aneb O amnestii, čili kde se vzala ta osmiletá lhůta

Volná reakce na vyjádření v článku Klaus amnestii hájí neexistujícím judikátem, diví se právníci (Lidovky.cz, 5.1.2013).

I.

Když Gustáv Husák 8. prosince 1989 amnestoval politické vězně, mělo to svou hlubokou symboliku: on je zavřel, on je také pustil a přiznal tím porážku režimu i svoji osobní. Ať byl, jaký byl, uměl prohrávat.

Bohužel tím způsobil ještě jednu věc: vypálil rybník svému nástupci Václavu Havlovi. Ale protože Václav Havel měl tendenci chápat politiku jako divadlo, nemohl své gesto neudělat i on. On musel Gustáva Husáka něčím přebít, aby se na jeho amnestii zapomnělo. Zbyli na něj ale už jen řadoví kriminálníci. Obecně se má za to, že pustil na svobodu i ty nejhorší kriminálníky a vrahy. Není to pravda. Vrazi se z těch lidí stali až dodatečně: Doba byla "free", obecná nálada se nesla v duchu hesla "teď už se to smí", a podle toho se chovali - na své úrovni - i někteří amnestovaní. A řadu z nich prostě kriminál poznamenal a odcházeli z něho horší a cyničtější, než do něho přišli. Buď jak buď, od té doby je amnestie u nás sprosté slovo a každý, kdo ji udělí, je politický sebevrah a musí předem počítat s obrovskou hysterií, jakou jeho krok vyvolá. Podepsat se pod amnestii je výraz mimořádné politické odvahy a to platí jak pro prezidenta Klause, tak pro premiéra Nečase, jehož kontrasignace byla u amnestie nezbytná.

II.

Amnestii a milost si lidé často pletou. Tak tedy milost se dává "na míru" konkrétnímu odsouzenému za konkrétní skutek, amnestie naopak je obecný právní předpis sui generis, který se nikomu konkrétnímu na míru šít nemá a nesmí a musí být vymezen obecnými znaky. Fakticky je každá amnestie speciální, jednorázovou novelou trestního zákona, v některých případech - třeba právě v tom našem - i trestního řádu. Nelze do ní napsat konkrétní kauzy, na které se nemá vztahovat, protože toho či onoho nemáme rádi a chceme ho podusit víc než ostatní. Nebylo by to možné ani technicky, protože prezident vůbec nedisponuje soudními spisy, a proto tyto kauzy po právní stránce nezná a ani znát nemůže a nesmí. Opravdu na Hradě nemáme kopie všech trestních spisů.

III.

Má amnestie - amnestie obecně - smysl? Asi ano, v ústavě vždy byla a je zakotvena. Parlament vždy měl možnost ji z platné Ústavy vypustit, přesto tak neučinil. Naposledy tak mohl parlament učinit vloni na jaře, když přijímal ústavní zákon o přímé volbě prezidenta a při té příležitosti zasáhl i do prezidentské pravomoci udílet milost. Nicméně nikdo zrušení amnestie, která je v Ústavě hned vedle, nenavrhl. A protože Parlament je z definice výkvětem (a obrazem ...) celého národa, který reprezentuje, a protože každý poslanec a každý senátor jistě má všechny právní předpisy v malíčku a v každé vteřině svého mandátu nepochybně ví, co činí, je naprosto vyloučeno, že by mohlo jít o nedopatření.

Ale bez ironie: K čemu jsou tedy amnestie dobré?

Začnu tím, k čemu amnestie určitě sloužit nemají: Nemají sloužit k regulaci počtu vězňů ve věznicích. Amnestie se nemají vyhlašovat tehdy, když věznice praskají ve švech. S takovou amnestijní filosofií by mohl přijít jen velmi podřadný politik, a státníka něco takového nesmí napadnout ani ve snu. Z amnestie by se pak stal jen ventil trestní politiky státu, přiznání jeho neschopnosti. Časem bychom vyhlašovali amnestie co pět let, vězni by si mohli předem spočítat, kdy bude amina, v podstatě by ji začali vnímat jako svůj jakýsi pseudonárok, něco, s čím se předem počítá, jak to bylo běžné od dob Gottwalda až do 80. let.

Amnestie nemůže být ani prostředkem slitování - plyne to z její obecné povahy: nelze se dost dobře slitovat nad někým, koho neznám, neznám jeho případ, nad někým, kdo je vymezen jen obecnými znaky, nikoli jménem. Od slitování je tu institut milosti. Viz výše.

Amnestie - jakákoli amnestie - je výzvou k obecné smířlivosti, k tomu, aby lidé na sebe nebyli "jako saně, člověk na člověka jako kat" (Ježek, Voskovec, Werich: David a Goliáš). Stát jde svým občanům vyhlášením amnestie příkladem. Uznávám, že jsou na světě i země, kde to smysl nemá, neb závist, zloba, nenávist a zaťatost v nich jsou široce rozšířeny a hluboce zakořeněny a jakákoli léčba je tam dávno marná, ale stále ještě chci věřit, že toto není případ České republiky.

Čili amnestie je především vzkazem. Vzkazem, že je něco špatně, že by bylo dobře něco změnit, zlepšit. Ale nemusí být jen oním obecným vzkazem, že na sebe nemáme být vyloženě sprostí, když už na sebe nedokážeme být hodní, může být i vzkazem velmi speciálním a v tomto smyslu šitým na míru, poukázáním na to, co konkrétního v trestní politice děláme špatně.

