Jurkovič. Slovart Bratislava 2009. Grafická úprava Braňo a Martin Gajdošovi, fotografie I. Kostroň a d., 384 stran.

LN, 22. 1. 2011

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.