Zanedlouho se pak mezi klokany dostal z Asie i pes, ze kterého tu za tisíce let vyrostl Dingo. Mnozí ptáci to měli snadnější, klidně si přiletěli na svých perutích. Zato Evropané a jiní to měli v 19. a 20. století o drobátko namáhavější. K této poslední přehršli se počítáme i my.

První bílí osadníci se cítili v zemi klokanů, kde je úplně všecko jinak, velice osamělí a trpěli neutěšitelnou touhou po domově. Tento tehdy převážně představoval zelené ostrovy v Atlantiku, Británii a Irsko. Ostrovy 20 000 km daleko a šest měsíců strastiplné cesty lodí. A tak milí osadníci si dovezli to domácí zvířectvo, na které byli zvyklí a bez kterého si tenkrát nedovedli život představit. Ovce, krávy, kozy, koně, prasata, psy, kočky, králíky, slepice, holuby a mnohé jiné. Nemluvě o importu lišek určených ke gentlemanské zábavě - honu na lišku. Avšak tato kategorie nejsou přivandrovalci, ale byli sem dovlečeni zrovna tak jako trestanci a jako ti trestanci se tu velmi dobře zabydleli.

Klokaní kontinent neměl v porovnání s Evropu a nebo Asií žádné větší dravce, kteří by tato domácí zvířata ohrožovali. A tak se stalo, že mnohá domestikovaná zvířata se dostala na svobodu do zdejší přírody, kde, díky absenci dravců, začala neobyčejně prospívat a při tom decimovat domorodou faunu a flóru. Některé oblasti dovedla naprosto zdevastovat a prostředí tam připomíná povrch Marsu doposud. Podobnost s trestanci je čistě náhodná, i když sugestivní.

Zdivočelá prasata za několik generací zmohutněla a dovedla v místech výskytu "přeorat" celý buš. Takovému drobečkovi kanci, který tu v divočině dosahuje obludných rozměrů, je dobré se vyhnout velkým obloukem. Svými ostrými kly dovede "otevřít" i karoserii auta jako krabičku sardinek a na jeho obsahu si pochutnat. Proto tento obsah míval vždy sebou střelné zbraně, než to tu zdejší politici zatrhli. Těchto pašíků se tu pohybuje několik milionů.

Zdivočelé kozy vypasou vše až na hlínu a pak se buď přestěhují, nebo chcípnou hlady. Skalnaté svahy kaňonů ve Flinders a Gammon Ranges se jimi jen hemžily. Dosud se jich ve zdejší divočině potulují dva miliony. Králičí kalamity jsou legendární, zem se králíky doslova hýbala. Tito byli a jsou hubeni různými způsoby, včetně biologických zbraní a je jich furt spousty. Než je začli hubit myxomatózou, tak jich tu bylo okolo 600 milionů. Nyní je číslo kolem 250 milionů, a nové generace jsou proti myxomatóze odolné. Hledají se nové prostředky, jako omezení, nebo snížení plodnosti a podobně. Za jednu úspěšnou rozmnožovací sezonu se dovedou jejich počty zdesateronásobit. Ještě že tu jsou sucha, kdy jich miliony chcípnou hlady a žízní.

Zrovna tak tu jsou záplavy myší a krys, které se sem dostaly jako černí pasažéři na lodích. Každé čtyři roky tu máme myší záplavu, která užírá obilí v sýpkách. Jak vypadá taková australská myší záplava je na tomto videu. Kolik set milionů myší tu je v době jejich záplavy se dosud nikdo neodvažoval odhadnout.

Zdivočelé kočky za pár generací ve zdejší divočině zmohutněly a rozměry připomínají evropského rysa. Jsou neobyčejně úspěšní dravci a decimují jak domorodé čtyřnožce, tak i ptáky. Neváhají zabít a sežrat i klokánky Wallaby. Lišky jsou na tom podobně, a sežerou na co přijdou. Po buši jich pobíhají statisíce.

V klokaním vnitrozemí, tedy v pouštích a polopouštích se nadmíru daří jednohrbým velbloudům co sem byli importováni za účelem zabezpečení transportu a po rozvoji motorizace byli vypuštěni do divočiny. Těch tu pobíhá zhruba 60 000 a daří se jim náramně. Zrovna tak i zdivočelým koním, kterých se tu divočinou potuluje kolem 300 000. Říká se jim brumbies, vyslov brambís. Hřebci si hlídají svoje harémy, jsou velice teritoriální a hranice území si značkují hromádkami koblih. O samice a teritorium dovedou mezi sebou urputně a krutě bojovat.

V centru a na severu Klokánie, v polopouštích a pouštích, tu také pobíhá pět milionů zdivočelých oslů a oslic. Byli sem dovezeni z Afriky v polovině devatenáctého století jako dopravci nákladů. Kde se vyskytují, jde velice snadno poznat, protože si vyšlapou jakési chodníčky, po kterých se pak toulají krajinou. Tito sežerou i to co už ani velbloud nechce.

Sever Klokánie byl a místy stále je zamořen vodními buvoly z Asie. Tito až tunoví drobečci dovedou zničit mokřadla vzniklá po monzunových deštích, že pak už nic jiného tam nemůže žít. V křehkém prostředí se pohybují se subtilností tanku. Těch tu je kolem jednoho milionu. Býci mívají rozpětí rohů od špičky ke špičce přes dva metry. Jistě si pamatujete bufalí "hvězdu" z filmu Krokodýl Dundee.