Prezident Klaus nám svou amnestií vzkázal dvě zásadní věci:

Za prvé, že zavíráme do vězení zbytečně a nesmyslně mnoho lidí.

Za druhé, že presumpce neviny je pro naši policii a justici jen bezobsažný pojem (o médiích nemluvě).

Reakce na amnestii - údiv nad počtem propuštěných vězňů při tak nízkých promíjených trestech i neskrývaný vztek nad zastavením stíhání léta stíhaných obviněných - obojí jen potvrdily.

IV.

Tak tedy vzkaz první: Česká republika má mnohem víc vězňů než jiné evropské země. Znamená to snad, že mezi Čechy je víc zločinců, než mezi jinými národy? Nevěřím. mnohem spíše jsme pořádní alibisti, kteří řeší problémy zavíráním lidí a nic jiného neumí. Problém, rozsudek, vězení, propuštění, čárka, spis uzavřen, čistý stůl, pochvala, povýšení, hlavně nevybočovat a nepálit si prsty?

Jaký má vlastně smysl lidi zavírat? Má to ten smysl, že

a) se jim pomstíme (dnes nemoderní, politicky nekorektní počínání),
b) je izolujeme, protože se jich bojíme,
c) doufáme, že je převychováme.

A teď:

Jaký má smysl zavírat lidi dejme tomu do jednoho roku? Opravdu je to nutné, jsou tak nebezpeční svému okolí? Asi ne, jinak by dostali jistě vyšší trest a nenechali bychom je dlouhé měsíce čekat na svobodě na nástup do vězení, kdyby byli tak strašně nebezpeční, že ano? Převychováme je? No ano, jistě že je převychováme. Je zde jistá nezanedbatelná šance, že se naučí věci, které se nikde jinde než v kriminále nenaučí. Jinými slovy, zcela zbytečně si tu vychováváme kriminálníky z lidí, kteří do té doby žili v zásadě spořádaným životem. Vězení - a samozřejmě i vazba, která je u nás ve skutečnosti daleko horším trestem než samotné vězení a občas i způsob, jak někomu zasolit - se nemůže nepodepsat na mentalitě vězněného. K horšímu, samozřejmě.

Dál. Opravdu musíme zavírat lidi za nedbalostní trestné činy? Typicky za smrtelné dopravní nehody? Buď je spáchal nějaký neurotik nebo psychopat za volantem, který/která si nedokáže odpustit požitek z rychlé jízdy a který nikdy neměl řidičák dostat, popř. by se měl i léčit, nebo někdo, kdo něco přehlédl nebo nedupl na brzdu dostatečně rychle, popř. naopak rychle dupl, ale v té rychlosti si neuvědomil, že na ledu dostane smyk ... Jaký má smysl tyto lidi zavírat? Má snad někdo pocit, že po několika letech ve vězení a následně řidičské abstinence se jejich řidičské schopnosti zlepší? Nebylo by mnohem efektivnější sebrat jim řidičáky a už jim je nikdy nevracet?

Dál. V posledních několika letech se výrazně zvýšil počet prvotrestaných žen ve vězení a žen obecně. Jednou z nepřehlédnutelných příčin je jeden zcela konkrétní trestný čin: úvěrový podvod. Jde většinou o ženy, které buď samy naletěly nebo jejichž rodinní příslušníci naletěli na reklamu na bezva úvěr, upadli do dluhů, popř. je kontaktoval exekutor či pseudoexekutor z vymahačské firmy z jiných, často bagatelních důvodů, naúčtoval si horentní sumu, vnutil splátkový kalendář, a dotyčné si vzaly další půjčku, aby měly z čeho splácet a zachránily hnízdo ... a při té příležitosti zatajily, že už dluh mají, protože jinak by žádný nový úvěr nedostaly. Má smysl takové ženy zavírat, většinou ženy s malými dětmi? Komu se tím pomůže?

Dál: Opravdu musíme zavírat lidi, kteří přešvihli nutnou obranu a zabili ve strachu a afektu?

Dál: Opravdu musíme zavírat zamindrákované cvoky a pozéry, kteří si potřebují zvednout sebevědomí a za tím účelem jedni cosi malují na cizí plakáty a druzí mávají jakousi fanglí a vykřikují zakázaná hesla? Opravdu je nutné utvrzovat je v pocitu jejich výjimečnosti a vyrábět z nich novodobé politické mučedníky?

A konečně: Opravdu musíme zavírat lidi, kteří nevydrželi aroganci moci a řekli do očí nějakému policistovi či soudci, co si o něm skutečně myslí? Mohou snad oni za to, že řada policistů a soudců nedostatek přirozené autority a odborných schopností nahrazují arogancí a zneužívají svou procesní převahu? Zapadl by mezi dnešní policii dnes rada Vacátko? Asi moc ne, že ano.

Ano, v České republice je dnes strašně snadné dostat se do kriminálu nebo do vazby a zdaleka se to netýká jen kriminálníků. Většina lidí si to neuvědomuje, dokud se jim to nestane.

Nic s tím vším nedělejme, strkejme před tím dál hlavu do písku, mějme dobrý pocit z každého zavřeného sprostého zločince, dál mějme vězení jako jediný recept na všechno, a brzy ty věznice budou zase praskat ve švech.

Převzato z blogu autora
Autor je právník, poradce prezidenta republiky