Efes

Foto: zde a zde

Vyrážíme už v 8 ráno a tiše doufáme, že ostatní zájemci přijedou až později. Marně! Nejzachovalejší antická památka v Turecku je prostě magnet. Všude to lozí, všude se to hemží, fotit se nedá, a když má člověk čekat až se dvanáctý Pepíček vyfotí v té samé bráně, tak je to na vraždu. Specifikum jsou pak turisté japonští.

"Hle Celsova knihovna," praví průvodce a houf udělá "hrrrrr na ni" a je lhostejné, jestli jim někdo stojí v cestě. Uskočíte, skrčíte se za nejbližší sarkofág, a čekáte až to přejde. Když už jsem se smířila s tím, že fotka bez lidí se podaří jen těžko, zaznamenala jsem další fenomén.

Zamíříte objektiv a někdo z toho houfu, koho jste v životě neviděli a vidět ani nechcete, to zaznamená a okamžitě začne pózovat. Eventuelně se do objektivu zubit. "Pane", máte chuť sdělit zubícímu se blbečkovi, "nejsem zubař, nefotím váš chrup, nýbrž tu stavbu za vámi, a jestli okamžitě nevypadnete, tak nevyletí ptáček, ale vyletím já."

Efes je veliký a kdysi v něm žilo až 250 000 lidí, ale tak příšerné to být nemohlo. Představte si to, jako kdyby spadly Příkopy. Cedulky umístěny: č.128 Pasáž Černá Růže, č. 151 Pasáž Myslbek, č.182 Prašná brána… A davy se valí dál přes všechny ty rozvaliny, přes všechny ty cedule…

A dokonce i Genius loci, v podobě přežraného zrzavého kocoura, dřepěl na antickém šutru s nápisem, evidentně si myslel svoje a nekomunikoval.

"Panta rhei!" Nikdo to nevěděl lépe než Hérakleitos, který v Efesu narodil někdy kolem r. 540 př.n.l. a Efes je toho nejlepším dokladem. Město, které začalo žít někdy v 13-11 stol. př.n.l., v 8 a 7 století už bylo slavné a po další staletí bylo centrem vzdělanosti, nakonec začátkem prvního tisíciletí se stalo hlavním městem římské provincie Asia. Za pár set let se však začal zanášet přístav pískem a význam Efesu upadal. V roce 1863, když na místo přijel Angličan J.T.Wood, našel už jenom rozvaliny. Panta rhei.

Ještě hůř dopadl jeden ze 7 divů starověkého světa - Artemidin chrám. 110 m dlouhý, 55 m široký, dokončený někdy po roce 450 př.n.l. V roce 356 př.n.l. podpálen Hérostratem a obnoven na příkaz Alexandra Velikého, ovšem celé slávě až 250 let po té. Stál tak půl tisíciletí, až jej vyplenili Gótové. Ještě jednou ho prý občané Efesu obnovili. Pak ovšem přišli dekrety císařů Theodosia I.(383 n.l.) a II.(486 n.l.) o zavření pohanských chrámů. A nakonec zemětřesení.

Takhle vypadá předpokládaná rekonstrukce (viz foto č. 3) a tohle zbylo (foto č. 4).

Napravo je vidět byzantský chrám sv. Jana Theologa (vpravo), o kus výše trosky pevnosti Jana Theologa. Existuje důvodné podezření, že při výstavbě bylo použito materiálu s Artemidina chrámu. Co pak odpadlo z pevnosti bylo použito na stavbu mešity Isy Beye z Audinu (vlevo). - Dokonalý příklad historické recyklace…

Poslední potomci Efezanů pak žijí nedaleko Efezu ve vesnici Sirince a živí se výrobou ovocných vín. On totiž někdo v Koránu vyčetl, že Mohamed nezakázal alkohol jako takový, prý jen ten, který se vyrábí kvašením….

V Sirince byl trh a prodávaly se hlavně ručně vyšívané ubrusy a dečky, nějaký ten šperk a ručně pletené svetříky a čepičky, tedy trh spíš místní než pro turisty. Pracně jsme vyšplhali do kopce, dali si kávu a rozlíželi se po domečcích, z nichž některé jsou z 18. a 19. století.

Už zbývalo jen vrátit se do Kusadasi, pak zpátky do Antalye a o půl druhé v noci vyrazit na letiště…..