26.4.2024 | Svátek má Oto


ZANINY CESTY: Budapešť je město soch

22.12.2016

Současné dění moc nepřeje klasickým adventním výletům do Německa a Rakouska a nám se chtělo vyrazit někam za hranice. A tak jsme jeli do Budapešti.

Byla jsem tam potřetí v životě. Poprvé mi bylo asi dvacet a tvrdím, že mi Maďaři zkazili ten správný kulturní šok ze Západu, protože to už pak takový rozdíl nebyl. Podruhé s Frantou po svatbě – dodnes jsem nezapomněla ten úžas, když v naší ulici během týdne rozkopali, zaházeli a nakonec perfektně rovně a nepostřehnutelně zaasfaltovali chodník.

Mrazivé ráno

Samozřejmě jsem tam nikdy nebyla v zimě. Až z předpovědi počasí jsem pochopila, že v zimě je v Budapešti... zima. Přesněji vzato pořádná zima, zejména když celý den trávíte venku. Ještě že mají ten svařák! Mimochodem skvělý svařák, nejspíš fakt z vína a ne z nějakého polotovaru. A horkou čokoládu a hospůdky s gulášovou polévkou a kavárny s báječnou kávou a tak dále a tak dále...

Něco dobrého?

Nečekaně nejvíc mne v Budapešti zaujaly sochy. Sochy jsou všude, počínaje klasickými jezdeckými sochami z 19. století, něco jako svatý Václav na Václaváku... až na to, že tam těch Václavů mají nepočítaně. Což, když si člověk uvědomí jejich husarskou tradici, je asi přirozené.

Pak samozřejmě monumentální sochy - Svoboda na vrchu Gellért má i s podstavcem 40 metrů... tedy tu vymyslel a nechal postavit maršál sovětské armády, která Budapešť dobyla. Ale obří monument na Náměstí Hrdinů s Památníkem tisíciletí, kterému vévodí 36 metrů vysoký sloup s archandělem Gabrielem, jezdeckým sousoším a pantheonem se 14 historickými osobnostmi, tak ten Maďaři postavili sami.

Náměstí Hrdinů

Ale potkali jsme sochu sedící na schodech, sochu házející míček psovi, sochu ve tvaru hromádky knih. Ty se mi líbily nejvíc.

Dej míček!

Obešli jsme ta nejznámější místa – vrch Gellért (to by jeden neřekl, jak je to do kopce) s krásným výhledem, Hradní vrch, kde se staví (skoro všechny budovy byly za války zničené, po válce se něco opravilo, něco zbouralo – výsledek prý hodně rozpačitý, tak teď se rekonstruuje).

Za krásného slunečného (a mrazivého) dne jsme fotili Parlament, mosty, projeli jsme se nejstarším metrem v kontinentální Evropě (londýnské je starší, ale za Kanálem), přes zástupy turistů vyfotili Náměstí hrdinů a spíš náhodou narazili na Muzeum totality, kde mají venku na panelech výstavu k výročí povstání v roce 1956.

Na vánočním rhu

Těšili jsme se na adventní trhy. No, německy mluvící národy je mají efektnější na pohled. Na druhé straně Maďaři nabízejí určitě atraktivnější výběr jídla a pití. Navíc v Budapešti byla i dostatečná zima na tu pravou vánoční atmosféru a, když se setmělo a ve městě krásně svítily památky a vánočně nazdobené ulice, byl ten dojem dokonalý.

Večerní Parlament

Nebyl to úplně nejklasičtější adventní výlet, ale stál za to. Až příště pojedeme za teplejšího počasí, vezmeme si plavky, protože Budapešť je taky město lázní, ale na ty jsme v té klendře neměli pomyšlení.

Foto: autorka. Další fotografie si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes