Ocas jsem zahlédla jednoho kalného rána, když mizel u kandelábru zcela zřejmě do čtvrtého rozměru, neb za kandelábrem se již nevynořil. Skládal se ze čtyř barev, z čehož usuzuji, že jednalo se o strašidlo rodu ženského.

Nic víc se zahlédnout nepodařilo. Zjevně vlastní turbo nebo raketový pohon. Že sviští dlouhou ulicí, se pozná vlastně jen podle toho, že někdy tak o 10 vteřin později letí ulicí černá šmouha, kterou lze identifikovat jako kocoura Evelína. Evelín letí ovšem podzvukovou rychlostí, takže strašidlo nedohoní. Ale proběhne se, to zas jo!

To odpoledne byl celkem klid. Zaznamenala jsem letícího Evelína a usoudila, že strašidlo je opět na blízku. Náhle však ticho vzalo za své zcela brutálním způsobem: „Kchááááá, Kchéééééé, uiíííí vrauuuuúú prsk prsk chauauau grrrrrrrr prrrrrr. vrauuuu prsk!“

Zdálo se, že jejich letové dráhy se konečně proťaly, a já hbitě vyhlédla z okna, jestli nemám místo jednoho kocoura dva.

Na parapet okamžitě vyskočil Evelín, ocas měl jak vytěrák a oči jak tenisáky. Pohledem se ujistil, že mu kryju záda, a zahleděl se kamsi pod podvozek auta. Krrraaaauuu vuíííííí kchááááá, strašilo to kdesi pod motorem. Evelínovi se zježily fousy, přitáhl si můj rukáv a chtěl držet za pacičku.

Ulicí se blížila maminka s asi 4letým chlapečkem. Graááááuuuu, vreeííííí kchááááá, burácelo to pod autem. Chlapeček se zastavil a přitulil k mamince. „To bude jenom nějakej bubák,“ konejšila ho! Chlapečka to kupodivu začalo zajímat a usedl u auta na bobek. „Já nic nevidím,“ oznámil po chvíli.

Grrrrrauuuuííí kraaauuuu uuuu pcheee!

Z branky vyšel sousedčin anglický manžel: „Co je?“ otázal se česky a stručně.

„Je tam bubák,“ oznámil mu chlapeček.

„Bjůbak?“ podivil se Angličan.

„The Ghost,“ přeložila maminka.

„Bjůbak,“ opakoval Anglán zálibně, nahlédl pod auto, ale zřejmě také nic neviděl. Náhle se rozhodl, lehl si na břicho a horní částí těla se zasunul pod auto.

Ulicí přicházeli další lidé a situace začínala gradovat.

Kcháááááá kruiííííí vrrrrrrrrrrrrrr prsk!

AUUUU!

Vreúúúúúúúúú grrrrr prauuuuuí euuuuííííí vruuuuu kchááááuuuuuu uíííí!

AUUUUUU!

Na shakespearovskou angličtinu to věru nevypadalo!

AUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU!

Dvěma z přítomných mužů povolily nervy, nadzdvihli auto a vytáhli anglického pána za nohy. Přes čelo táhnul se mu hluboký šrám, ze kterého crčela krev, a strašidlo se zjevně snažilo skalpovat mu vousy.

„Ye tam,“ oznámil gentleman stručně jako vždycky.

„Ježíšmarjá,“ proťal ulici ostrý břit sirény v podobě blížící se Angličanovy manželky. Vytřeštěně si ho prohlížela.

„Bjůbak,“ pokrčil omluvně rameny.

Upřela na něj pohled, který ho přiměl teleportovat se na verandu.

Paní se otočila k provinilému davu: „Může mi někdo vysvětlit...?“

„Je tam bubák,“ pronesl malý udatný chlapeček.

„Jo jo, je tam, něco tam je,“ mručel dav souhlasně.

Paní sjela shromáždění pohledem, který jasně říkal, že tolik blbejch pohromadě se hned tak nevidí, a ohnula se k autu. Propátrala pečlivě každou škvíru a vztyčila se.

„NIC tam není,“ oznámila nekompromisně!

A bylo!