Tehdy jsme si stavěli chaloupku v buši, v lůně divoké přírody. Naše zahrada bývala domovem různým hadům, ještěrům a jiné divoké fauně. V korunách eukalyptů, tedy správně česky blahovičníků, nám tu zpívala a řvala spousta ptactva. Divoké zvířeny i ptactva od té doby jaksi ubylo.

Pokrok je pokrok a předměstí velké Sydney se rozrůstají jako rakovina po krajině. Takto jsme se, ne však našim přičiněním, za těch zhruba 35 let pobytu octli také na předměstí. Buš sice zůstal, ale na každých 50 metrech je barák mezi stromy. No a kde je více lidí pohromadě, tak tam taky jsou ostatní „facilities“. Školy, školky, doktoři, tenisová hřiště, sportovní areály, kina a pochopitelně i hospody a obchody.

Asi 5 minut pěšky od nás máme asi 15 let takové nákupní pidistředisko. Mimo čínské restaurace a mléčného baru tam je i malý supermarket, kombinovaný s prodejnou alkoholu (velice důležité) a půjčovnou video kazet (důležité méně). Tato instituce tu je pro zákazníky, a proto funguje (personál VŽDY s úsměvem a milým slovem) 7 dní v týdnu od 7:00 ráno do 22:00 večer. Výhoda. Dojde-li doma zásoba toho či onoho, tak se jeden vydá, pokud možno i za doprovodu Ferdy (náš mongrel neurčité rasy), tyto zásoby doplnit.

I stalo se na velký pátek kolem osmé hodiny ranní, že docházelo mléko, tak jsem se jako obvykle s neuvázaným Ferdou vydal na procházku ke kšeftu. Pes dobře ví, že dovnitř nesmí a způsobně zůstává venku. Zatím fšecko oňuchá a přeznačkuje po cizejch psech, já nakoupím, před kšeftem se sejdeme a zamíříme k domovu. Musím dodat, že v poslední době je ten mongrel pozornější a bedlivě sleduje, kdy vyjdu, aby mě následoval.

Co se však nestalo ve kšeftě onoho rána... Za pokladnou byla nová, neznámá a velice pohledná paní, odhadem tak kolem 35 jar. Přímo sršela úslužností, úsměvy a vtipnými poznámkami. Jen jsem se přiblížil k pokladně s mým nákupem 2 l mléka, tuctu vajec a půl tuctu housek, tak spustila: „Hallo DARLING, how are you this lovely morning? Rychle jsem se podíval za sebe kde toho drahouška vidí, ale za mnou čišel jenom prázdný kvelb. Že by mě snad mámily smysly, dyť sem po ránu ještě nic nevypil a venku bylo vohavně, pršelo, byla mha a tu pěknici jsem viděl poprvé v životě.

A vona hned švitořila jako kanárek, usmívala se jako sluníčko, dárling sem, dárling tam až jsem nevěděl jestli se mě to zdá a nebo co. Vyprovodila mě medovými slovy „Darling, have a lovely Easter“ a sluníčkovým úsměvem. Venku v dešti jsem kejvl na zmoklýho Ferdu a jako ve snu jsme si to deštěm namířili k domovu. Ale šlo se jaksi líp, skoro to vypadalo jako by se sluníčko začínalo prodírat hustými mraky a mlhou.

Takže až zase bude počasí pod psa a budu mít stejnou náladu, tak se seberu a půjdu si něco koupit. Třeba tam zase bude ta nová prodavačka nejen prodávat zboží, ale i rozdávat dobrou náladu. A to i starým, volezlým páprdům těsně před sedmdesátkou.

Lovec perel