Asi 80 vodních buvolů bylo do Klokánie přivezeno v letech 1825-1843 kvůli masu. Byli to dva typy. Říční ze západní Asie se zakroucenými rohy a bažinatý z východní Asie s rohy rozloženými do stran a pak zahnutými. Tento drobeček sežere denně 30 kg vodních rostlin a při "pasení" v bažinách úspěšně ničí jak křehký terén, tak i rostlinstvo. Takový osmažený buvol je velice chutné jídlo, ale když ty mrchy žijí v krajině krajně nepřístupné a tak jejich "těžba" za účelem zblajznutí není ekonomicky atraktivní.

O četných ptácích, co tu nejsou doma, raději nemluvě. Ve městech a jejich okolí vidíme vrabce, špačky, drozdy, kosy, myny a jiné. Ani řeky nebyly ušetřeny a jsou tu spousty plevelných ryb a jedna z nejhorších je kapr. Ti se tu dovedou tak přemnožit, že se skoro do vody nedá vlézt jak je překaprováno. Štiky co by je proháněly a žraly, tu nejsou. Kapra tu nikdo neloví a nejí, není pokládán za chutnou rybu. Tedy pokud to nejsou lidičky z Evropy co ji s chutí zblajznou.

A když voda v tůních a řekách z důvodu sucha opadne, což tu není vzácnost, tak břehy jsou posety statisíci chcíplých kaprů, hody pro různé dravce. Z kaprů se zde také dělá hnojivo. Je to tekutina ve flašce a tak moje žena hnojí kapry orchideje. Takže někdo či něco na Vánoce kapra u nás má, když už my bužírujeme na chutných dravých rybách Barramundi. Také tu je hodně pstruhů, ale ti byli vysazeni úmyslně k lovu a ozdobě pekáče. A nejen duháci ale i hnědí, co dorůstají až do 16kg váhy.

Však jeden z nich mě kdysi málem utopil psa, jak jsem o tom napsal. A nejen ryby evropské, ale i z Asie. Zde se pěstují jako rybky akvarijní, ale když někoho omrzely tak je asi spláchl do záchodu a ve zdejších řekách se objevily tropické, 70 mm veliké červené rybky. Jsou to rybky velice agresivní, množí se víc jak králíci a navíc to jsou živorodky a tak se nedají hubit už jako jikry. Vytlačují zdejší druhy rybek a je to takový králík zdejších vod.

Jedna z nejhorších, ropucha jménem "cane toad", je téměř morová rána. Byla sem dovezena z Jižní Ameriky, aby hubila šedivé brouky, škůdce na plantážích s cukrovou třtinou. Milá ropucha však našla snazší obživu ve zdejší tropické divočině, kde nemá žádného nepřítele, a začla se nepředstavitelnou silou množit. Tato mrcha má navíc na zádech jakési bradavice naplněné jedem, a které zvíře nebo pták ji sežere, tak se otráví. Dokonce i pulci jsou silně toxičtí, a které zvíře je pozře tak zahyne.

Tyto žabí škaredky zašlapuji při spatření, pěkně to bouchne, jako když se šlápne na nafouknutý balónek. Dotýkat se jejího povrchu bez ochranných rukavic se nedoporučuje. Dorůstá až patnácti centimetrů a největší zaznamenaná vážila 2,65 kg. A že by se z ní daly zblajznout žabí stehýnka tak to ani náhodou. Je to prostě a doslova nechutná žaba.

Počty lišek, zdivočelých psů, koček, prasat, koní, velbloudů a vodních buvolů jsou čas od času "kontrolovány". Děje se následovně. Čas od času si příslušné úřady co jsou zodpovědné za kontrolu těchto "škůdců" najmou profesionální střelce a lovce a ti v příslušné oblasti za pár týdnů nezvané hosty vystřílí. Mrtvoly se nechávají volně ležet k obživě hmyzu, dravých ptáků a drobných dravců. Po takové akci je v krajině tisíce mrtvol, ale při zdejší rozloze se to ztratí. Třeba jen v roku 1988 bylo v národním parku Kakadu vystříleno 20 000 vodních buvolů. A to je jen rozloha zvíci dlaně s porovnáním rozlohy celého tropického Klokaního severu. Velká zvířata, koni, velbloudi, buvoli a někdy i prasata a kozy se dnes střílí z helikoptér. Na drobnější se jede terénním autem, nebo pěšky.

U nás, kde bydlíme, máme značné množství "Inidian mynah" tedy myny. Kosy zde nemáme. Ale jednou jsme byli na výletě ve Viktorii a tam nám v campu, přímo nad Land Roverem, zpíval kosák, co mu hrdlo stačilo. Napadlo nám nahrát si jeho zpěv na kazeťák. Když jsme mu to pak pustili zpět, tak byl z toho tak zblblý, kde je ta konkurence, že si sedl nad hrající kazeťák a snažil se ho přeřvat. Málem se uřval a byl pak sotva schopen odletět na nejbližší větev. Prostě, milé dámy, tokající samec, to jistě znáte.

Další fotky najdete zde