Lenka S. 9.5.2006 0:51

Máte pravdu,, veran, ale já to snad měla dáno do kolébky.

  To totiž byla jistým způsobem moje pomsta rodičům za násilné odloučení od milované babičky a ráje zvaného  Peklo. Ale nemyslete  si. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě...   Má mladší  dcera  mi to už  odmalička vracela stonásobně a  i s úroky. A já musela být jen tiše, trnout strachy o její život a jen se  modlit, i když tohle zrovna vůbec neumím, aby ti moji vypelichaní , uhonění a zestárlí andělíčci strážníčci - penzisti  dokázali ochránit  dobře i tu moji malou  rošťandu a uličnici. A věřte, že to byla pořádná , nekonečná ,únavná  a 24 hodin trvající šichta po dobu několika let.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

veram 9.5.2006 1:01

Re: Máte pravdu,, veran, ale já to snad měla dáno do kolébky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lenka S. 9.5.2006 1:47

Veran,

myslím a jsem si jista, že se ty geny dědí stoprocentně. Proto to vše taky sepisuji, aby někdy nedošlo k divení nad  hyperaktivním( jak ošklivé slovo!!!) prostě zdivočelým a nevycválaným potomstvem. A teď jsem vše vypověděla  i Zvířetníkům. Ohlas asi bude spíš negativní- viz  příběh s husákem, který se nelíbil panu či paní  K.j.  Tak tohle se mu už líbit vůbec nebude a já to pěkně schytám a slíznu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lenka S. 9.5.2006 8:31

Ale , veran,

já si dosud myslím a jsem o tom skálopevně přesvědčená, že jsem z toho  svého rošťáctví a uličnictví  stále  nevyrostla, a že jen ve mně stále jen tak  lehce podřimuje a je ochotno se vždy pokaždé ihned a okamžitě  probudit, jakmile ucítí  sebemenší příležitost  vyskočit a ukázat, co opravdu dovede a dokáže. Kus  té dětské uličnice ve mně byl po celou moji učitelskou praxi. To jen nynější zdravotní  a životní problémy ho uspaly. Ale ono se  zase probudí. Jen ucítí, že  nadešla jeho chvíle.  Nezkazím nikdy žádnou srandu. Ta musí být, jak říkal mnou milovaný  Jan Werich

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tojefuk 9.5.2006 11:05

Re: Ale , veran,

Ještě z toho nevyrostla - tomu věřím! Jen zahlídne tojefuk, vrazí sem cuketu!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lenka S. 9.5.2006 11:23

Nebojte se tjf,

já sice provokuju, ale zcela vás chápu. Vy nenávidíte ty podle vás nejedlé plody, já zase tytéž pocity a husinu po celém těle mám při pouhém vyslovení spojení zabíjačková polívka-prdelačka.  Věřte, že mi běhá mráz po zádech, i když to jen píšu a jíst už nemusím.  To víte, dcera vyhlášeného a stále zabíjačkami zaměstnaného řezníka, která se tohle vše naučila z duše nenávidět.  Mne totiž denodenně nutili jíst  takové "dobroty" jako jsou jelita, jitrnice, tlačenka,ovar,  sulc a prejt....  Zkrátka. Mně,  masonežravému a jakoukoliv krmi odmítajícímu dítěti ,byly tyto "hnusnoty" předkládány na talíř i dvakrát denně. Pak se není co divit, že kdykoliv si maminka pro mne přišla po obědě do školky, musela mi nejprve svléknout punčocháčky a to rozžvýkané a nesnědené maso z oběda nejprve důkladně vyklepat a vytřepat z nohavic, kam jsem je před zraky  paní velekuchařky Koželuhové takticky ukrývala.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tojefuk 9.5.2006 13:17

Re: Nebojte se tjf,

Neřekl bych, že cukety nenávidím! Mně nevadí, dokud jsou u WWW za plotem a neběhají po zahradě! Co kdyby nezavřel vrátka a ony dolezly ke mně? Nevadí mi, když to někomu chutná! Nevadí mi, když to někdo dokáže sníst! Takového gurmeta obdivuji a zároveň se divím, proč se nenadlábne něčím lidskému žaludku vítanějším! Zato mám rád zabijačkové pochoutky - nikdy jsem je neměl denně. Asi proto, a taky proto, že si je dělám sám. Přece si nenechám zpotvořit vlastní prase! Spíš dělával, už pár let prase doma nebylo - není čas.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lenka S. 9.5.2006 16:07

Tojefuku, tojefuku. můj táta by vaše prase nikdy nezpotvořil. byl tak vyhlášený svou výrobou směsí na ty ohavnosti, že i v době, kdy ležel na půl těla ochrnutý, stálo lidem z 50km vzdálenostin zato dojet pro nej, upravit vůz do lůžkové podoby, aby m

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lenka S. 9.5.2006 16:26

Re: Tojefuku, tojefuku. můj táta by vaše prase nikdy nezpotvořil. byl tak vyhlášený svou výrobou směsí na ty ohavnosti, že i v době, kdy ležel na půl těla ochrnutý, stálo lidem z 50km vzdálenostin zato dojet pro nej, upravit vůz do lůžkové podoby, a

yzas mi kus zmizel, takže,:..aby mohl jen ležet uprostřed kuchyně na pohodlném kanapi, ochutnávat, dochucovat a radit. Dodnes nám spousta lidí neodpustila, že jsme nikdo z rodiny jeho štafetu nepřevzali. Nebyl kdo. Já tyhle hnusnosti nenáviděla, sestra neměla čas a matka zase zájem. Dodneška mi to můj starší synovec vyčítá, že jsme s maminkou (jeho babičkou) tatínkovo  úplně celé řeznické vybavení prodaly za pár korun. Nám to nikomu nic neříkalo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek