SOBOTNÍ CESTY: Venčení
Barney foto: Mirka Vašíčková, Neviditelný pes
Včera navečer mi volala sestra. Není tak důležité proč, ale odkud - právě procházela lesem, už se pomalu smrákalo a doprovázela jí její labradorka. Měly před sebou ještě několik kilometrů.
Tak takhle venčí má sestra, buď jde rovnou pěšky na návštěvu/procházku i několik kilometrů nebo se nechá odvézt (párkrát i mnou) daleko od domova a pak se pěšky vrací.
V tomhle zaostávám, chodím své tři trasy kolem naší vísky a mám toho tak akorát. Možná je to trochu i naším Barneym, který kvůli jakémukoli emočnímu vzrušení kňučí, jako by ho „na nože brali“, a projít kolem všech psů štěkajících za vraty je opravdu zážitek.
Lidé vycházejí ze svých příbytků a jdou se podívat, kdo že je to vytrhnul z jinak všedního dne.
No, aspoň se něco děje.
Barney
V tuto roční dobu se u nás dá jít ven jenom v případě, že je dlouhodobě sucho anebo naopak přimrzne. Naši vesnici totiž neobklopují lesy, jak byste si možná představovali, ale samá obdělávaná pole a projít rozježděnými cestami a oranicemi je nemožné.
Barney, bahňák obecný
Tedy pro mě. Barney s tím opravdu problém nemá, naopak, okamžitě se převtěluje do „bahňáka obecného“.
Odměnou za toto venčení je mi pes obalený blátem, nadšeně se o mě otírající, kdykoli se ke mně přiblíží.
Vodu a bláto si najde kdykoli a kdekoli
Fotku mám pouze z léta, ale stejně blaženě vypadá i v zimě.
Letos jsem přes léto „venčila“ i svůj vánoční kaktus. Sice to nebyla taková legrace jako s Barneym, ale za to se mi odvděčil tak, že se pro změnu blaženě cítím já.
Vyvenčený kaktus
Foto: autorka
Připomínám, že jakmile se vyvenčíte, můžete článek pojmout jako všeobecný víkendový pokecník. Přeji pěknou sobotu a neděli. Lika
